Den 8

Dnešní dopoledne bychom rádi věnovali návštěvě asi půl hodiny autem vzdáleného kostelíku La Virgen de La piedra. Cestou nás ale zaujmou rozeklaná skaliska porostlá vegetací a liánami jež jsou nedaleko silnice. Zastavujeme. Daneček už od silnice vidí malou jeskyňku ve skále a hrne se ji prozkoumat. Do cesty mu ale přijde banánovník, o němž jsme si předchozí půlhodinu v autě povídali a jásá nadšením. Rve dva zelené banány a s touto trofejí šplhá nahoru k jeskyni. Tu si ale na okraji džungle všímáme starých schodů vedoucí nahoru do skály do další jeskyně. Teď objevíme nejmíň Machu Picchu skryté v džungli, říkám si :) Nahoře v jeskyni je to jak z nějaké dobrodružné knihy. Ve stropě díra, jíž proniká dovnitř světlo. Na kameni malá Panenka Marie a kolem vyhořelé svíčky. Všechno prorostlé kořeny starých stromů a liánami. Bezchybný objev!

Pod schody k jeskyni nalézáme několik obvodových zdí rozestavěného kostela. Až o něco později zjišťujeme, že to měl být vlastně ten kostelík, ke kterému jsme se původně vypravili. :) swiss replica watches

V objevovatelské euforii zatáčíme na první prašnou cestu vedoucí do vnitrozemí a čekáme, co objevíme. Nic :) Nějaký ten hustý porost džungle, pastviny a krávy. Tak objevování asi stačilo. Zbývá asi hodinka času než začne pražit polední slunce. Neodoláme a končíme opět na nedaleké skvostné Playa el Diamante.

Stavíme přehradu na jedné z říček, hrad. Samík nám to bourá, a tak je pořád co stavět. Po další říčce posíláme balónek, který nám pomáhá chytat jeden dominikánský chlapec. Házíme si s ním. Prosté radosti na dokonalé pláži.

Po příjezdu domů zjišťujeme, že kluci nemají boty... Ahaaaa... tak to asi zůstaly na té pláži... na stromě... už zase... Peťa si dělá tedy další hodinový výlet. Já vařím. Kluci si až podivně spokojeně hrají s čímsi na podlaze.

Jo, tak to s čím si hráli byla právě otevřená třílitrovka džusu a všechny naše příbory. "Mamiii, Samíkovi tam spadla lžička, už zaseeee" hlásí Daneček, když poslední kus našich příborů skončí na dně džusu. Ahaaa. Právě se vrací Peťa. Nalije si sklenku džusu z našeho nového chrastícího kanystru a můžeme jít obědvat...

Odpoledne trávíme na pláži Caletón. Doufám ve šnorchlovací odpoledne, ale dnes fouká silný vítr a vlny jsou monstrózní. Je to ale neobvyklá podívaná. Asi hodinu vydržíme koukat, jak se vlny s obrovskou silou tříští o skály a stříkají 5 metrů do vzduchu. Zůstáváme jako vždy až do západu slunce a pláž opouštíme jako poslední. Cestou zpět se ještě stavujeme v sámošce pro pár věcí, platíme ale nějak moc. Doma kontrolujeme účtenku a koupené věci a koukáme koukáme, že nás dnes ošidili na vajcách. Na účtence rovnou třikrát, doma však jen jednou. Peťa se jako správný bojovník za práva chudých turistů vydává zpět  do sámošky a vrací se vítězoslavně o 80Kč bohatší. Ovšem, byl to prý boj, kterému přihlíželo nemalé množství hlav.

Doma mezitím na podlaze vznikl labyrint ze židlí, auto, loď a vrtulník v jednom. Tak snad na čase jít spát... :)

Den 9

Dnes v noci se nad severním pobřežím přehnala pořádná bouřka

Hned po snídani se vydáváme směr vodopád Saltadero. U cesty jsou popadané stromy a větve, teď už naštěstí povětšinou odklizené z vozovky. Aspoň bude ve vodopádu hodně vody! K vodopádu přijíždíme jakousi extra rozbořenou cestou a už teď Peťa prorokuje, že z druhé strany k vodopádu povede určitě nová asfaltka... Ach ty cestovatelské zkušenosti. Je to samozřejmě pravda.

Necháváme auto na konci rozbité silnice a je třeba dojít ještě kousek pěšky. Po 50m přichází další z tropických lijáků, žádný český deštík :) Není se kam schovat. Děti máme sevřené mezi sebou... téměř v suchu... Bojíme se pohnout. Čekáme, až přejde to nejhorší... Po 5 minutách se déšť mírní a tak se utíkáme schovat do lesa, který vidíme před sebou. Tak tak, liják je tu zase. Kluky nacpem pod miniaturní skalní převis, já je kryju vlastním tělem, Peťa se jde podívat, jestli je už vodopád blízko a zda tam není přístřeší. Vodopád nikde, ale o kus dál v lese prý skoro neprší... Dole pod kopcem narážíme na řeku a tady už stačí jen našponovat uši a jít za hukotem vody :)

Vodopád Saltadero je krásný. Osmnáct metrů vysoký. Jsme tu úplně sami. Přímo nad ním vede dřevěný most a stejně tak po jeho jedné straně můžete sejít po schodech až úplně dolů. Samík všechny schody poctivě seskákal, ale cestou nahoru nahodil ten svůj roztomilý výraz a "Nosit, bolí mě nožičky". Tomu se těžko říká ne :) Dnes se bude po obědě holt dobře spát všem! S Danečkem jsme prozkoumali i kus řeky pod vodopádem. Po návratu nahoru se taťka rozhodl, že se obětuje a vydal se sám k autu, aby s ním přijel rovnou k nám z druhé strany, po nové silnici. Ještě stačí odmítnout přicházejícího chlapíka, který nám nabízí, že nám za úplatu předvede skok sehora vodopádu dolů a je pryč.

Spustí se liják (To je tu tak 20x denně. Hrozně se mi líbí, že Dominikánci si toho vůbec nevšímají. My vždycky začneme plašit, kam se rychle schovat a utíkáme jak potrefení zajíci, Dominikánci jen stojí nebo pokračují v chůzi stejným směrem i stejným tempem, opravdu to vypadá, že si nějakého deště ani nevšimli :))

Usazuju kluky pod strom na rozložený ručník a dáváme si svačinu. Liják je brzy pryč a kluci se vrhnou na nedalekou hromadu se štěrkem, haží kamínky do vodopádu i všude kolem sebe. Jedním okem kontroluji, druhým fotím :)

Peťa je zpět cobydup. Necháváme kluky se vyřádit a všichni spokojeni vyrážíme na prohlídku města Cabrera. Malý park. Prostý, ale krásný kostel. Další liják. Čekáme. Děti se v prázdném kostele nahání. Spousta rodinných prodejniček s hnilou zeleninou a ovocem, minidomečků chudých a několik těch pěkných. Daří se nám najít i jedno zelinářství, kde zelenina vypadá v kondici: 75Kč za 2papriky, 3rajčata, okurek, lilek, cuketu, velké avokádo, papáju. Super. V zelinářství v Riu nám zřejmě účtují dvojnásobné turistické ceny.

Po návratu domů mě mírně překvapí další ještěrka na odkapávači. Daneček říká, že je to dobře, že nám tu vychytá komáry a pavouky. My si ale s Peťou nejme úplně jisti, kdo koho by v případě toho pavouka snědl :)

Odpoledne lelkujeme na Playa Caletón. Ze šnorchlování zase nic nebude, střídavě prší a jsou velké vlny. Zklamání zaháníme výtečnou piňacoládou servírovanou v ananasu, Daneček párkem v těstíčku na špejli, Samík si kouzelným úsměvem vysloužil od jedné paní lizátko.

Daneček se nechá opět zlákat do moře, dělá mi radost :) Pak kopeme v písku jezírko a jedna nečekaně velká vlna tam Danečka posadí jako na záchod :)

Večer se doma Daneček baví naháněním další ještěrky. Jednu chvíli radostně křičí "Mám ji, mám ji", v ruce se mu ale mrská jen malý ocásek. Přečůrán ještěrkou, která se nám teď směje někde v bezpečí za gaučem.

Den 10

Dopoledne trávíme na pro nás nové Playa Grande. Údajně by tu měli bývat i rybí trhy, ale to jsem si zase vygooglila jinou Playa Grande v Kostarice... Nicméně, po několika dotazech, že bychom chtěli koupit čerstvou rybu, to není problém. Za chvíli se nám nese tác se třemi velkými právě vylovenými rybami a máme si vybrat. Bereme tu nejmenší. 2,5kilová ryba za 280Kč po lehkém ranním smlouvání. Netuším, co to je za rybu, ale po upečení je výborná, i kluci si pochvalují a to už je co říct :)

Odpoledne věnujeme procházce naším městečkem, kluci si kupují vodní pistole. Od té chvíle dělají na všechny a všechno "Pic pic". Máme trochu obavy, co na to Dominikánci, ale berou to s nadhledem. Jeden klučina dokonce předstírá,  že ho kluci opravdu střelili a v rámci divadla postupně padá a umírá na pláži a dokonce padá i (zcela oblečen) do moře :) Na basketballovém hřišti si kluci hrají s dalším podobně starým klukem, a tak jen sedíme a koukáme, jak jsou spokojení... Domů opět až za tmy. Dnes stihnem už maximálně pračku a spát.