Den 18

Ježiš to už je 7:45?! Rychle vzbudit kluky, v 8 jsme chtěli být na otevíračku u mayského města v Palenque. Až když jsou všichni vzhůru, koukám znova na hodiny a koukám že je o hodinu míň. Ajeeeeje, zase časovej posun. Tak to teď máme fůru času :)

Starověké mayské město Palenque bývá díky svému dokonalému zasazení do tropické džungle, výjimečné architektuře a historické hodnotě považováno za perlu Mexika. Co do rozsahu je poměrně malé, avšak nalezneme zde zřejmě to nejlepší, co Mayové kdy vytvořili. V 10. stol. n. l. Palenque téměř osiřelo a vládu nad ním postupně získala nepropustná divoká džungle. Když v polovině 16. století poprvé do míst se svou skupinou dorazil španělský kněz Pedro Lorenzo de la Nada, byly původní honosné stavby v ruinách, zarostlé bujnou vegetací a v distriktu žilo už jen posledních pár obyvatel. Dnes je díky nadšeným trpělivým archeologům odhaleno necelých 10 procent z odhadovaných původních 8 km². Nejdominantnější z celého Palenque je Palác - obrovitá pyramida, komplex několika propojených budov, prostranství a teras, postavených během několika generací. Palácové budovy jsou ozdobeny množstvím plastik a reliéfů.

Areál mayského města je krásný (75pesos/dospělý), zvlášť v ranním oparu a ráno, bez davů návštěvníků. Hodně mne překvapilo, že i tu se dá na většinu pyramid vylézt, dokonce jsme poprvé mohli nahlédnout i dovnitř některých pyramid. Ze zdrojů jsem měla načteno, že vstup je možný pouze na jednu… V tom nadšení jsme vylezli skoro na všechny a teď mám takový malý problém se posadit. Daneček vylezl úplně na všechny a ještě se notnou chvíli houpal na liáně a teď spí jak dudek :) best replica watches

Po prohlídce hlavního plácku s pyramidami zvídavě sledujeme chodník vedoucí do džungle. Tady je řada malých pyramidek, ještě nezrestaurovaných, pohlcených džunglí a také říčka, kterou překračujeme několikrát tam a zpět, jednou i po pěkném visutém mostě. Na jednom místě říčka padá dolů v několikametrovém vodopádu, jinde tvoří průzračné tůňky. Kolem poletují velcí pestrobarevní motýli. Moc se nám tu líbilo.

Zavěrem jsme navštívili museum v Palenque (vstup zdarma, pokud se prokážete vstupenkou na pyramidy), kde jsou vystaveny šperky, masky, reliéfy, sochy z pyramid. Největší peckou ovšem je uměle vybudovaná pohřební místnost, přesně taková, jaká je uvnitř jedné z pyramid. Do ní byl z pyramidy přesunut mohutný kamenný sarkofág tvaru kvádru snad 2x3metry a metr na výšku, pokrytý reliéfy. Opravdu působivé.

Den 19 nike outlet

Dnes prší. Dokonce i náš soused vřešťan nás zapomněl dnes vzbudit tím svým křikem jak ze Scary Movie.

Je-li Campeche státem cukrové třtiny, pak je Chiapas jednoznačně kukuřičný. Dnes jsme se o tom přesvědčili. Za Palenque začínají malebné hory, obvzlášť krásné v ranní mlze. Některé vrcholky jsou ještě pokryté lesem/pralesem, ale spousta je jich už vykácená a na jejich svazích od úpatí až k vrcholu je osetá kukuřice. Kouká se na to docela pěkně. Jsou místa, kde je špičatých kopců s kukuřicí opravdu hodně. Hodně mi to připomnělo Srí Lanku, tam to v některých místech vypadá podobně, jen s tím rozdílem, že na Srí Lance mají zase čajovník.

V tomto státě (oproti těm předchozím) taky citelně klesla životní úroveň lidí. Na políčka vyrážejí s mačetami starci, babičky i děti. Mámy mají evidentně napilno – některé jsme viděli nosit v šátku za hlavou obrovské náklady dřeva z lesa, vrhat se nám pod auto, aby nám prodali dvě vařené kukuřice. Prádlo venku věší za maminku malé děti, děti u silnice taktéž prodávají banány, kukuřici, kokosové mléko v plastovém pytlíku… stejně tak starší sestry se starají malá mimina. Sem tam jsme viděli nějakou maminku s šátkem kolem krku s malým prckem, častěji ale tento šátek za maminku nosila 8-15letá dcera, dech mi vyrazila malá holčička, na naše poměry vypadala jako 5ti-letá (ale těžko říct, lidi jsou tu poměrně zakrslí) s malým miminem v šátku na břichu. Dali jsme ji 5pesos a byla neskutečně šťastná. Z hlavy taky nemůžu dostat obraz jedné špinavé venkovní kuchyně, kde zabíjelo čas aspoň 10 malých dětí.

Za Palenque jsme nejdříve navštívili vodopád Misol-Há, kde se natáčel první díl Predátora. Jako dítě jsem ten film viděla snad tisíckrát a dodnes používám oblíbenou hlášku z filmu „Ty máš ale pěknou držku!“ :) Je to tedy trochu zvláštní pocit být najednou tady, ještě umocněný tím, že tu po prvních 10minutách naší návštěvy, kdy odchází nějací další turisti, zůstáváme úplně sami.

Vodopád je vysoký 30m a dolů padá ve třech velkých pramenech do 25m hluboké tůně. Největší nářez ovšem je, že za vodopádem vede stezka. Dostanete se pod vodopád (to jsem naposled zažila jako dítě u splavu v Tomíkovicích! :)) a pak do malé jeskyně, z níž vytéká malá říčka. Je tam tma jak v pytli a před vchodem stojí chlap a chce po nás další vstupné, ačkoliv už jsme platili dvakrát – jednou 10pesos/dospělý a podruhé 20pesos/dospělý, což je zapříčiněno sporem o půdu, kde se vodopád nachází, mezi billige nike schuhe dvěma družstvy. Něco blekotá španělsky, vím prd co. Ptám se, jestli mi za to dá Ticket. Prý ticket not included :) Říkám no ticket, no money a jdem s klukama prozkoumat jeskyň. Baterku máme, jsme připraveni. Čirou náhodou tam nacházíme ukrytý poklad s dvěma lízátky a čokoládkami :) V každé správné jeskyni je přeci ukrytý nějaký poklad, že jo…

Vracíme se zpět, znova se kochám stezkou za vodopádem a pak mi to nedá skáču do tůňky pod vodopádem. Voda je teda docela solidní ledovka, ale pršet už přestalo a venku bude teplo. Tak teď je to ještě divnější. Sama, v tůni u Predátorova vodopádu, si jen tak plavu. Je to vůbec možný? :)

Patek Philippe Replica O kus dál obědváme pečené kuře a pak pokračujeme dále k dalším vodopádům – Agua Azul. Je tady teda obzvlášť moc retardérů, i na Mexiko. Díky bohu, že jsem si dnes vzala podprdu. Jinak silnice už opravená, v pěkném stavu. Jediné, co zdržuje, jsou natažené šňůry s vlaječkami přes cestu, pomocí kterých místní prodejci ovoce a zeleniny tak trochu násilně zastavují auta, aby si něco koupili. Je to teda pořádný opruz. Peťa na ně vždycky zatroubí a většina provaz pustí na zem… většina…

Nejslavnější mexické vodopády Aqua Azul (vstup 40pesos/dospělý) ležící ve stále zelené kopcovité krajině. Jsou sérií různě velkých kaskád na víc jak kilometrovém úseku krásně tyrysové řeky (tedy pokud není po silnějších deštích, kdy je voda do hněda). Jsou to vlastně takové monstrózní Plitvice.

Jen kousek od parkoviště je asi nejmalebnější místo celého přírodního parku – kaskádový soutok dvou říčních ramen řeky. Kluci se těší na koupání a tak se přidáváme k několika místním dětem a koupem se v tůňce pod vodopádem, kluci staví z bahna, pouští loďku a Samík vykšeftuje od jednoho místního chlapečka na půjčení autíčko. Šikula, ten si poradí vždycky a ještě je toho tak setsakramentsky roztomilej :) Voda je tu teda ještě ledovější než v Misol-Há.

Hned nad soutokem je místní největší vodopád - sice jen šestimetrový, ale za to pořádně široký. U něj se nachází pěkná vyhlídka a další vyhlídka na skoro celou sérii kaskád je ještě o kus výš po proudu. Tam pokračují další, už menší, vodopádky.

Podél cesty jsou obchůdky se suvenýry a nespočet stánků s občerstvením. Některé jsou tak blizoučko k vodopádům, že ta scenérie je až trochu bizarní: Stánek s kravinama typu korále na krk a za ním třeba třímetrovej vodopád, který stánek téměř obtéká…

Kluci jsou již unavení a výš se jim už nechce… Ono už tam toho stejně asi o moc víc nebude… Stejně mi to nedá a jdu se ještě kouknout o pár desítek metrů dál, kdyby náhodou… Vodopády už opravdu končí. Můj pohled ale upoutá nějaký periferní pohyb a koukám, že tam bazilišek. Oooo, parádička. Jdu k němu blíž a najednou se přede mnou rozvlnily asi 3 m2 a tlupa zprvu neviditelných bazilišků se dala na úprk. Zastavili se na břehu vodopádů a tak si vítězoslavně říkám, že teď už nikam neutečou a já pořídím nějakou prvotřídní fotku. Cha! Věděli jste, že bazilišek umí plavat? Já ne! :) Mrskli sebou do vody, párkrát se zavlnili rychleji než užovka… No bylo air max 1 billig to vlastně tak rychlý, že se ani do tý vody nestačili potopit a vypadalo to spíš jako rychlobruslení na hladině a už byly na jakémsi ostrůvku. Chvílku jsem zůstala čučet, pak schovala foťák zase do brašny. A utíkala to povědět ostatním.

Aby mi to nebylo líto, u východu na mě čekali dva výstavní bazilišci, jeden samec s velkým zahnutým hřebenem na hlavě a jedna menší samička :)

Tímto náš pobyt v Palenque končíme. Zítra se rozloučíme se sousedovic psem, vřešťanem i kolibříky, vracíme se zpět do města Escárcega a odtud budeme pokračovat v objíždění Yucatánu z druhé strany.