Den 4

V 8:05 už brázdíme vody Karibského moře na velkém katamaranu společnosti WinJet (350pesos zpáteční lístek, děti do 5let zdarma) a v 8:40 kotvíme na mole hlavního města ostrova San Miguel de Cozumel. Ještě na mole se nám daří domluvit pronájem auta na celý den – 700pesos, vč. plného pojištění. No je to kraksna jak hrom, ale když vemem v úvahu, v jakém stavu jsme ji na konci dne vraceli, zaplaťpánbůh, že to nebylo nablýskané nové fáro. replica watches

Vyrážíme po pobřeží směr jih. 

Ostrov Cozumel zasvětili Mayové bohyni plodnosti Ixchel a mnohé Mayské ženy z pevniny, jež nemohly mít děti, často navštěvovaly svatyni San Gervaiso na ostrově. Nejvyšší nadmořská výška na ostrově je pouhých 15m n. m.

Cozumel je největší mexický obydlený ostrov (dlouhý 50km, široký 14km), Po silnici kolem dokola 68km. Hned na startu tankujeme za 10USD (na ostrově jsou jen 2 benzínky, obě v hlavním městě), to prý stačí na projetí celého ostrova dostatečně.

Důvod proč jsme tu je ten, že jde o jednu z nejlepších potápěčských lokalit na světě. Podél ostrova se táhne Velká mezoamerická útesová bariéra - má délku zhruba 1000 kilometrů, což z ní dělá druhý nejdelší korálový útvar na planetě. Vede podél pobřeží Mexika, až k pobřeží Belize a Hondurasu. Narazit tu prý můžete na mořské želvy, menší druhy žraloků nebo manty. V roce 1960 konal dokonce v okolí ostrova výzkum můj oblíbený Jaques Cousteau :).

rolex replica watches

 Naše první zastávka je na na Playa Chankanaab, kde chtějí přes 500pesos/osobu jen za vstup na pláž plus další absurdní částku za šnorchlování s delfíny. Tak nic. Další zastávkou je Playa v San Francisco Beach Club, kde je na moři tolik nafukovacích blbostí (od nafukovacích horolezeckých stěn, přes různé koule a odpočívadla), že se mi z toho dělá blbě. Šnorchlování žádné. Když po půl hodině přichází pikolík, že chce zaplatit 8USD/osoba za pobyt na pláži, zvedáme se a odcházíme. Dál jsou jen samé resorty s dalšími drahými vstupy na pláž, až končíme na Playa Palancar.

Na Playa Palancar jsme odstartovali sérii úžasných zážitků na Cozumelu. Vstup zdarma, zdarma si můžete sednout pod palmový slunečník na plastové židle ke stolečku a dát si i něco zaplatitelného na zub. Šnorchluju. Asi 50m od břehu konečně končí kalná voda  a začínám něco vidět.. Rovné kamenné podloži, řasy. Ryby nikde. Po 10min se pode mnou ocitá asi metrový rejnok. Vlní se a asi 5minut plave se mnou než veme roha. Nádhera. Za chvíli objevím pořádný kus čtverzubce, kterému se velmi líbí cvakání mého foťáku. Vždy když cvaknu, zapózuje pěkně z boku a připlave kousek blíž. A tak cvakám a cvakám, dokud není na pár centimetrů ode mne. Pociťuju to zvláštní blaho, které  přináší snad jen úspěšné šnorchlování :)

Musím ale  přiznat, že jsem od šnorchlování na Cozumelu čekala více. Zkusíme ještě jiné místo.

Kolem pláže volně pobíhají mývalové a hledají zbytky jídla. (Na Cozumelu žijí vzácné endemické formy mývalů, lišek, křečků, ptáků hoko nebo drozdců.)

V 11:00 to na Palancaru balíme a po 15min jízdy autem (zčásti zkoušíme silnici, kam byl zakázán vjezd) se ocitáme u vstupu do národního parku Punta Sur. (16USD/dospělý, 10USD dítě nad 4roky, do 4let zdarma). Park mě naprosto uchvátil. Zdejší flóra je na první pohled úplně jiná. Plná nízkých sukulentních rostlin, jež se táhnou od divokého pobřeží na jedné straně až po rozlehlou mělkou lagunu na straně druhé. Cesta vede někde mezi, je měkká, jílovitá, plná mělkých kaluží obrovkých rozměrů, auto ne ní teď po dešti krásně „plave“. Američani tu jezdí džípem. A i Peťa jede, jako bychom měli džíp :) Když o několik minut později vystupujeme na nejjižnější části parku (jež je zároveň nejjižnější bodem celého Cozumelu), koukáme, že se barva našeho auta změnila záhadně z červené na bílou. Na tomto místě majestátně stojí bílý maják. Nahoru vede 133schodů a je odtud dechberoucí výhled na všechny strany. Pod majákem je přístupno námořní muzeum a na pobřežních skaliscích kolem se vyhřívají asi metr velcí leguáni. Jako na Galapágách :)

Od majáku vede porostem plných komárů úzká pěšina, prý k nějaké cenotě. Jdeme. Šipku, že 100metrů odtud jsou krokodýli bereme jako vtip. Jenže po 100metrech je před námi jezírko a když do něj kouknu, tak 2metry vedle mě obrovský krokodýl a vedle něj na mělčině další pěkný kousek, který se zrovna s otevřenou tlamou plnou zubů ochlazuje. Tak to je pořádný šok a úžas zároveň. Po asi 10 vteřinách koukání na krokodýla a 20 komářích štípancích se rozdělujeme. Peťa jde s klukama zpět k majáku a já s Dančou k cenotě. Objevujeme jen velkou smradlavou kaluž a další mračna komárů. Na chvíli se ukrýváme před komáry na nízkou dřevěnou rozhledničku poblíž a pak zdrháme zpět k autu. Danuš mi v patách na mě nejdřív pořvává, kolik komárů mi krouží kolem nohu, ale když ji dojde, že když já jim uteču, tak komáři zůstanou u ní, hlásí najednou, že už je to dobrý, že už tam žádnýho komára nemám. K autu přicházíme jako po těžkých neštovicích a Danča mě i sama sebe několikrát ujišťuje, že to nesvědí. Hlavně prý neškrabat a prý v pohodě, žádný problém, pohodička, žádné štípance nejsou. swiss replica watches

Od majáku pokračujeme parkem zpět na sever až tam, kde končí silnice – do Punta Sur Eco Beach Club. Zdejší pláž je nepopsatelná. Dlouhá, písčitá, lemovaná palmami na jedné straně a tyrkysovým mořem na straně druhé, málo turistů, moře klidné. Šnorchlujeme. Písčité dno plné řas, sem tam nějaká rybka. Nuda. Mnohem zajímavější je to u břehu. Viditelnost nulová, ale stačí chvilku stát a kolem najednou plave plno 20centimetrových rybek a dělá vám peeling. Danča si odnesla dokonce cucfleka na koleni :)

Relax v moři.

Vracíme se parkem zpět a zastavujeme u dřevěné vyhlídkové plošiny u jedné z uzavřených lagun v parku. K vyhlídkové plošině vede dřevěné molo. Po prvních pár krocích po mole upoutá můj zrak téměř třímetrový krokodýl  stěží dva metry ode mě. Pluje po hladině a čeká, až někdo na mole udělá osudovou chybu. Strašidelné. Šplháme s dětmi nahoru na vyhlídku a až teď vidím na druhé straně mola druhého krokodýla, skoro stejně tak velkého. Pozoruju Peťu, který se dole na mole zdržel focením. První z krokodýlů ho pronásleduje a zastaví se pod molem přímo v místě, kde stojí Peťa. Uaaa. On ho fakt chce sežrat. Peťa si kleká a kouká na něj skrz dřevěná prkna mola, kde jsou vcelku velké mezery. To musí být pro toho krokodýla fakt provokace. Mezitím druhý z krokodýlů leze z vody přímo v místě vyhlídkové plošiny a čeká na mě. To je fakt strašidelný!!!

Výhled z plošiny na mokřady laguny je nezapomenutelný. Na jedné straně písečné mělčiny, na jiné mokřady s torzy starých stromů tyčících se z vody k nebi, dole pod námi loví ryby volavka červenavá. Na obzoru maják a rozbouřené vody karibského moře. Vody plné krokodýlů i exotického ptactva. Nemůžu se vynadívat. Jen ten krokodýl co dupe dole pod vyhlídkou mě docela znervózňuje. Cestou zpět si ještě stíhám škvírou mezi prkny asi z dvaceti centimetrů prohlédnout krokodýla pod molem. Říkám si, jestli by takhle velké zvíře bylo schopno prorazit těch pár dřevěných prken… A jestli bych to stihla vyfotit :)

Park opouštíme s uspokojujícím pocitem a vydáváme se na východní pobřeží Cozumelu. Východní pobřeží je na rozdíl od toho západního proslulé divokým mořem a silnými spodními proudy a nedoporučuje se zde koupat. Přesto je zde řada nádherných pláží, téměř bez turistů (to snad není na Cozumelu ani možné) a lidé, hlavně místní, se zde koupou.

Zastavujeme na místě zvaném El Mirador. Rozeklaná skaliska různých tvarů, o něž se v mohutné explozi třiští monstr-vlny jsou zde vskutku působivou podívanou. Vychutnat si ji můžete ze zavěšených plážových houpaček nebo hamak nebo se vydat přímo na skály. Jen pozor na průduchy, skrz které tryská voda tryská do velkých výšek.

O kus dál navštěvujeme ještě další pláž, tuším El Pisador, ale na googlu jsem už nedohledala. Hned nás na ní upoutali surfaři, a tak jsme zastavili. Děti mají okamžitě spoustu práce se zapícháváním klacků do písku, a tak mám čas vychutnat si surfařské představení a pozorovat Peťu, jak se po kolena brodí zátokou chráněnou skalami a cosi tam ve vodě hledá. Vrací se zpět koukaje do foťáku a najednou vříská, že tam má vyfocenou murénu. Sranda je, že naživo ji neviděl. Prý zahlídl nějaký pohyb pod šutrem, tak tam strčil foťák a vyfotil. To, že tam byla muréna, zjistil až teď :) no nic, to se musí prozkoumat. Chvíli brázdím mělčiny a koukám pod šutry a fakt jsem tu murénu našla. Krásná. Vždycky jsem objevila murénu obecnou nebo skvrnitou, ale toto je druh, který neznám – viz. Foto. No nedalo nám to a odvalili jsme šutr, kde se skrývala, abychom viděli, jak je dlouhá. Dobrých 60-70cm, a to pod kamenem vypadala jako úplný prcek. Muréna se zavlnila a několika rychlými pohyby zmizela pod dalším šutrem. Tak Daneček konečně viděl tu murénu, o které pořád mluvím :)

Ladným obloukem se vracíme zpět do hlavního města. Minuli jsme mrchožrouty (kondory havranovité) hodující na mrtvém nosálovi a dvě továrny na tequillu a tím jsme uzavřeli náš okruh Cozumelem.

Rádi bychom si ještě prohlédli hlavní náměstí, ale spustil se liják. Chvíli jen tak kroužíme autem v ulicích a Peťa se pod vodou tekoucí v proudech ze střech snaží trochu omýt auto od jílu, než ho vrátíme :) Déšť neustává a hodně se ochlazuje. Nedá se nic dělat, je už čas vrátit auto (ačkoliv by u toho ani jeden z nás nejraději nebyl – Na sedačkách je asi tak 10kg písku, všude papíry od svačin a zvenku vypadá, jako kdyby ho posralo tak 100 racků zároveň), půjčovna za chvíli zavírá. Konečně se déšť mírní. Na pár chvil se jdeme ještě podívat na zmíněné náměstí a v 19:00 promočení a prochladlí v dalším lijáku naskakujeme na trajekt zpět do Playa DC. Nemáme už na sebe nic suchého a v trajektu frčí klimatizace, za trest. Přikrýváme se karimatkou a kapitán procházející kolem za chvíli hlásí pasažérům, že se rozhodli vypnout klimatizaci. Uff.

Aby ty pěkné zážitky z Cozumelu byly také něčím vyváženy, jdu se po prvních 15minutách plavby vyblít. Právě včas. Kolem záchodů se začínají podezřele srocovat lidé a někdo z personálu rozdává pytlíky. Daneček už je unavený, dnes vstával v 5 ráno a od té doby nespal, pomrčává. Samík usnul. Mě se nevolností třepou ruce. Zaplaťpánbůh už přistáváme. Lije jako z konve a navíc je dost velká zima. Fučí. Kousek jdeme jakýmsi podchodem a tam se se stále spícím Samíkem schováváme do podloubí. Vede sem cesta, a tak se Peťa obětuje a jde sám pro auto, čímž pro nás útrapy zaplaťpánbůh končí.