Den 12

…Cesta do Washingtonu proběhla úplně v pohodě, dvanáctiproudová dálnice! Kolem sídla Sodexo, FedExu a továrny na Coca-Colu. Problémy začínají ihned po vjezdu do města. Naše navigace, která je naprogramovaná dle hesla „Je to sice dál, ale zato horší cesta“ nás vede bočními uličkami a jezdíme cik cak jako opilý cyklista v lánu obilí. Každých 40m semafor a na něm pokaždé červená. Takto máme urazit 20km. Po prvních 10km, kdy už malý začíná být nervózní, musíme zastavit a vydýchat to. Jinak bych asi musela vylézt na kapotu auta a zařvat na kolonu aut před námi: „Tak jeďteee ču***iiii!!!!“ Po hodině se dostáváme konečně na placené parkoviště (26USD/den) v centru města.

Cesta nás vyčerpala více než bychom si přáli. Danečka krmíme ještě na parkovišti, my obědváme o chvíli později v parku vedle Bílého domu. Tady dal Daneček jasně najevo, co si o celé Americe myslí. Dřepl si a posral se.

Bílý dům nás lehce zklamal, nevím, co jsme čekali, snad že bude větší… No není moc o co stát. Co nás zajímá v tuto chvíli o dost více, je to, kde jsou tady záchody. Oběma se nám chce už asi tak tři hodiny, takže když je konečně vidíme před sebou, jásáme radostí. Úleva jak blázen.

Daneček má na sobě aktuálně nějaké americké pleny, které jsou naprosto úžasné…  Každá plínka hned proteče, a tak ho převlékáme i několikrát denně. Tentokrát to ale bylo i s bonusem… Ještě než jsme ho stihli z toho posraného přebalit, plínka se i sama rozepla a vyjela ven nohavicí. Omg. Tak z toho mě už trefí!!! Rovnou prcka čapnu a nesu ho s holým zadkem na ty záchody, protože tohle spraví jen kohoutek a velké množství vody…

Jsme hotoví… Musíme dát chvíli pauzu. Sedíme před záchody na lavičce a náladu nám pomalu spravuje Daneček a jeho opětovné nahánění veverek. Veverky jsou tady drzejší než ty lázeňské. Klidně přijdou a nechají se krmit z ruky a když na chvíli poodejdete od svých věcí, hned je jdou prohledat, zda tam není nějaké jídlo. Když se Danečkovi podaři plácnout jednu z nich po hlavě, je čas jít dál.

Kolem nádherného 169m vysokého  Washingtonova památníku jdeme parkem až k Památníku Abrahama Lincolna - Sedí tam na křesle, přísný a chladný jako kámen J Hned Peťovi říkám, že se mi odsaď vybavuje ta scéna z Forresta Gumpa, jak za ním Jenny běží k tomu Washingtonovu památníku a Peťa na to hned, že ho zas napadla Planeta opic u toho Abrahama Lincolna J Ameriku máme z filmů zmapovanou opravdu dobře J

O pár veverek později překračujeme Potomac river a míříme k válečnému hřbitovu Arlington National cemetery. Tady nás přechází veškerý úsměv. Udržovaný zelený trávník protínají řady bílých náhrobků táhnoucí se někam do dáli, jedna řada vedle druhé, do všech směrů kolem nás… Přes 400 000 hrobů válečných veteránů a jejich rodin…

Po procházce hřbitovem míříme přes most zpátky k Lincolnovu památníku a poté k památníku padlých vojáků ve Vietnamu. Jde o dlouhou kamennou desku pokrytou jmény vyrytými jedno vedle druhého. Působivé. Ale musím říct, že museum americko-vietnamské války, které jsme navštívili ve Vietnamu na mě zapůsobilo asi tak 1000x strašnějším dojmem… Daneček utíká podél desky a  do každého druhého jména se snaží vecpat svůj malý prstíček…

Krátká přestávka s veverkami v parku a už míříme zpátky do podzemních garáží, kde máme auto. Je 6 večer a když uvážíme, jak dlouho zas pojedeme na hotel přes půl Washingtonu, je nejvyšší čas vyrazit. Taťka ještě míří do obchodu pro něco k snědku, my s Danečkem do vany. Ještě než stačím vše připravit, prďola už zapíná televizi a do napolo napuštěné vany stihne naházet mýdlo, šampón, hřeben a k mému zděšení taky adaptér k notebooku. Kristova noho…

Taťka přichází na dvakrát, poprvé nese jídlo a podruhé utíká zavřít kufr u auta, který Daneček pohotově otevřel z našeho pokoje, když taťkovi čmajznul klíčky od auta…. No ještě, že si toho Péťa vůbec všimnul… Není nad to mít hyperaktivní dítě J

Den 13

Po mumínkově dopoledním spánku jedeme znovu do centra Washingtonu. Péťa našel na googlu nějakou lepší cestu, tak snad to bude rychlejší… Ano, jak zjišťujeme záhy, rychlejší by to opravdu bylo, kdyby nebyly dva pruhy ze tří uzavřeny kvůli čištění kanálů… Ale i tak ušetříme dobrých 20min v autě, aspoň něco. Dnes jsme natěšeni do vesmírného muzea NASA a tak parkujeme poblíž a jdeme na to.

Jen co vkročíme dovnitř, jsem jak malé dítě v cukrárně. No to je hustý!!! Mají tady normálně hned u vchodu vesmírný modul Appolo 11, který byl na Měsíci!!!! Originál!!! No kde jinde na světě tohle uvidíte? Pak první moduly, které obletěli zemi, celou orbitální stanici do jejíž části můžete vlézt… Tak to je neuvěřitelná paráda!!! Pak vozítka, co byla na Marsu, vystaveno všechno vybavení kosmonautů… pak simulátor, v němž můžete podle spuštěné navigace přistát na Měsíci…. Tak to zcela předčilo  naše očekávání…

Pak jsou tu pro mě méně zajímavé, ale také pěkné expozice věnované bratrům Wrightovým (tvůrci prvního letadla), Montgolfierův horkovzdušný balón (první na světě), ty brďo, ten si pamatuju z pexesa, co máme doma J a taky válečná letadla, a skládací letadlo z letadlové lodi,… Daneček nám furt utíká oblizovat sklo podél schodiště a schovává se do koše horkovzdušného balónu… J

 No celkově, tohle byla pro mě osobně nejlepší věc z Washingtonu, co jsme viděli J

Z vesmírného muzea jdeme obhlédnout budovu Capitolu, která je právě v rekonstrukci a odtud rovnou do Indiánského muzea… Vše co chcete vědět o Indiánech najdete tady. Naučné filmy, indiánské oděvy, hračky, nástroje i popisy zvyklostí… My jsme se tu v tom moc nenašli a tak raději míříme do botanické zahrady, která nás už z dálky láká svými obřími skleníky.

Chvíli trávíme ve venkovní zahradě. Když se ale Daneček rozhodne trhat mamince kytičky a la vystavené exponáty (ooooooh, to je tak pěknéééé),  nakládáme ho do kočáru  a jdeme do vnitřních skleníků. Rázem se ocitáme v džungli, kde na zemi mezi zeleniskem trůní zlaté zmenšeniny Washington monument i Capitolu i dalších známých budov. Pak úchvatný skleník věnovaný orchidejím, další kaktusům a další taky dětem J Daneček čapne konvičku a zalívá všechno kolem sebe, jen ne ty kytky… Když důkladně zalije také domeček pro děti, soudí, že jedna konev je málo a běží ještě pro druhou… Než ho zaujme vodní pumpa. Trvá asi 20vteřin než pochopí, jak funguje a už valí na to…

Po krátké procházce kolem umělých vodních ploch před Capitolem míříme parkem zpět k našemu autu. Daneček je už zmožen a usíná v kočáru asi 10m před autem J

PS: A sladká tečka na závěr: ve Washingtonu jsou všechny tyto památky přístupné zdarma!!! J

Foto z Washingtonu zde