replica horloges nederland

 Den 142 – Den 150   .., půjčili jsme si opět motorku a chtěli tomu na chvíli uniknout.  Vyrazit někam, kde poznáme opravdové Bali. Zvolili jsme místo 15km jižně od Kuty jménem Nusa Dua. Podle průvodce by tam mělo být pěkné šnorchlování.

Když jsme dorazili do srdce Nusa Dui, zjistili jsme, že je to jen luxusní turistický resort nalepený na dalším resortu. Taková noblesnější Kuta. O šnorchlování tu nikdo nic nevěděl, to prý musíme jet ještě pár kilometrů na jih na jednu jmenovanou pláž. Po příjezdu tam jsme byli v šoku ještě víc. Na metr čtvereční pláže připadlo 10turistů, na plochu 10x10m vodní plochy dva čluny. Nikde, opravdu nikde, jsme neviděli takhle nacvakanou pláž a už vůbec ne takový ruch na moři. Čluny táhnoucí různá nafukovací turistická vozítka od „banánu“ až po „létající rybu“ se tu dostávali do kolize se čluny provozujícími parasailing, opravdu člun na člunu a dlouhé fronty na pláži na všechny „atrakce“. Tak tady by se mělo šnorchlovat?!

Trochu znechuceně se tedy ptáme po šnorchlování – 10min jízdy člunem od pobřeží za cenu 800Kč/os za hodinu... to tady asi někdo upadl na hlavu... nakonec ukecáváme domorodce, aby nás tam vzal svojí loďkou asi za 2stovky. A šnorchlování? Nejhorší v životě. Důvodů je hned několik: velmi špatná viditelnost kvůli množství planktonu, silné proudy, které s vámi mávájí neustále několik metrů tam a pak zase několik metrů zpátky, takže nemáte čas pozorovat nic kromě toho, jak daleko jste od lodi a jestli vás to nezaneslo moc daleko. A nesmím zapomenout zmínit množství rybářů kolem atolu a tedy i ostrých háčků ve vodě a často projíždějící lodě, které na vás jen zakřičí, abyste uhli z cesty a příliš se nestarají, jestli je slyšíte, nebo máte hlavu zrovna pod vodní hladinou a neslyšíte vůbec nic.

Po 3/4hodině toho máme tak akorát dost a zklamaně se vracíme na břeh a motorkou zpátky na Kutu.

Petr:  Jízda po zdejších silnicích je opět zážitek sám o sobě. Zase tu panuje zákon džungle, takže větší, nebo rychlejší má vždy “právo“ se nacpat kam chce. Na nějaký dopravní pravidla se tu nehledí, navíc, jakmile zpomalíte, okamžitě jste bráni jako stojící překážka a každý se Vás snaží objet kudy to jen jde, klidně i po chodníku. Takováhle byť jen hodinová jízda dá pěkně zabrat, takže se necháme opět rozptýlit masáží. Kousek od hotelu máme masážní salonek s podezřelým jménem a ještě podezřelejšími masérkami. Nechceme si zopakovat zážitek z Thajska, ale nakonec to „riskneme“. A udělali jsme dobře. Byla to, alespoň pro mne, ta nejlepší masáž v životě. Nedá se popsat, jak to bylo dokonalé, skoro jako by ta ženská věděla kde má v tu správnou chvíli přitlačit... hmmm. No a abych nezapoměl, bylo to asi za stovku na osobu. Vynikající.

L: Po masáži jdeme ještě vyzkoušet místní specialitu – oba si dáváme „Snapera“ – výbornou rybu s jemným masíčkem, která chutná jako něco mezi kuřetem a bežnou rybou. Všem vřele doporučujeme, nebudete litovat a báječně si pochutnáte.

A protože jsme tu již zdravotní záležitosti vyřídili, milerádi zítra Kutu opustíme. Půjčujeme si auto a vyrážíme napravit spíše špatný dojem z Bali, a to několikadenním „road tripem“ kolem celého ostrova.

Nějaké to foto najdete zde.  Na prohlížení fotek doporučujem Internet Explorer, nebo Google Chrome, poněvadž nový firefox si s naší fotogalerií zatím moc nerozumí.