Den 116

Vyrážíme ven s jasným plánem půjčit si motorku a objet tady toho co nejvíc. Hned před hotelem na chodníku se válí spousta motýlů, pravděpodobně nočních, kteří tu přes den vyspávají... Narazíte tu na ně doslova na každém kroku. Na poslední chvíli ještě zvažujeme, že si místo zapůjčení motorky zaplatíme celodenní výlet,  který nabízejí místní cestovní kanceláře. Krom věcí, které jsme chtěli vidět, bychom tak spatřili i květ právě kvetoucí (velmi vzácné) Rafflesie – největší květ na světě, který má mnohdy v průmeru i metr. Tato rostlina parazituje na kmenech a kořenech lián často hluboko v pralese. Najít ji sami je beznadějný úkol. Nakonec ale vyhrává naše „spořivé já“, protože vypláznout 500Kč/os, abychom mohli vidět nějaké kvítko, je fakt hodně. Možná se nám to poštěstí ještě v Indonésii za lepší peníz...

Půjčujeme motorku a Panerai Replica Watches la starou rachotinu a brázdíme křížem krážem Cameron Highlands. Čajová políčka – paráda. Stejně krásné, i když ne tak rozlehlé, jako na Srí Lance. Tady se pěstuje čaj značky BoH, mimochodem chuťově nic moc. Krom množství čajových políček se tu pěstujou ve velkém i jahody a pak v menší míře různá zelenina. I několik metrů velké makety jahod signalizujících přítomnost „jahodové plantáže“ stojí u cesty co každých 200m. Všude samá jahůdka. Jahodová políčka jsou zakryta „fóliovými střechami“, aby byla produkce co nejvýnosnější.

Zastávku si děláme i na motýlí a hmyzí farmě, kde se to ve velké venkovní voliéře jenom hemží barevnými motýlími křídly. Je jich tu tolik, že po nich šlapeme na chodníku.

P: Motýlů opravdu hodně a doslova nadosah :-) jak pak uvidíte na fotkách. Ještě lepší byly ale nejrůznější hadi a hmyzáci, se kterýma jsme se mohli pomazlit, i když to tedy nebylo vždy zrovna příjemný, ale každopádně zajímavý. Krom brouka, co vypadá jako kupka listí, jsme si na vlastní kůži vytrpěli strašilku, aneb chodící klacek, jak jí říkám. Je to největší hmyzák na světě a jak jsem zjistil, taky dost hbitej. Nejdřív se mi pěkně zaryla těma špičatýma háčkama, co má na každé noze, do holé kůže na předloktí a bylo to tedy dost bolestivý. Pak, když vystartovala směr můj obličej, jsem měl co dělat, abych ji ze sebe dostal. Naštěstí se jí zalíbila Lenčina mikina a tak si přelezla :-)

Poslední naší zastávkou je prales. Kolem Tanah Raty je spousta „pralesních chodníčků“ vydlážděných pro pěší turisty, takže pokud máte rádi biliony komárů, nic vám nebrání strávit v pralese celý týden. Nám stačila hodinka. Během ní se nám poštěstilo zahlídnout 1,5metru dlouhého hada, nějakou hnědou myšku, největší veverku, jakou jsem kdy viděla, divoce kvetoucí orchideje a jiné exotické květiny, a spoooooustu zajímavého hmyzu – kudlanka, megabrouk a la náš tesařík, dva prcající broučci s velkým frňákem...  Hmyz nás tu nadchl natolik, že jsme se rozhodli, že si na naší další zastávce Pulau Perhentian uděláme spešl výpravu do pralesa za účelem nafotit nějaké ty hmyzí druhy.

Plně spokojení s dalším báječným dnem vracíme motorku a zakončujeme to půlkou grilovaného kuřete a  mangovým milkshakem...   

audemars piguet replica watches

Den 117

Velmi časně  balíme saky paky a nasedáme do minibusu. Před sebou máme 5hod cesty do přímořského městečka na severovýchodním pobřeží Malajsie, odkud se chceme  lodí přeplavit na ostrov Pulau Perhentian.

Cesta nám utíká velmi svižně. Zásluhu na tom má náš šílený leč ne nesympatický řidič. V rádiu ladí jednu vypalovačku za druhou a pak, silně nabuzený energickými písněmi, nasazuje frajerské brýle desperáda silnic, šlape na plyn a rozjíždí nejagresivnější jízdu našeho života. Zatáčky řeže hlava nehlava, povykuje na zmrzlináře na motorce, který mu chvíli blokoval silnici a pak následuje šílený smích. V jednom kole si s někým povídá, ale ani jeden z nás to není. Pravděpodobně jeho imaginární přítel na sedačce spolujezdce. A co dvě minuty výbuch smíchu tak nakažlivý, že ani my,  ani ostatních 5 lidí v minibuse, se chvílemi neudržíme....

Přístav. Konečně. Dostáváme lístky na rychločlun, nakládáme bágly, nasazujeme záchrané vesty a o chvíli později už nám mořský vítr prudce šlehá do tváře. Nikde si člověk nepřipadá tak svobodný a cool jako tady na rychločlunu. Chvíli máte pocit, že k životu nepotřebujete už nic víc, než tuhle loďku. A pak... po dvaceti minutách... malajský skvost Pulau Perhentian s hříšně bílými plážemi, krutě tyrkysovým a průzračným mořem s viditelností i 20m pod vodní hladinu a palmovými háji je přímo před námi...

Foto z Cameron Highlands zde