Den 23

S Peťou jsme oba už v 6 vzhůru, ani jeden z nás už nemohl ráno spát. Znova to celé probíráme a domlouváme se, co dál.

Peťa se rozhodl obětovat svoje úspory na opravu zubů a koupit nový foťák. Jsme v Meridě, velkém moderním městě se spoustou možností, tady to rozhodně nebude problém. Už večer zjišťoval, kde se dá koupit jaký Canon (mám k němu totiž ještě další objektiv, co nosím v jiném batohu), kde jaký objektiv a hlavně za kolik. Rozdíly jsou tu obrovské. Co stojí v jednom obchodě stejně jako u nás, v jiném stojí dvojnásobek. Někde mají jen tělo zrcadlovky, někde zas jen jeden objektiv, co by se nám hodil… Bude to evidentně lítačka.

Už dříve jsme se domluvili, že první den v Meridě budeme odpočívat a lenošit. Máme najeto skoro 3000km a únava už je znát. Teď si to situace přímo vyžádala. Zaplaťpánbůh jsme na místě, kde si odpočinout můžem. Velký dvoupatrový moderní dům na okraji Meridy, tak rok starý, v uzavřené residenční čtvrti, s bazénem a zahradou. V areálu je několik sportovních hřišť, rybníčky, posilovna, dětské hřiště. Nikde žádní toulaví psi, co celou noc štěkají a rvou se. S tím jsme zatím v Mexiku bojovali snad všude. Žádní komáři v domě!!! 3 ložnice, 3 koupelny a 4 záchody. Příjemná teplota v domě i bez klimatizace. No prostě takový malý mexický ráj.

Děti ještě spí. Píšu Peťovi nákupní seznam. Nemáme už nic ani na snídani, voda za chvíli dojde. Balím mu do pytle věci do prádelny. Čisté oblečení už postrádáme asi 3dny. Peťula vyráží. Děti vstávají a dávají se důkladné prohlídky domu, bazénu, žebříku na verandě…

Po snídani vznikla na verandě jakási hromada všeho nábytku, který nebyl v domě přišroubován. Prý bunkr. Pak restaurace.

Vařím. Obědváme venku v restauraci, když ji tam už máme, že? Pak se Peťa vydává na lov foťáku. Kluci venku natahují s pomocí žebříku jakousi prádelní šňůru a v jejich posteli se najednou objevili polštáře a deky z celého domu. Pak Daneček objevil v poslední skříni, která se blbě otevírala, ještě žehličku a žehlící prkno a vyžehlil všechno, co našel, včetně Samíka. Čas na odpolední spánek.

Ve čtyři se vrací Peťa. Za zády nese vítězoslavně o třídu vyšší typ zrcadlovky než co jsem původně měla a stejně tak dva objektivy s vyšší světelností. Hned dostávám od Peti slovní instruktážní manuál ve španělštině, je vidět, že dnes se leccos španělsky naučil :) Mám obrovskou radost, ale taky nemám… Tohle celý zkousnout ještě asi chvíli potrvá…

Na večer vyrážíme na dětské hřiště. Jedna malá holčička tu na nás dělá pořád „blablablabla“. Až od její maminky se dozvídáme, že prý s námi takto mluví našim jazykem :) Děcka jsou super.

Den 24

Dnešní den jsme věnovali prohlídce Meridy.

Merida je nádherné koloniální město, které v roce 1542 založil Francisco de Monteja. Na území dnešní Méridy našel rozlehlé, ale opuštěné a chátrající mayské město. Jeho pyramidy rozebrali a postavili si z nich město nové. Včetně nádherné katedrály, která je vůbec nejstarší na celém americkém kontinentě. Z Méridy se pak stalo důležité koloniální centrum španělské moci na Yucatánu.

Dnes má Merida 1mil obyvatel  a dvě rozdílné tváře. Šedivá, chudá, přelidněná předměstí a nádherné centrum plné širokých bulvárů, parků, paláců. Centrum je dokladem někdejší prosperity. Na konci 19.století totiž město nesmírně zbohatlo prodejem a pěstováním jednoho z druhů agáve. Na počátku 20.století měla Mérida údajně největší počet milionářů na světě - přepočteno na počet obyvatel.

Nejdříve tedy míříme na Plaza Grande, u nějž stojí i zmíněná katedrála. Na náměstí je živo. Je tu spousta bubeníků a probíhá tu jakési mecheche. Procházíme katedrálu. Uvnitř je dřevěná socha Krista - Cristo de las Ampollas - Kristus puchýřů. Tato socha při jednom požáru v minulosti zčernala, ale neshořela. Údajně jí při požáru naskákaly puchýře jako na normální kůži. Na konci září se na počest této sochy konají velké slavnosti a průvody.

Když vylezem z katedrály, cinkne nás do nosu takový ten turistický autobus s otevřenou střechou, co vozí po všech zajímavých místech Meridy. V tom jsme ještě nikdy nejeli a kluci by moc chtěli. Ono se nám to vlastně hodí, nemůžem se totiž rozhodnout, co navštívit dál, co by stálo za to a navíc chtějí jen 120pesos/dospělý plus 50pesos za Danečka. Ok. Jedeme. Škoda jen, že komentáře jsou pouze ve španělštině, z toho rozumíme tak každé dvacáté slovo. Objeli jsme další kostely, památníky, hlavní třídu Paseo Montejo, kterou lemují elegantní městské paláce zámožných majitelů plantáží a budovy soukromých bank prosperujících na sklonku 19. století. Mnohé z těchto sídel vybudovali italští architekti v neoklasicistním stylu…

Po projížďce procházíme galerii broušených skleněných obrazů, ochutnáváme zmrzlinu a želé v jogurtu, zkoušíme bílé půlkruhové lavičky pro dva, jež jsou pro Meridu myslím typické a navštěvujeme vládní budovu „Secretária de Gobierno“, kde je vystavena i expozice obrazů mapujících historii města Merida. Nedokážu Danečkovi asi dost dobře vysvětlit, proč těch 6 pánů mučí toho sedmého pána uprostřed. Ještě že se neptá na ty další, uff.

Aaaa, gyros se salátem v jedné boční uličce! Právě včas. Je sice s plackama, ale lepší, než ta klasická náplň.

Zpocení a uchození se vracíme domů. Sundávám svoji dlahu. Jo, po dvou dnech klidu, je to znatelně lepší, to zvládnu bez doktora. Aspoň myslím, uvidíme.

Samík chrupká, my ostatní se jdem otužit do bazénu. Nejdřív je ovšem třeba zakrýt dvě přítomné bezpečnostní kamery… Ovšem, zvolené krytí se ukázalo jako ve větru netrvanlivé. Tak kdybyste náhodou viděli na youtube 3 naháče, jak skáčou do bazénu a blbnou na zahradě kolem… A pak se zapnou automatické zavlažovací ostřikovače… :)

Den 24

Dnes Progresso. Dřív to bývala rybářská vesnice cca půl hodinky jízdy severně od Meridy, dnes se začíná dostávat do povědomí prý hezkými plážemi. 

Cca 10min jízdy před Progressem jsou poměrně rozsáhlé bažiny/mokřady, kde by se snad i krokodýl dal najít. A taky že jo. Za chvíli cedule Area de Crocodilos, takže tu fakt jsou. Je tu i pár pelikánů, kameňáčků pestrých, volavek, čápů, kormoránů a na konci dva krásní růžoví plameňáci :) Paráda, tak další zvíře poprvé viděno v Mexiku – checked :) Tyhle bažiny jsou lepší než celé Progresso. 

I tam je to ale fajn. Je tu pěkný maják. Navštívili jsme i místní tržnici, kde je hlavně spousta ovoce, ale taky třeba oblečení, věci k telefonu nebo typická domorodá masna – no, věru, k naší masně to má daleko. Ochutnali jsme jakési dva ovocné drinky, ale jeden se nám zdál zkažený, a tak tam taky zůstal… 

Pláže nejsou žádný výbuch, ale ujdou. Na hrabačku ve stínu v písku dobrý. Kluci jsou spokojený. Taky tu je spousta racků. Zvlášť, když vytáhnu svačinu :) No za chvíli už jim to házím, nejdřív na zem, pak rovnou do vzduchu… To jedno sousto se v tom mračnu racků vždycky hned ztratí. Pak natahuju ruku nahoru a přemýšlím, jestli by některý z nich našel odvahu sezobnout si to ode mě přímo z ruky… No než tu myšlenku domyslím, chleba už je dávno pryč :) Aaaha, tak asi jo :) Ale respekt, ty zobáky vypadají vážně špičatě. Peťa sice tvrdí, že mě neklovnou, ale on je na karimatce, kdežto já mezi nimi. Tohle v Thajsku taky říkal o jednom papouškovi, a jak to dopadlo… :)

Co se nám na Progressu (nebo kousek za ním) líbilo nejvíc, je ekologická rezervace El Corchito. Zaplatíte tu 90pesos/dospělý, 30pesos dítě nad 4roky. Loďka Vás  převeze přes Lagunu Rosada na druhý břeh a zajede kamsi mezi husté mangrovy. Tam Vás uvítá asi 50 mývalů a stejné množství nosálů. Z toho důvodu sebou nesmíte mít žádné jídlo. Rozebrali by Vám celý batoh :)

Přímo uprostřed těchto mangrovů jsou čtyři cenoty s průzračnou vodou (rozhodně ne tak studenou, jako v Progressu u moře), spojené mezi sebou zbudovanými pěšinami, vodními kanály a dřevěnými můstky. Cenoty nejsou hluboké, od jednoho do 2,5m, super i pro děti. Takže si stačí vybrat a hned do některé hupnout. My vzali postupně všechny a byla to paráda. Daneček dnes poprvé v té své vestě plaval i rukama, no jsem z toho úplně naměko :). Všude spousta ryb, gradeonewatch.com hlavně v té nejvzdálenější Cenote Pajáros, tam jich byla kolem břehů mezi kořeny mangrovů ukrytá spousta a bylo to i na pěknou šnorchlovačku. Všude dostatek laviček na věci, stolků, a pěkně stín, ideální na výlet přes poledne. Komárů jen pomálu. Zato těch nosálů hledajících v mangrovech ve spadaném listí hmyz tam byla spousta. Dokonce i jednu vodní želvu jsme tu našli. Tomuto místu dávám 10bodů z deseti :)