Den 10

V noci jsme vůbec nespali. Jedna z matrací při sebemenším pohybu (a tím myslím i nádech) vydávala zvuky jako když na vrakovišti sešrotovávají auto. Někde v pokoji nám kokrhal gekon a uprostřed noci nám u sousedního domu (což bylo asi dva metry od našeho pokoje) začal někdo z náklaďáku házet prkna či co dolů na hromadu. Trvalo to asi dvě hodiny.

 

Tak dnes jsme se náš krátký pobyt na tomto místě rozhodli ukončit. Jako náhradu jsme vybrali volný apartmán v nedalekém Chetumalu. Peťa se tam dopoledne sjel podívat, abychom nešli z jednoho srance do druhého. Prý je to tam pěkný, jen kohoutek na teplou vodu je urvaný, ale prý to stihnou spravit, než v poledne přijedem. OK.

 

Já mezitím trávím čas s dětmi v krásné zahradě našeho současného „suchého“ domu. Je tu krásně. Kluci lítají kolem bazénu, houpou se na houpačkách, trhají mandarinky. Je tu venkovní gril a supr posezení… Velká škoda.

 

V 11 jsme v Chetumalu na novém apartmánu. V koupelně se stále bourá, prý bude za hodinu hotovo. Za mexickou hodinu, zapomněli říct. Ta trvá zhruba čtyři naše hodiny :)  Pracuje se totiž v nejnižším slow-módu.

 

Ani nám to neva, jsme unavení a potřebujem si uvařit a oddychnout, stejně nikam nejdem.

 

Po odpoledním odpočinku hážeme pytel věcí do prádelny (3,5kg 40pesos) a jdeme obhlédnout pobřeží Chetumalu. Ségra zůstává v posteli, není jí od včerejška dobře, asi z klimatizace. Nebo že dnes něměla tequillu :) My procházíme pobřežní mola, maják, dětské hřiště, rybinou smrdící mangrovy až k rozhledně, která ale bude otevřená prý až v březnu…

 

Den 11

 

Dnešní den jsme se rozhodli strávit u jezera Bacalar.

Laguna de Bacalar je druhé největší sladkovodní jezero v Mexiku, má na délku téměř 50 kilometrů a na šířku asi jeden a půl. Spojuje několik jezer, a nakonec se vlévá do řeky, která hned u Chetumalu míří do moře.

Já jsem se na Bacalar těšila hodně a nezklamal mě. Laguna je proslulá svou nepopsatelně modrou barvou, která přechází od téměř mléčně bílé, přes světle a tmavě tyrkysovou, petrolejovou a modrou, až skoro k černé. Všechny barvy vody má na svědomí hloubka a vápencové dno laguny, ale tu spoustu barev stíhá voda vždy na několika desítkách metrů. Barevné pruhy tak leží nepravidelně poházené jakoby po hladině. To vše, i když nesvítí slunce. Voda je samozřejmě teplá jako kafe (tak 27 stupňů). Sladkovodní Karibik. Vážně. Okolo rostou mangrovové lesy.

Ráno jsme se nejdřív rozhodli navštívit pevnost San Felipe, která leží ve městě Bacalar na břehu jezera. Ještě než bude vedro. 

 

Pevnost San Felipe byla vybudována na ochranu místních obyvatel i obchodníků s tropickým dřevem před krvežíznivými a po zlatě lačnícími piráty. Sloužila bílým jako hlídka ve válce kast. V roce 1859 byla obsazena mayskými rebely, kteří jí drželi až do roku 1901, kdy byla Quintana Roo dobyta mexickými jednotkami. Dodnes je pevnost s impozantními děly na ochranných valech působivou stavbou.

Pevnost stojí určitě za návštěvu (100pesos/dospělý, děti zdarma). Má hvězdicovitý půdorys. Na hradbách stojí řada starobylých děl a v nich leguáni. Takže nabito je, jen vystřelit :) Uvnitř pevnosti je „pirátské“ muzeum a na straně k jezeru stojí malá pozorovatelna, odkud je supr výhled na velkou část toho úžasného jezera.

V domorodé vývařovně u silnice obědváme výborné carnitas (180pesos za všechny) a rozplýváme se nad jedním roztomilým amazoňanem, který nejdřív sedí na značce opodál, ovšem o hodinu později už je pod naším stolem a klove nám do tašek.

Po obědě odpočíváme na břehu Bacalaru, na takovém opuštěném plácku, kam zřejmě chodí pařit místní. Nikdo tu teď není. U vody je taková malá dvoumetrová plážička a tak s Péťou zkoušíme šnorchlovat. Písek/bahno a tráva. Sem tam rybka, sem tam schránka od šneka. Daneček hned začíná ve vodě ulity sbírat a za hoďku už jich má plný kyblík. Prý si je vemem všechny sebou domů…  :) No, tajně doufám, že ne, ale fakt je, že už uběhlo pár dní a ulity s námi pořád ještě jsou. A to jsem mu ještě naštěstí neřekla, že jsem při šnorchlování našla skoro u břehu místo, kde by se ty prázdné ulity daly hrabat hráběma.

Jednoznačně nejlepší z celého dne byl ovšem 2,5hodinový výlet loďkou po zajímavých zákoutích jezera Bacalar (700pesos za všechny). Začátek sice nic moc - místo slibovaných 10min čekáme už přes půl hodiny a jsou už 3hodiny, nejvyšší čas vyjet. Zvedáme se, že na to teda kašlem, oni potřebují evidentně naplnit loď a to může trvat ještě bůhvíjak dlouho. A to hned přibíhá chlapík, že ne, že máme zůstat, že teda vyjedem hned. Nastupujem do loďky, dávají nám vesty, konečně přichází paní, na kterou údajně čekáme a že už pojedem. Jenže se nám něco nezdá, prodejci výletu furt někam telefonují, evidentně se furt snaží naplnit loď. Chtějí po nás zaplatit. Odmítáme. Jsme už docela naštvaní, že na nás hrají takovou habaďůru a tak mu říkám, že mu prachy nedáme, že nás tu pak nechají sedět další půl hodiny. Až po výletě a že musíme jet hned teď. Tak jsem si to vydupala. Loďka koooonečně odjíždí!!!

První zastávkou je zatopená, 150m hluboká Cenote Negra, přímo na okraji jezera. Loďka přiráží ke břehu, beru brýle a šnorchl a jdu na to. Je to opravdu zvláštní pocit šnorchlovat na takovémto místě. U břehu je spousta zelených podvodních rostlin a taky dost živo co se týče rybek. Hodně mi to připadalo jako plavat v načančaném akvárku. A najednou dva metry od břehu skalnatá stěna padající do hlubiny kam až oko dohlédne. Černá díra.

Pak se loďka otáčí a vrací se k molu odkud jsme vypluli. Je to naštěstí kousek. Nakládáme další 3 pasažery – no, tak nás stejně obechcali, že…  A jede se dál.

Vychutnáváme si všechny ty tyrkysové odstíny modré, jež vrhá hladina jezera, pozorujeme fotogenická mola, chýše z palmových listů, houpačky přímo   v jezeře. Loď staví na mělčině uprostřed jezera, kde je místy jen nad kolena vody.  Skáčem do vody a cachtáme se. Je to tu jako v ráji. Jen my a kolem nic, jen ta neuvěřitelná modř a slunce odrážející se od vodní hladiny. A dva krásní asi 40cm dlouzí sumečci :) To se ani snad nedá popsat, to se musí vidět, cítit, zažít :)

Uprostřed jezera míjíme Bird island, kde hnízdí prý řada druhů ptáků a kam je vstup zakázán, což ostatně naznačují bójky všude kolem dokola. Viděli jsme jednoho kondora havranovitého a jednoho holuba, jinak nic. Míříme k Cenote Esmeralda, hluboká 60-70m, stejná pecka jako Cenote Negra.

Poslední zastávkou je Zátoka pirátů, která je úplně ze všeho nejmalebnější. Je tu krásně mělko. Po kolena ve vodě můžete dojít až kamsi dozááááádu k mangrovovým porostům. Ale pozor na díry – sem tam se v písičto-bahnitém dně objeví jakási hlubší propadlina, taková vana, kam se můžete naložit jak do rendlíku :) Na dně je prý lečivé bahno a řada turistů se tu s ním potírá. Napravo stojí ve vodě jakési torzo budovy a všude kolem něj ve vodě spousta podivuhodných sladkovodních rybek. Nejúžasnější. Cachtáme se tady skoro hodinu. Pak už je čas naskočit na loď, vrátit se ještě jednou do Cenote Negra (kvůli ostatním turistům) a pak tradááá domů.

Den 12

Tak dnes nás opouští moje ségra a vrací se do Cancúnu na zítřejší let domů. Tedy jsme se spolu ráno naposled potrápili a zasmáli nad neefektivním splachováním našeho záchoda (ségra, tohle zůstane mezi námi :)) a vezeme ji na autobusák a pak cosplay anime vyrážíme za odpočinkem – na hodinku na dětské hřiště, kde nám při povídání s jedním pánem z místního planetária utekl vymezený čas jak lusknutím prstu a pak na pláž Calderitas.

Ve vodách kolem pláže (kde bohužel není vůbec žádný stín) se to jen hemží krásnými a přítulnými čtverzubci hvězdnatými. Jiné ryby tu snad ani nejsou :) Stačí se ve vodě na chvíli zastavit a máte jich 10 kolem sebe. Kluci na břehu hodili do vody rozdrobenou sušenku a hned měli o pár nových kamarádů víc.

Po obědě dohnali děti spánkový deficit a pak už bylo dost pozdě na to někam vyrazit. Rozhodli jsme se tedy zbytek dne prolenošit, však už jsme to potřebovali jako sůl. Kluci si na vykachlíkovaném dvorku vylili kýbl vody a vyrobili si moře pro loďku, pak jsme se prošli k místní boudě Ovoce/Zelenina a nakoupili čerstvé mango/avokádo/ananas, které tu stojí pakatel a jsou chuťově bezkonkurenční. No a nakonec jsem se dostala i k tomu, abych dopsala článek a dokonce vytřídila a nahrála fotky z Mahahualu :)

Zítra celý den opět u Bacalaru! :)

Franck Muller Replica www.puretimes.net/franck-muller-replica.html

Breitling Replica Watches www.puretimes.net/breitling-replica.html