Den 29

Dnes jsme se vrátili lépe prozkoumat Parque Nacional del Este a neodolali dalšímu šnorchlování. Park zabírá velkou plochu na jichovýchodě DR. Není moc způsobů, jak jej poznat blíže... Můžete se plavit na Isla Saona, který je součástí parku, ale když jsme dnes ráno zkoušeli počítat lodě s turisty, které na tento ostrov směřují, a během 5min jsme napočítali 26, udělali jsme si docela dobrý obrázek, jak to na tamních plážích asi vypadá. Tady, na okraji parku je stejně nádherná pláž, prázdná, s dechberoucími scenériemi. Zdarma. Nikdo tu nevybírá ani vstupné do parku. Společnost nám dělalo exotické ptactvo, krabi a motýli. Vyjímečně prošel nějaký turista, který na chvíli unikl ze spárů nedalekého resortu. Procházku jsme si udělali i po pěšině, která vede džunglí. Touto cestou se prý dá dostat až k jeskyni s tainskými malbami (nutná baterka, není tu osvětlení ani průvodce), ale je to prý hodina cesty chůze. Se Samíkem, který nám teď odmítá chodit a stupňujícím se vedrem se nakonec vracíme. I tak ale velmi pěkná procházka.

No ale pojďme k tomu hlavnímu :) Šnorchlování. U pobřeží parku neskutečné!!! Dneska to byla snad ještě větší pecka než včera. Objevuji porost řas s novými druhy ryb. Pak šok. Vidím z jedné škvíry čouhat tlamu asi tak 15cm širokou. Odepluji trochu dál a vykoukne na mě oko, dobrých 5cm v průměru... Zachvěju se nedočkavostí. Zapnu již opět funkční foťák, nádech a šup 2metry pod hladinu. Ježík!!! Je to víc než půlmetrovej hrozně macatej ježík!!! Takového obra jsem ještě teda neviděla!!! Plavu dál a koukám pod sebe. Kousek přede mnou pořádná langusta, bez tykadel dobrej půlmetr, prostě kus!!! Hned se snažím naposled zapnout už skoro vybitý foťák a daří se :) Zapluju dolů k ní, cvakám, langusta po mě šermuje tykadlama. Tak to je nářez!!! Langustu se mi zatím ještě nikde jinde na světě potkat nepodařilo, tedy jsem vůbec nečekala, že ji potkám v DR, která není šnorchlováním zrovna vyhlášená. A to rovnou dvakrát. A takoví macci!!! Nic, čekám až vyleze sluníčko, abych zkusila udělat ještě jedno foto langusty, která se marně snaží zalézt do jedné škvíry. Je prostě moc velká. Vtom zpoza korálu vypluje lážo plážo další půlmetrovej ježík. Sotva mě zmerčí, je fuč. Naposled fotím langustu a skrz hejna ryb si to šupajdím za Peťou, pochlubit se s tímto nečekaným úlovkem :)

Odpoledne vegetíme u bazénu a čeká nás neoblíbené balení. Zítra ráno opouštíme La Romanu a vstříc novým zážitkům míříme opět na sever, na poloostrov Samana. Loučíme se s francouzskou majitelkou hotelu, na cestu fasujeme velký trs nějakého zvlášního druhu banánů. Prý tak "přirozené" děti, jako jsou ty naše, ještě nikdy neviděla. A dává nám pro ně další trs banánů... (Nevím, jestli myslela jejich nahotu u bazénu nebo hyperaktivní řádění :))

Den 30

Byla by škoda navštívit La Romanu a nevidět nedaleké jeskyně Cueva de Las Maravillas. A tak si tento rest splňujeme cestou na naše další stanoviště.

Obrovské krápníkové jeskyně za návštěvu určitě stojí. Skrz jednotlivé dómy vede úzký, klikatící se vybetonovaný chodníček, jež je po obou stranách podsvícen bodovými světly. V kombinaci se střídmým osvětlením jeskyně je to vskutku krásná podívaná. Jeskyně je mimo to zajímavá i starověkými malbami Taínů, původních indiánů, kterých je tu opravdu hodně. 

Taínové v jeskyních nebydleli, sloužila jim jako útočiště před bouřemi a k různým obřadům. Jeden muž míval zhruba 20-30žen a po jeho smrti byla jeho nejoblíbenější žena pohřbena za živa wholesale nfl jerseys s ním! Tomu říkám privilegium :) Na stěnách kromě různých postav znázornili i faunu této jeskyně - sovy, hady, netopýry. Hadi pro ně asi měli nějaký zvlášní význam - je jich tu celá řada. Zpřístupněno je jen 30% jeskyně, zbytek se právě kvůli ochraně zdejších živočichů nenavštěvuje.

Samíkovi se jeskyně asi opravdu líbila. Sotva jsme vyšli, začal srdceryvně řvat "Já chci jít zpátky, mě se to líbilooooo, beeee!!!!", což pobavilo hlavně naší průvodkyni.

Rozptýlení jsme našli záhy u několika set více než metrových leguánů...

Vstupné do jeskyní 700pesos/všichni.

Hodina cesty do Boca Chica a tady opět krátký relax na pláži a pak  2,5hodiny cesta  po pěkné (leč neúměrně drahé - asi trojnásobné mýtné než jinde) dálnici na severní pobřeží. Cestou míjíme lány cukrové třtiny, palmové háje i mokřady... Po pravé straně máme rovněž typické homolovité kopce národního parku Los Haitises, který v nadcházejícím týdnu určitě navštívíme!!!