Den 24

Dnešním dopoledním programem je jedno z "must see" míst - stará španělská Koloniální zóna, zapsaná na seznamu památek UNESCO. Začínáme v Columbus Parku a prohlídkou Cathedral of America. První kámen této katedrály byl položen r. 1514 synem Kryštofa Kolumba. Katedrála má kromě monumentální hlavní lodi i spoustu pěkných vedlejších kaplí. Daneček si zrovna vyrobil z kusu provazu imaginární brusku a vyřezává tu v podlaze jednu z dlaždic. Opravář každým coulem. Vstup 50pesos/dospělý, děti zdarma.

Hublot King Power Replica Watches

V Columbus parku proháníme trochu holubi, ale jsou tak nažraní, že nemůžou ani lítat :) Procházíme mezi koloniálními domky a je to opravdu jako ve španělsku - architektura, dlaždicové mozaiky. Na každém kroku nějaký pozůstatek z původních pevností či hradeb. Na pobřeží objevujeme několik děl, které kluky obvzlášť zaujaly, což vyvolalo velké množství otázek. Ne všechny s děly souvisely a ne na všechny znám bohužel odpověď :)

Po hradbách, které bohužel slouží asi jako příležitostná toaleta pokračujeme do Alcazár de Colón u řeky Ozama, pevnosti, kde sídlil Diego, syn Kryštofa Kolumba. Prohlídka dvoupatrové pevnosti se dvěma balkóny je velmi příjemná. Je tu expozice šatstva, ložnice s nádherně vyřezávanou postelí, pracovna, u každého okna jsou dvě kamenné lavice, kde si můžete na chvíli sednout a kochat se výhledem na řeku a na přístav,  a v každé místnosti je minimálně jedna nadmíru zajímavá truhla, v níž musí být "určitě ukrytý poklad" :) Jedna z truhel byla i otevřená a při pohledu na systém zámků nám trochu spadla čelist. A přitom šlo o truhly ze dřeva, jak jsem se poklepem přesvědčila, to by stačilo rozseknout sekerou... No hned jsem byla napomenuta, že dotýkat ne. Samíkovi se to ale nějak zalíbilo, a začal na věci poklepávat schválně, jedním očkem šibalsky pokukující po paní, zda bude napomenut. Tu to rozesmálo a už se žádné napomínání nekonalo.

Po svačině na náměstí Plaza de Espaňa o de la  Hispanidad procházíme Koloniální zónu ještě z druhé strany, kde je spousta pouličních malířů i vystavených děl, na nichž barva ještě ani nezaschla.

Zpáteční cestu nám značně znepříjemňují dva policisté na motorce. Prý jsme porušili dvě věci. No a už je to tady, budou chtít úplatek, je nám to jasné. Když koukají dozadu na kluky, už je to jen jedna věc. Prý jsme jeli na červenou. Peťa bohužel neví, zda je to pravda. Spoustu práce mu zabírá sledování provozu a navíc zastavit tu na červenou znamená, že na vás začnou všichni troubit a objíždět zleva i zprava. Já si ale také žádného semaforu nevšimla... To ale asi není vůbec důležité, bylo by to slovo policajta proti našemu, že? Prý máme jet za ním na policejní stanici.

Váháme. Kluci jsou unaveni, potřebují se najíst a uložit k odpolednímu spánku, ne strávit odpoledne na policejní stanici s nejistým výsledkem. Nezbyde nám, než mu peníze dát. Kolik? Policajt chce 5000pesos (cca 2300Kč). Tak to nám vyrazilo dech. Peťa otevírá jednu z  kapsiček ledvinky, kde nosí jen drobnější peníze a ukazuje, že tam má jen 1450pesos (600Kč). Bohužel více než si původně myslel... :( Policajt se ušklíbne, veme peníze a rádobynápomocně nám najednou snaživě ukazuje, kudy máme jet na svůj hotel... jakobychom to nevěděli. Polib si, letí mi hlavouh 

600Kč za nic není málo peněz a hořká pachuť této vzpomínky přetrvává celý zbytek dne. Navíc to vědomí, že se nám to může zítra stát znovu, aniž bychom cokoliv porušili... Musíme pro příště  vymyslet lepší strategii.

Tak teď Peťa hledal informace o podobných případech na netu a na tripadviseru jich našel spousty,  jeden jako druhý,  všechny ze stejného místa -  pobřeží u koloniální zóny v Santo Domingo,  takže tudy už ne! 

Odpoledne se jdeme jen tak projít po okolí. Nějak nemáme chuť jezdit autem :) V nedalekém parku kluky zaujme vypuštěná fontána,  a tak sedíme,  koukáme, odpočíváme.  Hned vedle trénuje parta starších  kluků nadhozy pro baseball,  jeden háže,  další  čtyři koukají :) zas aby to moc nepřehnali.  To je tu ostatně stejné jako s prací... Za nimi hrají další basket. Po procházce kolem rozbouřeneho moře se připojujeme k všeobecně oblíbenému "zirani"  u malé místní samoobsluhy.  Hned je mi nabídnuta plastová židle,  která u toho nesmí chybět :) 

A tak zíráme. Nejdřív s ostatními zirajicimi muži na sebe. Děti pijí sodovku. Pak zíráme,  jak se čtyři kluci marně snaží nastartovat stoletou červenou Ladu.  Zíraní nám ale překazi déšť. Rychle se i se židlemi vsichni přesouváme pod střechu sámošky,  abychom mohli zírat,  jak ti čtyři kluci naskočili do Lady a během čekání až přestane pršet si krátí chvíli zíraním na nás. Po 10min deště si jeden muž schovaný pod střechou sámošky vzpomene, že má venku rozebranou motorku a napadne ho,  že by si mohl schovat nářadí.  Zase je na co zírat. Déšť ustává. Čtyři kluci vyskakují z Lady,  otevírají kapotu a pokračují ve snaze nastartovat.  To Danečka zaujme,  a tak jdeme zírat přímo  k otevřené kapotě. Pak už jsme ziranim nasyceni, loučíme se spoluzírajícími,  odcházíme.  Cestou domů kolem hřiště plného žen a dívek cvičících zumbu nás míjí červená Lada,  vítězoslavně troubí a všichni nám mávají. 

Den 25

Dnes jsme se rozhodli uniknout z města a vyrážíme západně do parku Parque Ecológico de Nigua. Tento park jsme nenašli v žádném z našich průvodců. Prostě jsme jen chtěli někam do přírody. To je v Dominikánské republice problém obecně. Než jsme sem dorazili, žili jsme v iluzi, jak budeme vyrážet jen tak na průzkumné procházky do pralesa. To jsme ještě netušili, že Dominikánská republika je největším spotřebitelem ostnatého drátu na světě. Celá země je rozparcelovaná a každá parcela obehnaná několikrát dokola právě ostnatým drátem. Ten se tu používá i místo plotů u domu a také místo šňůr na prádlo. Chcete na procházku do přírody? Ostnatý drát vás bezpečně udrží pěkně na silnici. Na procházku se tak dá jen v národních parcích, a to ještě ne ve všech stojí za to z důvodu velkého množství všudypřítomných odpadků.

Park jsme našli jen tak při pohledu na googlemapy. O to větší bylo naše překvapení při příjezdu na místo. Jde o velkou mangrovovou zátoku, kolem níž vede příjemná pralesní pěšina. Skoro bez odpadků. Samozřejmě tu není ani noha, když nepočítám několik místních, kteří se o park starají a jednu krávu. Nacházíme tu spoustu krásných zákoutí s motýli, ptáky a také výhledů na mokřady. Daneček se Samíkem si pohotově vyrábí z klacku rybářský prut a chytají ryby, koštětem z větve zametají pěšinu. Celou cestu nás doprovází jeden ze správců s mačetou a hrdě ukazuje, že o tyhle mangrovy se stará on a že támhle jsou nějací zajímaví ptáci. Neumí ani slovo anglicky. Jdeme spolu skoro beze slova a sem tam se pozorujeme :)

Cestou zpátky zastavujeme na pláži Playa Gringo - další cíl z Googlemap. Sem, cestovatelé, nejezděte. Pokud nechcete dělat studii o množství odpadků v DR. Pláž je jimi zavalená. A tak si jdeme sednout pod stromy a moji pozornost zaujme žena s asi pětiletým chlapcem, jak pod stromy sbírají jakési pěticentimetrové pecky a pak je rozbíjí kameny. Hned se jdu zeptat, a ca jde a žena mi s úsměvem jednu rozbitopecku podává -V ní malý oříšek, chuťově velmi podobný těm našim lískovým. Super. Kluci hned sbírájí hrst pecek a jdeme rozbíjet... jsou nezralé... pětiletý chlapec hned běží a nasbírá mi hrst těch vyschlých. Děkuji a pak už si jen pochutnáváme :) Daneček vzal hrst těch nezralých i sebou do auta, že je usušíme a sníme potom :)

Odpoledne se  jdeme jeste podivat na basketbalovy trenink/zapas nadanych mistnich kluku a pak uz jen zabalit vsechny veci, poklidit a zitra rano odjezd smer La Romana! 

Den 26

Cestou k našemu dalšímu cíli máme v plánu ještě 2 zastávky.  

První z nich je Faro a Colón (Columbův maják). Jde o památník Kryštofa Kolumba ve tvaru kříže, v jehož středu je umístěn dle průvodce sarkofág (dle reality truhla) s údajnými Kolumbovými ostatky. Nu, čekali jsme klasický památník, na místě nás ale čekalo něco poněkud většího - budova výšky pyramidy, délky 210m a šířky 59m, a ano, byla opravdu ve tvaru kříže :) Teď čtu, že výstavba stála kolem 70milionů dolarů. Vstupné tuším 50pesos/dospělý. Uvnitř je kromě Kolumbovy hrobky umístěno i obsáhlé archeologické museum. Najdete tu historické předměty nejen z Dominikánské republiky, ale z řady států střední a jižní Ameriky, ale ne na všechny je vidět :) Nevím, zda šlo o (celkem běžný) výpadek elektřiny nebo záměr, aby se předměty neponičily...

Tímto jsme ukončili naši prohlídku Santo Dominga a jedeme směr vyhlášená pláž v Boca Chica. Naše první typicky turistické místo během naší cesty. No je to stejné jako v kterémkoliv jiném turistickém letovisku na světě - , pláž precizně vyčištěna, lehátka, každou chvíli Vás někdo otravuje a chce Vám něco prodat - tady to byly šperky z jantaru, kokosové ořechy nebo jeden muž měl obvzláště širokou nabídku zboží: kalamáry a marihuanu. Nám to ale přišlo vhod, neb jsme konečně po projetí poloviny DR sehnali na první dobrou opalovací krém s faktorem 50 a po opuštění pláže se vůbec poprvé mohli hned osprchovat sladkou vodou.

Pláž byla teda úžasná. Jemný bílý písek, palmy pozvolný vstup do moře a ta největší vymoženost - vlnolamy. Moře bylo klidné jako hladina rybníka a vůbec poprvé se do něj sami vrhli s nadšením i děti. Hned jsme od jednoho ruského páru dostali darem nafukovací lehátko, jež nám posloužilo jako loď pro naše "záchranné hasičské akce". No vydováděli jsme se statečně. Velmi příjemná zastávka. 

Taťka se nám vydal ulovit oběd a my zatím využili další vymoženost turistického letoviska - dětské hřiště. Pak už jen naskočit do auta, "Pustit klimatizaci na Velký koule" (asi plné gule, myslel Daneček :)) a do dalšího cíle naší cesty - La Romany - nám zbývala hodinka cesty. Akorát na oběd v autě a 3 pohádky.

www.tswatches.cz