Den 9

Je kolem 10 ráno a jsme na půli cest do přímořského města Mahahual. Pár desítek metrů před námi blikají policejní majáčky a my se modlíme, aby nás policajti nestavěli a netahali peníze. Marně. Už stojíme u krajnice a jeden policajt nám tvrdí, že přes retardéry se tu jezdí 30 a my jsme jeli víc, že nás viděl. Chce 4000pesos. Šok. Fakt čeká, že mu dáme 5000Kč za smyšlený přestupek? Nic. No habla espaňol a hotovo. Policajt se snaží nám dále vysvětlit, že nám nemusí vypsat blokovou pokutu, když mu dáme nějaké replicas relojes aaa peníze a ptá se nás, kolik mu dáme. Prd mu dáme. Nerozumíme. Samík začíná plakat, protože s vypnutou klimatizací je mu už vedro. Policajt na nás chvíli čučí, ještě několikrát zkouší zopakovat, co už říkal, ale když mu i Peťa v překladači na mobilu ukazuje, že španělsky nemluvíme, vrátí mu řidíčák a ukazuje, že můžeme jet. Uff. Tak tentokrát to prošlo.

Pak cesta odsípá. Odbočka na Mahahual. 40minut do cíle. Někonečné pralesy kolem silnice se náhle mění na travnaté planiny/mokřiny, řídce stromy. replica-handbag.com

Je před polednem a právě jsme dorazili do Mahahualu. Sedíme tu v domorodé vývařovně a na stůl nám přistál tác s porcovaným grilovaným kuřetem, dvě misky fazolí, dvě rýže, nachos s rajčatovou salsou, placky a brambory s mrkví. Za 190pesos vydatný oběd pro všechny.

Nasyceni míříme ke místnímu majáku a odtud po pláži na zdejší korálový atol, který zatím není turisticky profláklý. Vládne tu pohoda. Lidí jen hrstka, palmy na pobřeží poskytují dostatek stínu v parném poledni. Vstup do teploučké vody je písčitý, což je skvělé pro děti, dále začínají řasy a korály, což je zase skvělé pro nás. Navíc korálový atol táhnoucí se asi 100m od břehu paralelně s pobřežím a dosahující až k hladině je zároveň skvělým vlnolamem. Voda je tu klidňoučká a všechno si prohlídnete v luxusní hloubce kolem jednoho metru. Tomu říkám ideální podmínky na šnorchlování :)

A že to šnorchlování bylo! Skoro 4 hodiny jsem skoro nevylezla z vody, nemohla jsem se nabažit! Začalo to nádhernou podmořskou planinou plnou trychtýřovitých rostlinek, následovaly mohutné válcovité houby a mezi nimi asi tak biliardy ryb, červený ježek, stonožkovití mlži, perutýni, langustičky snad pod každým šutrem, velký ježík.

Chvíli na to jsem leknutím málem vypustila duši. Jen si tak plavu a mezi řasami zahlídnu jakousi ploutvičku. Trčí samotná z mořského písečného dna. Říkám si, to bude z nějaké mrtvé ryby a chci ji vytáhnout, abych se na ni lépe podívala. Sotva za ní zatáhnu, asi tak 60cm2 písečného dna přímo pode mnou exploduje a z té exploze vystřelí velký rejnok. Uaaaa!!! Tak to jsem kurňa fakt nečekalaaaa!!!! Srdce mi málem vyskočilo z těla. Kristova noho! S tímto rejnokem jsem pak absolvovala asi 20minutovou plavbu kolem dokola a jen se tak kochala, jak se vlní. Se ségrou jsme pak našli ještě několik dalších ploutviček, jak trčí z písku a vždy se pak na sebe vševědoucně usmáli :) 

Dokonce i Daneček projevil poprvé zájem o šnorchlování. Zkoušel v moři brýle, ale potopit se ještě neodvážil, že prý zatím jen na suchu. I tak mi ale dělá radost, kluk jeden :) Best Replica Watches

Když jsme se před pátou začali pakovat k odchodu, nemohli jsme děti dostat z moře. Žádný div, bylo jako kafíčko, klidňoučké. Oba si tam protestně lehli a normálně nás poslali do háje, celí vyřepení :)

O dvě hodiny později jsme dorazili k městu Chetumal na jihu Yucatánu. Čekal na nás na první pohled krásný dům, na pohled druhý dům hrůzy. Barel vody není, šuplíky borse firmate imitazioni perfette v kuchyni replicas hublot jsou plné pavučin a mrtvých brouků, pod sporák zrovna zaběhla myš. Hachááá, a to Danča chtěla dnes spát na zemi v kuchyni :) Chci se jít osprchovat a spát, stejně jako ostatní, jsme po dlouhé cestě KO. Voda ale neteče. Voláme majitelce. Prý to bude za chvíli v provozu… A vážně začne voda téct. Jenže docela intenzivně smrdí po benzínu nebo něčem takovém… No nakonec se sprchuju, od vší té mořské soli jsem celá ulepená… Je jen studená…

Už teď nás všechny napadá, že tu těch dalších plánovaných 6nocí nezůstanem, jenže tu není wifi, abychom našli něco jiného. Peťa vyjíždí ven sehnat kartu do mobilu s datama.

Chci opláchnout aspoň trochu děti. Jenže voda už zas neteče. Nechávám puštěnou sprchu, kdyby se to rozjelo… za 10min voda začne opravdu téct, jenže než doběhnu s Danečkem do koupelny, pramen už zase vyschl. Nakonec beru oba kluky ven k bazénu a za velkého indiánského křiku (už je dost chladno) oba kluky umývám bez servítků tam. Tak to bysme měli. Teď ještě vyčistit zuby – to vyřeší petka vody z obchodu… Děti jsou uloženy a příjíždí Peťa s kartou…

Super, další směna. Hledám náhradní ubytko, obepisuju. Na dnešek jsem moc nespala a jsem vzhůru od půl šesté, padám únavou, už na to dneska fakt seru.