Den 167 – Den 169

Po 10ti relaxačních dnech balíme s nevolí zase věci, obědváme a chystáme se na loď do přístavu. Dnes bychom se chtěli přesunout několik desítek kilometrů severněji na další z ostrovů - Koh Tao. Tento ostrůvek by měl být vyjímečný nevšedním potápěním a šnorchlováním, a protože právě toto nám na Koh Samui chybělo, rozhodli jsme se změnit „lokál“ a užít si i tohle.

Po útrpné cestě do přístavu,  kdy se nám nedařilo sehnat nějaké zaplatitelné vozítko, které by nás tam těch 20km dovezlo, jsme s úspěchem a úlevou nasedli na loď směr Koh Phangan a Koh Tao. (Jeden lístek stojí cca 300Kč, celkem dost na to, jak je to blízko). Dvě hodiny plavby a vystupujeme na dalším z thajských ostrovů. Už jsme se poučili ze zbytečných transportů, a tak hledáme bydlení blízko přístavu. Je tu všude celkem plno, ale během půlhodinky se daří. Hážeme bágly na pokoj a jdem hned k moři. Na Koh Tao máme jen dva dny, tak není čas ztrácet čas.

Hned vedle přístavu začíná korálový porost. Paráda. Vody je tu minimum až do 100metrů od břehu, při odlivu tak půl metru, až je nepohodlné a trochu nebezpečné plavat nad korály, při přílivu je to skoro metr – ideální! Člověk si prohlídne všechno pěkně zblízka! A že je na co koukat. Zase něco nového. Žije tu spoustu druhů ryb, které se drží na mořském dně, hodně macatých a vybarvených kaniců. Hned první den se mi poštěstilo objevit dvě malé asi třícentimetrové langustičky, moje premiéra. Schovávaly se u porostu žahavé sasanky a až na hlavu, klepítka a ocásek byly ještě skoro průhledné. O pár metrů dál mé oko zahlédlo rychlý pohyb ryby, která si trůnila uprostřed jednoho z korálu. Plavu blíže k ní a koukám, že tady někdo právě večeřel, ještě jí čouhala ocasní ploutev jiné ryby z tlamičky :)

Tak 100m od břehu začíná být větší hloubka, kolem 2-3m a s ní i větší, co větší, přímo monstrózní korály. Některé válcovité kusy mají i 1,5m v průměru. Velká hejna barevných rybek se tu prohánějí jako F1 v Monaku. No co víc k tomu říct, dvě hodinky utelky koukáním pod vodu jakoby nic a já lezu z vody až když zapadá slunko. Peťa asi trochu zalitoval, že se mu dnes po té cestě do vody už nechtělo... Zítra to musíme napravit.

Den 168

Brzy ráno půjčujeme motorku a po snídani jedeme na jižní stranu ostrova prozkoumat, jak vypadá šnorchlování tam. Podle mapy hledáme místo označené potápěčem, oblíkáme plavky a jdeme to okouknout. Já jdu první. Po padesáti metrech od břehu mám stále vodu po kolena a sem tam začínám stoupat na korály, které ani nevidím. Auč! Víte někdo jak moc řežou korály?!?! Skoro jako kdybychom se vrátili na Koh Samui. Po dvaceti minutách to balím, tohle nemá smysl, viditelnost je tu nulová. Peťa to ještě nevzdává a jde obhlídnout zátoku vedle. Tam je to o něco lepší. Viditelnost asi 2-4metry. Ve vodě si dáváme každý hodinku, celkově jsme ale zklamaní. Naše očekávání byla asi příliš vysoká... Škoda, škoda...

A to včera Peťa potkal při cestě do sámošky skupinku Čechů, kteří mu tvrdili, že ať tu vlezeš do vody kdekoliv, vždycky si užiješ báječné šnorchlování. Prý se byli i šestkrát potápět, ale vesměs nic neviděli, nebo se potápěli v pár metrech, a tak nakonec zůstali jen u šnorchlování...

V domorodé jídelně si dáváme oběd a jsme rozhodnutí to jet zkusit ještě na východní stranu. Jen co sedáme na motorku, začíná pršet. Po pár set metrech už lije jako z konve a do toho hodně fučí. Ideální na jízdu na motorce! Vyjíždíme na kopec a tam to otáčíme. A dobře pro nás. Jen co dojedeme na hotel, strhává se prudký liják... Zbytek dne trávíme na pokoji v posteli s televizí a National Geographic. Počasí nám moc do karet nehraje... Zítra nám tu zbývá poslední den.

Den 169

Venku prší. S každou spadnutou kapkou roste naše rozhořčení nad tím, že z dneška zase nic nebude. Když vtom se kolem desáté vyjasní. Zbalené bágly hážeme dolů na recepci a jdeme přímo k moři, tentokrát zase vedle přístavu, Peťa to tam prostě musí vidět!!! Tentokrát jde první on, já hlídám věci.

P: Jen co tu člověk strčí frňák pod vodu, už na něho čouhá nějaká ryba. Některý jsou dokonce tak oprsklý, že je vůbec nerozhodí, když chcete plavat jejich směrem. To ji prostě musíte odstrčit rukou... škandál :-) Největší drzost ale bylo hejno „trumpetfish“, který mě obklíčilo a asi minutu plavalo dokola kolem mě. Když jsem jim pak konečně uplaval, zastavil jsem se nad korálem, kde se krmilo jiné hejno. Dvě z těch potvor si ke mě připlavali a hned do mě začali ďobat.. opět škandál, jak kdybych jim to chtěl sežrat. Tu si člověk opravdu nemůže normálně zaplavat, aby ho neotravovala nějaká ryba :-) Kousek dál za zátokou jsem objevil vraky dvou lodí. Trčeli trochu nad hladinu a byly celé porostlé korály. Spousta děr v nich poskytovala ideální skrýš pro stovky ryb. No hned jsem musel zpátky k Lence, postěžovat si, jak je to tu „strašný“.

L: Vraky byly bezvadný. Opravdu, dva metry pod vodní hladinou, krásně „rozpraskané“ a obrostlé mušlema a korály. Mezi kusy vraku se dalo nádherně proplouvat, člověk si připadal jako hlubinný potápěč a přitom jsme pořád jen šnorchlovali. Divím se, že vraky nejsou vyznačeny na potápěčských mapách ani v turisticky zajímavých místech. Na druhou stranu je to dobře, protože takhle jsme je měly jenom pro sebe a ne obklopené padesátkou potápěčů, jak tomu bylo na Bali u vraku Liberty.

Jak tak přemýšlíme, čím je tato potápěčská lokalita odlišná od těch ostatních, bolso gucci falso je to jednoznačně množství barevných „živočichů“ žijících na korálech, kteří jsou spirálovitě stočení do kuželu. Vypadají jako takové okrasné „ministromečky“. Jsou tu sytě modří jedinci, rudě červení, žlutí, bílí, černí... Někdy všichni vedle sebe najednou.

Po dni stráveném pod vodou si dáváme načerno u jednoho z hotelů sprchu (protože z našeho hotelu jsme se museli check-outnout už ráno), pak večeři a vyzvedáváme bágly a jdeme do přístavu. V 9 večer nám odsud pluje loď zpátky na pevninu. Je to tzv. noční speciál, pluje celou noc a k pevnině dorazí v 5 ráno, kde v přístavu čeká spousta autobusových přípojů, včetně toho našeho zpátky do Kuala Lumpur. Zítra nám vyprší patnáctidenní thajská víza, takže to máme zase tak tak na poslední chvíli.

Jak jsme pluli noční lodí

 Musím přehodnotit všeobecně rozšířenou hlášku „Kdo přežije Indii, přežije už všechno“ na „Kdo přežije noční loď při velkých vlnách, přežije všechno“. Noční plavba byla totiž… nooo… jak je to spravné slovo? „Zajímavá“….

O půl deváté stojíme se stovkou turistů v přístavu. Hážeme bágly na naší loď, abychom o 10min později zjistili, že tato už je plná a že nám přidělili loď jinou… Prý si tu ale bágly můžeme nechat, že lodě poplujou spolu… Sranda :) To určitě! Z hromady batohu a kufrů si necháváme vydolovat ty naše a měníme molo. Vstupujeme na palubu, jsme zvědaví na ta slibovaná „lehátka“, na nichž budeme trávit noc…

No, ehm, lehátka je trochu silný výraz – loď má dvě „patra“, obě jsou nacvakané matracemi rozměru  170x40cm, leží přímo na zemi jedna vedle druhé, ani centimetrovou skulinku mezi nimi nenajdete. Co paluba, to 60lůžek, ve dvou řadách. Máme vcelku štěstí, ležíme zhruba uprostřed paluby, kde je loď nejširší, ti co leží v přídi mají matrace ještě kratší, protože se tam loď zužuje. A taky ležíme na vrchní palubě. Chudáci ti dole byli ráno při vystupování celí mokří, okna totiž nedovírala, vítr byl silný a vlny velké.

První půlhodina: V pohodě, z okýnka si čistím zuby a snažíme se najít vhodnou polohu, v níž by se dalo společně s našimi menšími baťůžky usnout. Mezitím pozorujeme našich 58nových spolubydlících. Zajímavá je slečna, co leží oblůžko naproti mně, styl Barbie. Chystá se nakutě a vytahuje takovou tu masku na oči na spaní s flitrovým nápisem „Wake up me for sex“. Řekla bych, že na tomhle místě docela riskantní :) V 60lidech je celkem velká pravděpodobnost, že bude vzbuzena :) Vedle Peti zase leží jeden africký hromotluk s afrem jako koruna české lípy. Vedle mě slečna s velmi ostrými lokty, jak jsem později zjistila…

Po hodině plavby: Sedím a v rukou křečovitě svírám igelitový pytlík. Jsou velké vlny… sakra velké vlny… Peťa se mě cosi ptám, ale vůbec nejsem schopná ho vnímat, ruce se mi hrozně klepou a veškerou energii věnuju tomu, abych se přesvědčila, že se mi nechce blít… Moc to nefunguje, 3x jsem to zachránila bolsos de lujo imitacion v poslední vteřině… Pořád si říkám, že když se vyzvracím teď, budu zvracet ještě dalších 7hodin po zbytek plavby… já totiž bohužel nejsem ten typ, co se vyzvrací jednou a pak už je mu dobře, já zvracím dlouhodobě… Uklidňuju se tím, že nikomu jinému tady blbě není, tak nemůžu ani já. Tak tohle je ta mořská nemoc, jo? Vůbec jsem s tím nepočítala… na lodi jsme pluli už mnohokrát, i několik hodin v kuse a vždycky to bylo ok a teď najednou… možná je to tím stísněným prostorem a velkým množstvím lidí… jsem trochu klaustrofobik… No, každopádně… po dalších dvou hodinách se moře zklidnilo a já dokonce i usnula… Zaplaťpánbůh…

V 5 ráno vystupujeme s úlevou v přístavu na pevnině, je to tady úžasné, jak se to vůbec nehoupe!!! Náš autobus už je přistaven a tak nastupujeme. Čeká nás 22hodinová cesta do Kuala Lumpur. Myslím zatím náš nejdelší autobusový přesun v kuse…