Den 42

7 ráno. Peťa dnes spal se Samíkem, já s Danečkem...

"Prosím tě, cos jim to včera vyprávěla za pohádku? Samík copie montre o tom vyprávěl až do půl jedenácté večer...(cca 1,5hodiny)"

"Jo? Daneček taky :) O pirátech a o tom, jako oni dva pak hledali u jedné z palem zakopaný poklad"

Máme poslední volné dopoledne. Chystám tedy láhev s narychlo načmáranou mapou pokladu a jde se na pláž. V nestřežený okamžik letí flaška nenápadně do moře a poklad je zahrabán pod jednu z kokosových palem.

Nadšení kluků je obrovské. A ještě větší po objevení gumových medvídků v pokladu. Několik pokladů pak musím s Danečkem hledat i na hotelu při balení věcí :) 

Audemars Piguet Replica Watches

Nechápu, kde jsme vzali tolik věcí. Nebo se nám scvrkli kufry?

Po obědě si dáváme všichni šlofíka a po odpolední svačině už míříme s předstihem na letiště... Vracíme auto. Prý tam není plná nádrž, ručička ukazuje nepatrně méně. Problém... ale před cestou sem jsme přeci tankovali plnou... Nelze nic dělat, 5min odtud je prý benzínka... Všechny kufry i děti již máme na chodníku, a tak Peťa jede sám...

"Kakat, maminko" Neeeee, neeeee! Nejhorší možná věta v tento okamžik. Horší to už může být snad jen tehdy, když ten jeden už kaká a ten druhý chce najednou nutně čůrat. Musím před kabinkou nechat na chvíli nestřežené všechny naše věci...

Peťa dotankoval asi 10kapek benzínu, ale ručička prý stále ukazuje o trochu méně. "Ale ona nikdy neukazovala úplně nahoru, i když jsme měli plnou nádrž!" Zaměstnanec půjčovny doufá, že mu nelžeme, jinak by to musel doplatit ze svého... nakonec svolí... Najednou se ale kdesi v naší smlouvě objevuje 150USD, jakýsi cirkulační poplatek, který musíme uhradit. Peťa si matně vybavuje, že při půjčení auta napsala paní z půjčovny cosi španělsky do smlouvy potom, co jí potvrdil, že španělsky neumí. Hmmm... Peťa se ale nedal, odmítl zaplatit, to tam také pánovi napsal a odešel :)

Na odbavení se zbavujeme velkých kufrů, na rentgenové kontrole příručních zavazadel jsme upozorněni, že pizza, kterou sebou neseme, nelítá. Slibujeme, že ji sníme v hale a teď už jen zaplatit pokutu za pobyt v zemi delší než 30dní. Částku máme přesně nachystánu, 10tis pesos za všechny = 4200Kč. Úředníci si nás na přepážkách posílají až kamsi dozadu k jedné  paní (kde patrně nejsou kamery) a tam platíme. Naše peníze záhy mizí smotané do ruličky a strčené do kapsy u dalšího úředníka, který okamžitě odchází. Jedna velká mafie!

Den 42

Let proběhl parádně. Najedli jsme se, podívali na pohádku a pak kluci asi na 7-8hodin usnuli. My trochu křeče z polohy, z níž se nedalo pohnout, abychom nevzbudili spící děti, ale zaplaťpánbůh za to. Ráno jsme sotva stačili navtívit WC a už se šlo na přistání v Dusseldorfu. 3hodiny utekli jako nic, stejně tak 1,5hodinový let do Vídně. Cesta autem domů už se nám trochu táhla, únava už byla příliš velká.

Všichni nás upozorňovali na to, že je u nás venku velká zima. Nikdo nás ale nevaroval, že budeme mít zimu i doma! Někdy během naší nepřítomnosti se nám replicas de relojes záhadně vypnul kotel. Uvnitř 8 stupňů... Místo do postele míříme naproti k babičce. Večeříme. Peťa odvzdušňuje trubky a kotel zapíná.... Za hodinu tam máme už celých 9 stupňů!!!! Tak to je paráááda!

Zvažujeme spaní u babičky, nakonec ale v jedné z ložnic zprovozňujeme elektrický přímotop a o půl deváté večer jsme konečně ve (vymrzlé) posteli. O půl dvanácté mě budí Samík, kterému se asi něci zdálo a také chuť na druhou večeři a protože si se mnou pak Peťa vytrvale odmítá v tuto hodinu povídat, o půlnoci konečně i my usínáme :)

www.topapwatch.com