Mexiko - Tulum & Cobá & Sian Ka´an
Den 6
Dnes máme jako dopolední program naplánovánu návštěvu mayských ruin na pobřeží Tulumu.
Je to jedna z nejzachovalejších a nejromantičtěji vyhlížejících památek Mexika. Z 12 metrů vysokého skaliska zde již po staletí pohlíží na azurové vody Karibského moře a podává svědectví o jednom z posledních měst obývaných velkými Mayi. Předkolumbovské opevněné sídliště sloužilo jako hlavní přístav pro Cobá, kam se chystáme zítra. Vrchol svého rozmachu zažívalo mezi 13. až 15. stoletím. Budovy byly původně ve výrazných barvách rudé, modré a žluté a na jedné ze strážních věží plápolal ceremoniální oheň. Zdi měli sílu až 8m a výšku 3 – 5 m a chránily město v období, kdy mezi sebou jednotlivé mayské městské státy udržovaly nepřátelské vztahy. Jako jedno z mála staveb svého druhu dlouhou dobu odolávalo španělskému útlaku. Jeho záhubu nakonec způsobily zřejmě zákeřné nemoci, zavlečené přistěhovalci z Evropy.
Také jsme se těšili, že se vykoupeme na vychvalované pláži přímo pod Tulumskými ruinami, ale byla zavřená, nevím, jestli už nadobro. www.puretimereplica.com
Po zakoupení manga, avokáda, banánů, okurku a česneku v domorodé chatrči dohromady asi za 33Kč míříme na ubytko uložit poprvé po 4dnech děti k odpolednímu spánku. Únava se jim už zdá se mi nastřádala…
Odpoledne se potkáváme na tulumské pláži se ségrou, jejíž barva se mezitím změnila z alabastrové na rudě komunistickou. Na pláži je to přesně takové, jakou má většina lidí představu o Karibiku :) Idylka. Písek bílý jemňoučký tak jak jen může být. Palmy. Teplé azurové moře. Na břehu bojují tři pelikáni o rybu. Nad koncem pláže se tyčí stovky let staré mayské ruiny. Karibskou atmosféru dokonale vykresluje rytmické umění pěti bubeníků, které je tak neodolatelné, že vrtí snad s každým návštěvníkem pláže.
Den 7
Cobá. Je za 10min 8 a my čekáme, až za chvíli otevřou prodejnu lístků. 75pesos/osoba, děti zdarma.
Cobá (v mayském překladu Neklidné vody)
Něco málo přes 40 kilometrů směrem na severozápad od Tulumu se uprostřed hluboké džungle mezi lagunami Laguna Cobá a Laguna Macanxoc rozkládá význačná mayská památka - Cobá.
Architektura Cobá je pro odborníky velkou záhadou. Její do výšky se tyčící pyramidy a stély se v mnohém velmi podobají těm, které lze najít v několik stovek kilometrů vzdáleném guatemalském Tikalu.
Další zajímavostí v Cobá jsou kamenem vydlážděné vyvýšené cesty, zvané sacbé. Některé z nich vybíhají směrem na východ k pobřeží Karibiku, ta nejdelší propojuje Cobá s mayskou památkou Yaxuna na západě, vzdálenou odtud 100 kilometrů. Centrem setkání většiny těchto spojnic je právě Cobá. Osídleno bylo někdy kolem 100 př. n. l. – 100 n. l.
My jako první míříme k nejvzdálenější pyramidě celého areálu a zároveň k největší – Nohoch Mul. Nohoch Mul, zvaná též Velká pyramida je vystavěna na přírodním kopečku, základnu má 100x100m a dosahuje výšky 42 metrů (schodů je 112 nahoru a 122 dolů, říka Peťa :), který to poctivě počítal), což ji činí nejvyšší stavbou svého druhu na poloostrově Yucatán . Od vchodu je to 1,4km a jako na jedinou je na ni povoleno vylézt až nohoru. Rádi bychom tam byli než dorazí davy turistů.
Realita předčila mé očekávání. Před námi byla jen skupinka 3 turistů, kteří se k pyramidě nechali dovézt na cyklorikše a ve chvíli, kdy my jsme k pyramidě přicházeli, už byli na odchodu. Měli jsme tedy celou pyramidu pouze pro sebe. Tuto monstrózní, historicky cennou, nekonečným pralesem obklopenou pyramidu jenom pro sebe. Tajemně zahalenou v ranním oparu pralesa. Nikde ani noha. Dovedete si představit, jaká je to pecka? :)
Sedíme na vrcholku, svačíme a kocháme se tím neskutečným výhledem. Klid. Mír v duši. Jen stále se dokola opakující se Danečkova píseň „Co jste hasiči, co jste dělali“ nás drží stále nohama na zemi.
Je 8:00. Už jsme evidentně zase v jiném časovém pásu a je o hodinu míň. Přichází první turisté. Čas na strmou cestu dolů a průzkum zbytku areálu, který je obrovský.
Mě se hodně líbilo mayské hřiště na míčovou hru Pelota. Tato hra se zde hraje již neuvěřitelných 3000let. Dodnes se praktikuje v některých částech Mexika a do dneška bylo nalezeno cca 1500 takových hřišť.
Uprostřed dvou protilehlých šikmých stěn jsou dva kamenné kruhy, kterými hráči museli prohodit míč vyrobený z kaučuku. K tomu mohli použít pouze boky, kolena nebo lokty. Ti, co prohráli, byly obětováni.
No zkoušeli jsme vymyslet, jak se tam ten míč nahoru mohl dostat, no vypadalo to spíš jako nějaké porno.
Pak je tu spousta menších pyramid a stél, některé zrestaurované více, některé méně a prorostlé vzrostlými stromy. Většina jich je ale v původním stavu – tj. vypadá to jako hromada kamení zarostlá vším možným, že ani není vidět.
Přímo u vchodu/východu je ještě enormní pyramida Templo de las Iglesias. Nám přišla stejně velká jako Nohoch Mul a stejně krásná. A také další hřiště na pelotu.
Tak mayské památky máme za sebou. Na chvíli se jdeme pokochat k blízkému jezeru Lago Cobá a pak přejíždíme k nedaleké cenotě Choo-Ha (100pesos/osoba, děti zdarma).
Cenotes je zatopená krasová jeskyně. Mayům sloužili jako zásobárny pitné vody. Cenote můžou mít otevřený propadlý strop, mohou být z části zakryté nebo podzemní nebo v jeskyni. Cenote jsou obvykle sladkovodní, ale existují i takové, v nichž se mísí sladká voda se slanou – obvykle v přímořských oblastech. Tato hladina kontaktu sladké a mořské vody se nazývá „haloclina“ a vytváří zajímavé vizuální efekty. Jen v mexickém státě Yucatán existuje něco mezi 5000-8000 cenotů. Většina z nich se nachází v tzv. Kruhu cenotů, který se táhne přes 25 obcí. Jde o jakousi polokružnici vytvořenou zřejmě pádem meteoritů před více než 50miliony let. V cenotech se můžete vykoupat, nesmíte ale použít žádný opalovací krém ani repelent, mohlo by to znečišťovat vodu cenotů.
V cenote Choo-Ha nejde proud a je tam tma jak… no jak v jeskyni. Hlídač sice slibuje, že za hodinu proud půjde, ale dá se tomu věřit? Jako alternativu vybíráme jen pár set metrů vzdálenou cenote Tankach Ha.
No je to tam skvělý. Po točitém schodišti sestoupíte dolů do jeskyně a najednou se tak o 5stupňů oteplí. Teplíčko a vlhko, jak v sauně. Dole je docela velká plošinka na odložení věcí a z ní schody rovnou do průzračné vody, kde plave spousta rybek – sumečků. Nahoře nad Vámi miliarda krápníků a když jsem si zašnorchlovala, objevila jsem i krápníky podvodní rostoucí ze dna. Magické jak to jen může magické být!!! Ze schodiště si ve dvou úrovních můžete i skočit do vody. První skokánek je tak ve výšce 6metrů nad hladinou, druhý asi 9. No Peťa neváhá, jako skokanský montre copie matador s velikým žuchnutím testuje hned 6ti-metrový skokánek :) Za chvíli se už na schodiště škrábe Dana a o 10vteřin později leze celá adrenalinem roztřesená ven z vody, vysmátá od ucha k kopior klockor uchu a dává mi instrukce, že si mám jednou rukou držet nos a druhou horní díl plavek. Prý ať mě to taky neplácne zespodu přes prsa :) Ok, ok, instrukce by byly, teď se ještě odhodlat… No Daneček mi to asi 5x odpočítá a na po pátý skááááááčuuuuu. Letím, letím a vodní hladina furt nikde. Už to musí být, už to musí být a furt nic.To je nekonečný. A pak, když to nejmíň čekám: flák a jsem pod vodou. No horní díl plavek v pořádku, ale zaříznutý spodní mě málem přepůlil vejpůl :) Tak to si člověk asi nevybere :) Šnorchlujeme, kocháme se krápníkovou výzdobou.
Čas na oběd. Vracíme se do Cobá a zaplouváme do restaurace ochutnat něco nového z mexické kuchyně: Nachos, přímo delikatesní zelený nápoj Chaya připravovaný ze stejnojmené rostliny, sopa de lima a další… Pikolík je usměvavý milý muž dychtivý po práci. Asi 10x nám málem odnese rozjezené jídlo až jsme z toho lehce vystreslí a radši rychle jíme…
Samík si včera večer nějak víc škrábl prstem do oka a dnes začal být světloplachý… snad to nebude nic vážného. Každopadně mu jedeme na ubytko pro sluneční brýle a držíme ho ve stínu. Co čert nechtěl, aby toho neměl málo, odpoledne, když jsme se vydali opět na nádhernou tulumskou pláž, šlápl tu ještě na včelu. Žihadlo Peťa pohotově vytáhl a noha skoro nenapuchla. Zatím. Uvidíme zítra.
Den 8
Samíkovo oko se nelepší, spíš naopak. Jedeme do nemocnice. Doktorka mu zpod víčka právě vytáhla zrnko písku a Samíkovi se zjevně ulevilo. Skvělé. Jsme rádi, že je to vyřešeno a za den za dva bude vše zase OK. 1200pesos za jedno zrnku písku, nejdražší v Mexiku tedy musí být zaručeně písek :) Na pojišťovně budou čučet. Ani noha mu vůbec nenapuchla, tak se to nakonec všechno v dobré zvrátilo.
V 11 už frčíme směr přírodní rezervace Sian Ka´an.
Rezervace tvořená 100 km pláží a mořskými lagunami byla zapsána na seznam UNESCO. Název „Sian Ka'an“ v mayském jazyce znamená „Místo, kde se rodí nebe“ a fakt to tam tak vypadá. Celková výměra činí 5 280 km² (zhruba jako Olomoucký kraj). Z toho je 4 080 km² pevniny a 1 200 km² vodní plochy. Na pevnině se nacházejí ekosystémy tropického deštného lesa, břehových mangrovových porostů, mokřadů a bažin. Po celé délce pobřeží biosférické rezervace (zhruba 110 km) se táhne Mezoamerický korálový útes (celková délka 1200 km, druhý největší na světě). Dají se tu vidět delfíni, želvy, krokodýli, kapustňáci, …
Sem, dále na jih, do rezervace, už skoro žádní turisti nejezdí a tak taky vypadá vstupné: 36pesos/osoba, děti zdarma. Přitom je to jeden z nejkouzelnějších rájů na zemi.
Oběd absolvujeme v rezervaci na liduprázdné terase jedné restaurace přímo u tyrkysového moře, do nějž se každou minutu vrhne nějaký pelikán střemhlav pro rybu. Tuto úchvatnou podívanou dolaďujeme ještě piňacoladou, guacamole, quesadilla a tacos. No moc jsme si nakonec nepochutnali, ale stejně tam bylo krásně.
V rezervaci nakonec končíme asi na kilometru bělostné písečné pláže, kterou máme pouze pro sebe – tedy s jednim Američanem který se sem přestěhoval na důchod a je zároveň jediným vlastníkem stínu na pláži. Nese nám hned nafukovací člun pro kluky a radí, kde přesně se tu nachází dva korálové atolky na šnorchlování – velké štěstí, sami bychom těžko našli.
Pod vodou se v dlouhých intervalech střídáme všichni. Odměnou nám jsou celé podmořské pláně rohovitek občas střihlé větevníkem mozkovým, jež na nás v mořských proudech již z dálky synchroně mávají. V nich nachází úkryt nepřeberné množství ryb, hejna čítající i stovku kusů, a také, což mě velmi potěšilo, jedna výstavní (momentálně žlutá) chobotnice, která si přede mě ochotně dřepla na kámen a zapózovala pro fotku.
Jsem hrdá, že jsme včera odolali naháněčovi v Tulumu, který nás chtěl za „pouhých“ 450pesos odvézt na loďce šnorchlovat asi 100m od břehu. Já bych tam klidně i doplavala, ale s tím provozem lodí se to nedalo… Každopádně, toto bylo stejně krásné šnorchlování (ne-li lepší), v soukromí, zadarmo.
Nekonečná pláž lemovaná palmami nás svou bělostí v poledním slunci přímo oslepuje. Společnost na ní nám dělá velký krab ne příliš obvyklé bílé barvy, který má neustále spoustu práce s vynášením písku ze své díry, je to sranda jej pozorovat. Na klepítkách spojených na svém bříšku nese v náručí hromádku písku, poodejde někdy centimetr, někdy dvacet od své díry a mrskne pískem na opačnou stranu.
Celkově je Sian Ka´an úlevný únik od otravného turismu Tulumu, nádherná příroda, autenticita. To, co jsme hledali. A také naše poslední zastávka tady v okolí Tulumu. Zítra odjíždíme směr Mahahual.
