Mexiko - Calakmul
Den 16
Sedím na verandě našeho nového domu v Palenque a jsem maximálně spokojená. Je tu uvnitř příjemně chladno, dostatek nádobí (dokonce tolik, že můžeme jíst všichni čtyři najednou), dvě toalety (což ocení každý rodič, jehož děti by klidně mohli soutěžit na Olympiádě v synchornizovaném vyměšování), dostatek prostoru i vkusu uvnitř a kolem krásná zahrada.Úžasné!!! Po minulém ubytování v Chetumalu jsem z toho trochu v euforii a naboso se vydávám do zahrady fotit ptactvo. Jeden krok a hned dva nepříjemné kousance od dvou různých brouků. No, z verandy to bude taky dobrý, že… Ochutnávám nějaký nový kaktusový džus, co jsme teď koupili. Euforie je pryč. Jako tráva v kýblu. Ble.
Rolex Replica https://www.puretimes.net/rolex-replica.html
Ale zpět k včerejšku.
Ráno jsme strávili hodinu a půl v autě cestou z Chetumalu do Xpuilu. Silnice krásná, nezpoplatněná. Skvělý, to jsme nečekali. V Xpuilu jsme si řekli, že si dáme přestávku a kouknem se na místní mayské ruiny. Měla jsem o nich představu, že půjde o dvě malé pidi-pyramidy a spíš mi šlo o to, aby si kluci protáhli nohy než že bych je chtěla vidět. Mayských památek máme koneckonců v plánu ještě hodně.
Pyramidy v Xpuilu nás ale hodně překvapily. O nic malého rozhodně nešlo :) Vstup 55pesos/dospělý, děti zdarma. Areál malý, ale překrásný, navíc přímo u hlavní silnice… Povinně se píšem do knihy návštěv, jsme tu dnes teprve třetí. Kdo tudy bude mít cestu, stojí tu hodinku za návštěvu obětovat. Nejkrásnější je obří pyramida až na konci areálu se třemi hlavními vysokými vrcholy/věžemi. Nezvyklá. Hodně nám to připomnělo Ayuthayu v Thajsku.
O kousek dál upoutal Peťu černý chumel chlupů ve větvích stromů…Prý pardál. No to bysme měli sakra velký štěstí. Jaguáři tu sice žijí, ale spatřit je, to už je věc druhá. Opice. Vřešťan. Drží se nahoře ocasem a hlavou dolů se krmí listím. Pěkný, vřešťana jsem ještě nikdy neviděla!!!
Naproti areálu je jakási restaurace střední katergorie, super, nebudem ztrácet čas hledáním. Poprvý ochutnávám mexickou specialitu kuře Mole – tj. kuřecí stehno přelité pikantní čokoládovou omáčkou, na tom syrová cibule a sezamová semínka, vedle toho kydnutá ještě fazolová omáčka, která vypadá na první pohled jako ta čokoládová, těžko je rozeznat. Opravdu doufám, že až to půjde ven, nebude to už vypadat takhle. Jinak kombinace chutí prazvláštní, podruhý si to už nedám.
Po další více jak hodině jízdy jsme u odbočky do Calakmulu – místo, na které jsem se z celého Mexika těšila asi nejvíc. Platíme vstup do rezervace Reserva de la Biosfera Calakmul o rozloze neuvěřitelných 7300km2 – 50pesos/dospělý, děti zdarma a asi 30km (25min) jedeme po docela pěkné silnici, ošklivý výmol překvapí jen zřídka. Pak další závora a další 72pesos/dospělý – nevím přesně za co, ale oficiální to bylo. No a pak 35km místy docela nehorázným tankodromem, kde není problém při troše nepozornosti urvat kolo – časově 50min. Ovšem tato cesta je jako opravdové safari. Každou chvíli se z hlubin pralesa vynoří na cestě nějaký krásně vybarvený krocan paví nebo rovnou celá skupina. Na jednom místě nám přes cestu čile přeskočil nosál. Peťa vypnul motor a chvíli jsme tiše stáli a za chvíli nám přes cestu přeběhlo postupně asi 30nosálů. Ke konci už jsme stáli vedle auta a fotili z pár metrů. Samík u toho dokonce stihl i čůrat. Pak se mi zdálo, že vidím dalšího krocana, ale když jsme popojeli blíž, vyklubal se z toho obrovský kus ptáka Hoko. Wow. Nikdy bych si ani nepomyslela, že ho takhle v pralese naživo někdy uvidím! A chvíli na to nám těsně před autem přelétl nejkrásnější pták yucatánu Momot skořicovobřichý. A to jsem na něj ani ne před 3dny slintala do časopisu o krásách mexika. Tak ještě toho tukana a jaguára a máme to komplet :)
Na konci této příšerné cesty se ocitáme téměř na quatemalských hranicích, u zaniklého mayského města Calakmul, které pochází zhruba z roku 250n.l. Ačkoliv patří k těm největším (více než 6000staveb), nejzachovalejším a historicky nejvýznamnějším mayským památkám, je navštěvováno úplně minimálně. Něco pro nás :) Příčinou je právě jeho umístění hluboko uprostřed středoyucatánského deštného pralesa (ve zmíněné rezervaci) a těžká dosažitelnost. Rezervace i město Calakmul samotné je chráněno UNESCEM.
Jelikož je tu tak málo návštěvníků, je dovolen vstup na všechny pyramidy. Něco úžasného! Lezeme na první, která se nám zdá největší. Dávám to na jeden zátah a křeč ve stehnech na sebe nenechá dlouho čekat. Teď jsme nad vrcholky stromů a kam oko dohlédne, všude nádherná nekonečná džungle. Tedy až na jednu pyramidu přímo před námi, která je snad dvakrát větší než ta na které jsme. Jdeme. Tam musíme vylézt. O půl hodiny stojíme na jejím vrcholu a koukáme do Quatemaly. Koruny stromů jsme za sebou nechali někde ve čtvrtině pyramidy… Vedle stojí další, snad ještě větší pyramida...
Tento výstup nás stal dost sil a taky nervů, kdy se nám nedařilo nahnat Danečka, aby lezl na pyramidu s námi středem a ne někde sám bokem, kudy se až navrch dostat nedalo, a kde navíc lezl sám. Sotva jsme ho k nám nahnali, utekl zase kamsi dopředu a přes veškerý můj křik, ať počká, vylezl až kamsi na horní kámen, což byla ve skutečnosti vrcholová plošina, ale mě se to zezdola zdálo jako římsa. Už jsem ho viděla někde se zlámanými kostmi. Výsledkem bylo, že byl Daneček málem dost možná prvním člověkem, který dostal na vrcholu 2000let staré mayské pyramidy, před celým Mexikem i Quatemalou, na holou.
Ještě jsme ani neslezli dolů a už jsme na stromech poblíž replicas de relojes de lujo pyramidy zahlídli skupinku čtyř vřešťanů, jeden samec, dvě samice a opičí miminko na zádech svojí mámy. Z pyramidy se dali krásně pozorovat face to face. A tak jsem se mohla zase jen tak kochat, zatímco kluci už o pár metrů níž začali z šutrů stavět vlastní pyramidu :)
Cesta zpět na hlavní silnici nám utekla poměrně rychle. Odtud nám zbývala další hodina a čtvrt do města Escárcega, kde budem dnes nocovat na jednom hotelu. Teď už je nám ten dnešní pobyt v autě fakt dlouhý, navíc už je tma a Peťovi se špatně jede. Kluci jsou naštěstí v pohodě, koukají na tabletu na pohádku a večeří. Já pozoruju Měsíc. Je ho jen malinký srpek, dolní účko, ale zbytek Měsíce není úplně černý a je taky trochu vidět. Zvláštní. Tohle jsem u nás nikdy nepozorovala… Tak tak se nám vyhnul netopýr. Výmoly i 30-40cm hluboké. Pak dobrá cesta. Konečně na hotelu. Skvělý, je tu teplá voda, tu už jsme pár dní neviděli.
