Během našeho pobytu se ukázalo, že některé z informací, které jsme se o DR dočetli, jsou poměrně zavádějící. Proto jsme se rozhodli pro ještě jeden článek.

Řízení půjčeného auta a doprava

Rozhodně bych tuto možnost (stejně jako desítky jiných webů) nezavrhovala. Zkušený řidič by zde neměl mít problém. Ovšem, je třeba mít neustále oči na štopkách a být připraven na cokoliv. Zelená na semaforu neznamená, že křižovatkou před Vámi nemůže profrčet na červenou z jiného směru obří kamion, aniž by vůbec přibrzdil.

Dálnice? Klidně na ní můžete potkat pasoucího se koně, krávu. best replica watches

Dáváte dle pravidel přednost nějakému jinému vozidlu? Ostatní na Vás budou troubít a začnou Vás objíždět ze všech stran. Samostatnou kapitolou jsou motorky, které bežně naše auto předjížděli souběžně zleva i zprava, což je dost náročné na sledování. Jednou se nám taky stalo, že jsme zabloudili do jednosměrky. Peťa nechtěl auto otáčet a tak z ní couval.... Ostatní se s tím tolik nepárali.... Na konci naší estrády couvání jednosměrkou již na nás tlačilo několik aut jedoucích jednosměrkou v opačném směru :) 

Ani kamion v protisměru není věc ojedinělá. My ho potkali na velmi rušné silnici v Santiagu. Cestu proti nám (a desítkám jiných vozidel) si razil poměrně suveréně.

www.swisstimepiece.net

Budete-li se řídit tedy heslem všechno v klídku, nikam nespěchat, raději vše třikrát zkontrolovat, nemáte žádný problém. Troubení ostatních rozhodně neberte osobně. Troubí se tu hodně a "Tutuuuu" tady neznamená "Co děláš, ty debile!?" jak jsme zvylkí u nás, ale spíše veselé "Pozor, já jsem tady taky".

Kvalita silnic je na hlavních tazích dobrá. Krásná je dálnice Puerto Plata - Santo Domingo. Po severním i jižním pobřeží jsou dálnice/silnice také skoro v perfektním stavu. Taktéž spojnice Boca-Chica-Samana je krásná a na Samaně samotné vede nová luxusní horská dálnice, za kterou si ale připlatíte mnohonásobně více na mýtném. Motorky mýtné neplatí nikde, pokud jsem se dobře dívala, tedy toto je také jedna z úsporných možností. Jinak jsme obvykle platili 20-50Kč za velké úseky, o žádné velké výdaje nešlo.

Pokud se rozhodnete uhnout z těchto hlavních tahů, čekají Vás šotolinové, hliněné i asfaltové cesty plné výmolů, kde se Vaše rychlost bude pohybovat kolem 20-30, max 40km/hod, spousta zatáček a ve vnitrozemí velmi prudké stoupání a klesání. SUV je velkou výhodou, ale ne nezbytností.

Pozor na jízdu v noci - místní nepoužívají jiná světla než ta dálková a kvůli Vám je rozhodně nevypnou. Na dálnicích fungují ve velkém "točny" (krátké spojovací cesty mezi oběma směry), což mi přišlo praktické, pokud jsme někde zabloudili, ale poměrně nebezpečné. V levém pruhu, do něhož jsme kvůli otočení museli vjet, jezdili auta velkou rychlostí, a my museli logicky zpomalit, abychom se otočili a na druhé straně jsme zase vjeli mezi nejrychleji jedoucí auta... bylo vždy třeba trpělivě vyčkat na velkou mezeru a v opačném případě počítat s tím, že Vám zase z točny může někdo vjet pod kola.

Zde jedna malá nenápadná točna

Asi 70% vozidel tvoří motorky... Jezdí na nich všichni, od babiček a dědečků po -náctileté. Po dvou, po třech, po čtyřech pasážerek na jedné motorce. Bez nákladu i s nákladem několikanásobně větším než je sama motorka. Samostatnou kapitolu bych tu mohla napsat o maminkách-motoristkách.... Vídat malé děti na motorkách jsme byli zvyklí z Asie... Tady jsem poprvé viděla na motorce maminku s malým plačícím novorozencem v zavinovačce v náručí a s širokým úsměvem na tváři. Ještě více mě šokovalo osazenstvo jiné motorky... Zezadu jsem viděla řídícího tatínka, za ním asi 5tiletou dceru a za ní seděla maminka.... Až když jsme za nimi jeli delší dobu, všimla jsem si, že z maminky trčí na každé straně ještě jedna holá nožička miminka - dvojčata, jež měla maminka zepředu na sobě uvázané, každé z jedné strany...

A sledujte toto: maminka jedno malé dítě za sebou, druhé mezi nohama, v jedné ruce řídítka, v druhé telefon. To je masakr.

Lidé

Lidé jsou v DR skvělí. Jejich mentalita mě osobně seděla ještě více, než ta asijská, což je skoro až neuvěřitelné. Na první pohled nepřístupní, zamračení. Stačí jedno oslovení, pár repliche orologi di lusso španělských slov a hned se vyloupne úsměv a neuvěřitelná ochota pomoci. Dominikánci mají velkou hrdost a rozhodně se nebudou ponižovat tím, že Vám budou chtít něco vnutit či prodat (Úplně nevím, jak je to v hlavním turistickém letovisku Punta Cana, které jsme rádi z naší cesty po DR vypustili. Tam to bude možná turismem zkažené více).  Nás se často jen jednou zeptali, zda máme/nemáme zájem, častěji jsme museli přijít my za nimi... U vodopádu El Limon nám jeden pán (vidouc naše dvě malé děti) nabídl koně... další paní pak holínky... My si jen říkali, zase na nás chtějí vyrýžovat nějaké peníze... jenže oni narozdíl od nás tušili, do jakých blátosraček se pouštíme... chtěli pomoci.

Klima

Nad očekávání příjemné. Klimatizaci jsme měli puštěnou snad jen dvakrát během odpoledního spaní, jinak nebyla potřeba... Několikrát denně se přehnal liják, který příjemně ochladil a pak bylo zas hezky. Prostě perfektní! Na severním pobřeží nás ale často potrápil silný vítr (=velké vlny).

Závěrem

I přes všechny komplikace (které holt k cestování tak nějak neodmyslitelně patří) bych na této "dovolené" nezměnila vůbec nic. Všichni jsme to zvládli ve 100% zdraví. A nejen to, věřím, že jsme si naši imunitu naopak posílili pravidelným celodenním pobytem na čerstvém vzduchu, pohybem, otužováním a čerstvým "bio" ovocem a zeleninou.

Tato dovolená pro mě byla vyjímečná. Vyjímečně krásná. S dětmi bylo najednou snadné a úplně přirozené dát se do řeči s místními lidmi. Zapadnout. Nepřipadala jsem si vůbec jako turista, což bylo více než příjemné. Možná jsme i my vyzráli. Zpomalili jsme. Přestali jsme se hnát za věcmi/místy která zaručeně MUSÍME vidět. Přeci jen jsme toho už v životě viděli poměrně hodně. Místo toho jsme začali více hledat autentičnost Dominikánské republiky,  obyčejný každodenní život místních. Odpočívali jsme. Vyhrabali s dětmi obří díru do písku. Fotili. Společně objevovali, prozkoumávali. Padesátimetrový vodopád nebo jen kámen v blátě. Obojí vzbudilo myslím stejné nadšení. Zodpověděli jsme asi miliardu zvídavých dětských otázek od pirátů přes kokosy a snad všechny obyvatele moří, přes význam španělských slov a ekologické otázky až po důvěryhodnost policie. A podle nálady jsme vždy vyrazili objevit zase něco dalšího, nového. Jsem vděčná za tento společně strávený čas a pocit sounáležitosti, který nám cestování dává. Za zase o trochu širší obzory a za to, že snad i naše děti uvidí nyní (nebo jednou) některé věci v širších souvislostech a jiné perspektivy. Že uvidí více než jednu zajetou možnost, jak žít svůj život...

Musím proto velmi poděkovat několika lidem: Sestře, že mi pravidelně vypomáhala s mým podnikáním v ČR. Velmi děkuji bráchovi, který nás hodil do Vídně i zpět. A také naší mamince, která nám doma nejen zalívala kytky, ale také aktivně každé ráno vytahovala žaluzie a šoupala popelnicema a brilantně tak simulovala naši přítomnost v domě před potencionálními zloději :) Bez nich by vše bylo o dost náročnější, ne-li nereálné!