Den 13

Dnes se nám to zase mimořádně vydařilo.

V 9:30 již za sebou máme známou cestu na Bacalar: vlevo paralelně s cestou odletová dráha místního letiště – právě startuje nějaké vojenské letadlo, pak nalevo vězení, napravo rozvodná stanice místní elektrárny a pak, jako pokaždé v těchto místech, asi 3km intenzivní vůně marihuany. Políčko?

replica watches

Stojíme u vchodu k Cenote Azul nedaleko jezera Bacalar. Vstup 25pesos/dospělý, děti zdarma. To jsou jiné ceny než u turistického Tulumu. Tato cenote je otevřená, jde tedy o zatopenou krápníkovou jeskyni s propadlým stropem. Na první pohled vypadá jako nějaký náš lom. Stačí ale vzít brýle a šnorchl a hned je všechno jinak. Krápníkové břehy po dvou metrech od kraje strmě klesají do čerrno-černé tmy do hloubky 90-100m. Řeknu Vám, hodně strašný pocit tu šnorchlovat. Předevčírem v Cenote Negra jsem si šnorchlování užívala, tady pořád koukám do té hlubiny pode mnou a říkám si, že když se mi něco stane, už mě nikdy nikdo nenajde. Tento pocit umocňují i strašidelné podvodní scenérie – propletence kořenů stromů, spadlé kmeny, jejichž konec není v hlubině ani vidět, větve, vlastně i popínavé podvodní rostliny končící bůhvíjak hluboko. Ta temno v hlubinách pode mnou je tak děsivé, že si po 20minutách šnorchlování říkám, že už to dál nedám a vylezu na břeh prostě na druhé straně a zpátky dojdu pěšky po suchu. No nakonec se hecnu a dám to zpět, ale chtělo to hodně sebezapření. Brrr. Strašidelná krása.

Jinak v Cenote Azul není o podvodní život nouze. U břehů je spousta rybek, i v hejnech. U hladiny po celé ploše cenote plavou drobné rybky, co vypadají jako Paví očka, možná i jsou. Dají se tu vidět podvodní krápníky, dokonce jsem našla i průrvu, kterou by se dalo s notnou dávkou kuráže i proplavat.

Z Cenote Azul míříme rovnou na Playa Cocolitos na břehu Bacalaru. Všechny fotografie ideální dovolené z časopisů cestovních kanceláří musejí určitě pocházet odtud. Z té nádhery úplně přechází zrak. Neskutečná mléčně tyrkysová modř Bacalaru je zde obohacena o houpačky zavěšené na kůlech přímo v jezeře. Stejně replique montre rolex tak jsou v jezeře zavěšeny i čtyři barevné hamaky, napůl potopené do vody. Jediné, co musíte udělat, je se do nich vyprasit a stát se součástí veškeré té nádhery. Aby toho nebylo málo, jsou u břehu „estromatolitos“ (stromatolity) – jakési kruhové „kameny“ a  o průměru asi jeden metr, které povyšují intenzitu skvostnosti tohoto místa ze 100 na 110%.

V přilehlé vývařovně si dáváme čerstvou rybu s rýží, fazolovou majdou, avokádem, pečeným banánem a plackama a 3 coca-coly – celkem 260pesos za všechno. Výborné.

A pak už zbývá jen navléct plavky a vlítnout na to :) 

Rochnit se a čvachtat a schnout na slunci a tak pořád dokola, dokud pochůzkový prodejce nedonese placky s kostkami kokosu v karamelu…

Den 14

Dnes jsme se rozhodli navštívit místo dosud nepolíbené turismem – Lagunu Milagros. Laguna Milagros leží asi 20min autem od Bacalaru a je stejně krásná , ač podstastně menší (asi jen 3km). Našli jsme ji na Googlemapách. Je to takový Bacalar, zcela prázdný a opuštěný, jak turisty, tak místními. Voda je stejně tyrkysově modrá, mola jsou stejně malebná, palem a chýší se střechou z palmových listů dostatek. Je pravda, že místy je na březích více odpadků, ale není to žádný extrém.

Našli jsme si tu malou zátoku s opuštěnou loďkou a hupla jsem do vody, Až když jsem měla vodu po pás, napadlo mě, jestli tu náhodou nejsou taky krokodýli.. Viditelnost nulová, tak jsem to dnes s tím plaváním raději nepřeháněla :). Teď čtu, že krokodýli tam nejsou, jen občas nějaký obří sumec, uff. Také se tu prý konají národní kanoistické soutěže. Ahaaaa, tak proto jsme u sousedního domu viděli seřazenou řadu závodních kanoí….

Dali jsme si ovoce a krekry a relax v polostínu mangrovového stromu, na deku si sem přichází hrát i jedna místní maminka s malou dcerkou.

Žádné extrémní výlety dnes neplánujem. Samík si včera ráno rozšrábal na tváři štípanec od komára a ten v průběhu dne nenápadně natékal a natékal a večer se otok ještě zdvojnásobil… Výsledkem je, že Samík má místo očka jen malou škvírku. Ráno jsme dali kapky a namazali, dali něco proti svědění, aby to furt nedrápal a vypadá to, že se to lepší…

Z laguny Milagros je to jen 10 minut k Laguně Negra na hranicích s Belize. No neodolali jsme a i přes riziko dalších policejních kontrol jsme se sem vypravili. Policejní kontroly se naštěstí nekonali. Díky bohu!

Laguna Negra je známá svými tmavými vodami, odtud název. Je ještě menší než Laguna Milagros. Její hladina je z velké části poroslá právě kvetoucími lekníny – krása. Na břehu je ale odpadků na náš vkus už dost.

Jíme v místní restauraci v Chetumalu – tacos a tortas, což je vlastně skoro to samé – jedno je maso se zeleninou v malých plackách a druhé v housce + čtyři limonády za 170pesos za všechny.

Prádelna, nákup, nahrávání fotek. Únavové kóma :) swiss-clock.me

Den 15

Toto je náš poslední den tu v Chetumalu. Zítra nás čeká hrubým odhadem dalších 300retardérů do sbírky... tj. náročná (i se zajížďkami asi sedmihodinová) cesta do města Escárcega. Tedy bychom rádi dopřáli dětem program, který si sami vyberou. Tak prý dětské hřiště a „plážičku“ :) Fajn.

Pravda je, že v Chetumalu žádná pěkná pláž není. Jsou tu dvě, ovšem zcela beze stínu a do vody se dá vlézt jen z mola. Projeli jsme pobřeží až na sever na konec vesnice Calderitas a i tam je pláž bez dobrého přístupu do vody a beze stínu plus odpadky. Nakonec jsme strávili asi hodinku na pláži přímo v Chetumalu, házeli si balónem a sbírali mušle… Peťa i odpadky… se Samíkem jsem se prošla po dlouhém mole a vycachtali jsme se v moři aspoň nohama. Když začalo pařit kolem půl jedenácté slunce, přesunuli jsme se do jednoho parčíku, kde bylo několik dřevěných věží spojených visutými mosty, vyschlá fontána. Daneček k jejímu vrcholu pohotově vybudoval z dlouhého klacku lanovku, Samík coby závodní letadlo 4x obkroužil celý park :)

Stavili jsme se dotankovat, minuli asi 100 nejroztomilejších aut Volkswagen Brouk (dřív se tu vyráběli a stále jich v ulicích najdete požehnané množství, i když někdy už v předšrotovém stavu. I tak jeden hezčí jak druhý. Jsem do nich zamilovaná!!! :)) Pak na trh a ještě nás čeká odpolední spánek, vyzvednutí věcí z prádelny a balení. A taky dojíst monstr-čokoládový dort, který jsme tu pořídili asi za 60Kč a poslední litrovku jogurtu s příchutí Piňa-Coco (po našom Piňďa-Kokot :).

Už se těšíme na další cestu!