Den 103

P: Den přesunu do Kambodžského Phnom Phenu. Lehké obavy z potíží na hranicích byly úplně zbytečné. Závozník řidiče vybral ode všech cestujících pasy a po 25ti dolarech za vízum a pak jsme se o nic nemuseli starat. Dokonce nám vyplnili imigrační kartičky a my pak jen prošli „kontrolou“, kde se vlastně jen ujistili, že nám do pasů nalepili víza. Kdybych měl kapsy plné granátů, nikoho by to nezajímalo.:)
Po příjezdu do PhnomPenhu nás tradičně obklopili naháněči s nabídkami odvozu do hotelů. Zase. Po zkouknutí mapy a zjištění, že jsme docela daleko mimo turistickou hotelovou oblast, jsme jednoho využili. I když hotely, které nám nabízel, nebyly úplně podle našich představ (jak cenově, tak kvalitně), alespoň jsme se přiblížili oáze hotelů.

To, best clock že občas řidiči i hotely brali i dolary místo místní měny, už známe z několika zemí. Nečekal jsem ale, že se tu jimi bude platit všude, i na stánku na ulici, na tržišti, že i místní žebrák chce dolar.. Dokonce i když jsem se snažil vybrat z bankomatu, nabídl mi jen dolary. No co, pro nás to je aspoň trochu jednodušší na přepočet. A jak jsme hned zistili, ne jen pro nás, ale hlavně pro místní prodavače všeho možného. Náramek – za dolar, vodu – za dolar, magnetka na ledničku – za dolar.. tak bych mohl pokračovat .. naštěstí ale v našem hotelu točené pivo – za dolar :) Na zdejší poměry velmi dobrá cena.

L: V Kambodži je americký dolar rovnocený místnímu Rielu. Obě měny jsou používány stejně frekventovaně. Nakonec jsme ale rádi, že můžeme platit dolarama, kambodžský riel totiž vyhrál soutěž „O nejšpinavější bankovky na světě“, s nějvětším množstvím bakterií a některé kusy opravdu vypadají jako by si s nima někdo třikrát vytřel prdel...

Na večeři si dáváme ve veliké a prázdné restauraci nebesky dobrý habmurger s hranolkama a plánujeme program na následující den. Nabídka „umělých“ atrakcí je tu pestrá, od projížďky na čtyřkolkách po okolí, přes kurzy vaření, vyjížďku na koních, nebo návštěvu střelnice, kde si za $40 může každý vystřílet zásobník z samopalu, AK47, Uzi, těžkého kulometu, nebo si vystřelit z bazuky. Po tom co jsme viděl ve válečném muzeu v Saigonu nás to ale zrovna neláká a už vůbec by se to neslučovalo s naším plánem navštívit „killing fields“ – místo, kde probíhala genocida PolPotova režimu.

Den 104

L: Měníme hotel. Toto byla bezpochyby nejhůře strávená noc za poslední měsíc. V pokoji za $10, který jsme vzali v rámci úspory peněz, nám celou noc cosi běhalo. Možná malá myš, možná velký šváb. Pořád jsme měli pocit, že „to“ po nás leze (a možná to nebyl jen pocit, bleee), nechutné vedro, na druhý pohled odporně špinavá koupelna. Kousek vedle je nově otevřený hotel, který vlastní nějaký Fin. Malé čisté pokoje, $14, jasná volba. V téhle čtvrti nejlevnější pokoj přijatelné úrovně.

Čas vyrazit někam ven. S jedním ze stovky tuk-tukmanů sjednáváme cenu za okružní prohlídku po PhnomPenhu a už se jede. V plánu máme 4 místa: Killing field (=Vyvražďovací tábor), Tuol Sleng Genocide Museum, Russian market (=Ruský trh) a Royal Palace & Silver Pagoda (=Královský palác a Stříbrná pagoda).

Killing field leží 16km za městem. Bylo to tedy výborné strategické místo – blízko hlavního města a přesto na samotě, kde téměř nikdo neslyšel mučení a vraždění tísíců „odpůrců“diktátorského PolPotova režimu. Ti sem byli sváženi a hromadně vražděni. Většinou šlo o obyčejné lidi - úředníky spojené s předchozím režimem, učitelé a lékaři. V letech 1975-1979 (což není tak dávno) – v době, kdy se v Kambodži dostali k moci Rudí Khmerové v čele s fanatickým PolPotem – zde přišlo o život na 300lidí denně. Takových táborů bylo po celé zemi zřízeno na 196 a o život v nich přišlo na 2miliony lidí. Ve světě o tom nikdo nevěděl. Až do převratu roku 1979, kdy vyplula na povrch hrozivá skutečnost.

V tomto táboře je nyní postaven památník obětem. Jde o vysokou prosklenou věž naplněnou lebkami a kostmi exhumovaných obětí. Příšerný pohled. Navzdory tomu, že bylo exhumováno téměř 10 000 obětí, spousta jich stále zůstává v půdě kolem tábora a pokaždé, když zaprší, kosti znovu a znovu vyplouvají na povrch. I my po nich šlapali... Spousta masových hrobů... v jednom z nich bylo naskládáno 100 žen a malých dětí, jež byly vražděni přímo velitelem tábora, který jim rozbíjel hlavičku švihnutím o strom. Tento strom tu dodnes stojí. V dalším masovém hrobě leží stovky obětí zbavených hlav... Je asi jasné, jaká zvěrstva se tu musela dít...

Z Killing field pokračujem rovnou do Muzea genocidy. Není to lecjaké muzeum. Jde přímo o budovu, kde jednotky S-21 PolPotova režimu mučily vězně než je poslali právě na Killing field. Předtím to bývala škola. Jaká ironie. Budovy procházíme rychle, už chceme mít ty „hrůzy“ za sebou.

Jedna budova je specializovaná na mučení přímo velitelů odpůrců režimu. Ve vykachličkovaných místnostech jedna kovová postel a mučící nástroje, na zdi pak velká fotka, jak vypadal některý z vězňů na této posteli po mučení. Zubožená vychrtlá těla, lidé zbavení důstojnosti. Budova má tři patra (=spousta a spousta pokojů).

Další blok sestavuje z oddělených cihlových kójí z čísly pro „obyčejné vězně“. Prohlížíme jejich vystavené fotky, jsou jich tisíce. Jedna vedle druhé - ženy, nevinné děti. Spousta spousta místností se spoustou spoustou fotek. Už se nám z toho točí hlava a tak rychle prolítneme zbytek a utíkáme pryč.

Na závěr ještě jeden děsivý fakt: PolPot nebyl za své činy nikdy souzen, zemřel na stáří roku 1998. Má skromný hrob u thajských hranic.

Pokud si chcete přečíst něco více k PolPotově režimu, našla jsem ne příliš dlouhý, ale výstižný článek:

http://www.rozhlas.cz/zpravy/asieaustralie/_zprava/763202

Rozptýlení z chmurných myšlenek nacházíme na Ruském tržišti. Procházíme stánky a kupujeme několik drobností.Času ale není nazbyt, chceme stihnout ještě Royal Palace. Nakonec se tam dostáváme tak akorát včas – hodinu a půl před zavíračkou. Kupujeme lístky, ale pán u vchodu nás nechce pustit dovnitř. Prý mám holá ramena, což je v paláci nepřípustné. Zakrývám ramena šátkem, jak jsem zvyklá z mnoha jiných chrámů a považuju věc za vyřízenou. Pán mě ale stále nechce pustit. Musím si prý vzít třičko s krátkým rukávem. Si dělá srandu? A jaký je v tom rozdíl, ptám se ho. Jen tupě dokola opakuje, že musím mít tričko. Samozřejmě, chce, abych si ho tu za hříšný peníz koupila. Nic nebude! Stejně jsme váhali, jestli dovnitř jít, protože většina budov je vidět pěkně i z venku a v podstatě tu není nic,best replica watches co bychom neviděli už několikrát. Navíc vstupné nemalé. Takže si necháváme vrátit peníze za vstupenky a jdeme si udělat procházku kolem areálu. Pár pěkných fotek a už se začíná stmívat. Vracíme se podél řeky zpátky k hotelu.Jsme utahaní. Na ulici kupujeme pár kuřecích stehýnek a hranolky k večeři a po neodmítnutelném pivu za dolar zaplouváme do postele. Tentokrát do krásné čisté postele :)

Ráno odjezd směr Siam Reap.

 Fotogalerie zde.