Den 26

Před osmou ráno už stepujeme ve frontě na lístky na jeden ze 7 divů světa – pyramidy v Chichén Itza (vstup 480pesos/osoba, děti do 13let zdarma, parkovné 80pesos/celý den). Fronta je zatím krátká, ale to se během pár desítek minut změní.

Hned za vchodem je nejznámější stavba - Kukulkánova pyramida. Kukulkán je hlavní mayský bůh, je bohem slunce a nebes. Pyramida má čtvercový půdorys a na vrchol vede z každé strany 91 schodů. Je to vlastně takový nešikovně velký kalendář (91 × 4 = 364) a jako 365. den se počítala stavba nahoře na pyramidě. Během jarní a podzimní rovnodennosti při západu slunce vytváří světlo speciální efekt, díky kterému sochy hadů po stranách schodiště vypadají, jako by se plazily po boku pyramidy (had byl znakem boha Kukulkána). Pro návštěvníky, kteří se sem dostanou jindy než ve dny rovnodennosti, je tento speciální efekt demonstrován při večerní laserové show.

U Kukulkánovy pyramidy se zdržujeme asi půlhodiny. Jen tak sedíme opodál na lavičce ve stínu. Daneček je trochu nachlazený, nechceme ho dnes nikam hnát. A tak  koukáme, jak si se Samíkem staví z šutrů další pyramidu a po očku sleduju, co všechno jsou www.shoestaller.com lidi kolem pyramidy schopni udělat pro dobrou fotku. Je tu asi 10 různých turistů, co skáčou do vzduchu a fotograf se snaží zachytit ten výskok. Pak asi 20 dalších, kteří pro dobrou fotku ukazují oběma rukama nadšeně nahoru k pyramidě. Pak asi 5 slečen, které se snaží o pózu „Go with me“ s nataženou rukou kamsi k foťáku a druhou směřující k pyramidě, jakože Vás k té pyramidě za ruku dovedou. No a pak jsou tu dvě slečny, které přišly už před námi a vyzkoušeli všechny zmíněné i další pózy a pořád se jim zřejmě nedaří udělat tu správnou fotku :) Mezi turisty pendlují prodejci suvenýrů se svými bedýnkami. Pozorovat to celé takto z dálky je docela úsměvné.

V Chichén Itza jsou dvě cenote – přírodně vytvořené "studny", které sloužily jako zásobárna pitné vody. Na poloostrově Yucatan se nevyskytuje téměř žádná povrchová voda, Mayové tedy byli odkázáni právě na cenote. Známější ze dvou cenote se jmenuje Studna obětí, kde Mayové prováděli lidské oběti. Podle dřívější teorie se obětovaly hlavně panny. K této teorii přispěl hlavně nález mnoha šperků ve Studně obětí. Rozbory kostí vyzdvižených z cenote však prokázaly, že byli obvykle obětováni malí chlapci, ale ani oběť dospělého muže nebyla výjimkou.

Třetím zdrojem vody pro město byla jeskyně s podzemním jezerem, která se nachází přímo pod hlavní pyramidou.

Dále je tu stejně jako v jiných areálech hřiště na pelotu a také tzv. Observatoř - stavba, jejíž střecha má tvar kopule, ale na vrcholu není uzavřená. Mayové odtud zřejmě pozorovali hvězdy. Neměli žádné čočky ani nic podobného, veškeré pozorování probíhalo pouhým okem.

Stavba, kterou jsme zatím nikde jinde neviděli je Chrám válečníků. Tvoří jej jedna menší pyramida a kolem se nachází množství sloupů, hranatých i kulatých. Sloupy údajně držely strop. Funkce této stavby je nejasná. Mě se tato stavba líbila asi úplně nejvíc ze všech.

V 10hodin máme hotovo a je čas uvařit oběd. Dnes se konečně najíme!  :) Daneček se venku baví s hadicí, umývá auto a všechno možné. Zahradník, který se po přestávce vrátil dokončit práce na zahradě, se raději sebral a šel pryč, aby se na tu spoušť nemusel dívat. Samík vybalil jakousi krabici s vánočními ozdobami. Už tu svítí žárovičky a válí se Santův koberec. Ojeee, Daneček zrovna přišel na to, kam zapojit ten mikrofon, co vykramařil včera – do velkýho repráku. Tak dnes si jeho  „Co jste hasiči, co jste dělali“ užije rovnou celá ulice…

Po obědě a odpoledním spánku navštěvujeme jednu z těch známějších koupacích cenote – cenote Ik Kil (80pesos/dospělý, děti zdarma). Na fotkách vypadala opravdu čarokrásně, ovšem už po příjezdu na parkoviště plné zájezdových autobusů i aut nám je jasné, že to bude masovka. Ještě chvíli doufáme, že ty autobusy jsou tu možná i z jiného důvodu, ale pak stačí jeden pohled od zídky směrem dolů do cenote a naděje jsou pryč. Klidně bych tu mohla dát srovnávací fotku Ik Kil staženou z netu a tu, jak to tam vypadá v reálu s názvem „Najdi 369 rozdílů“.

Něco takového jsme fakt ještě neviděli. Hladina cenote je doslova pokrytá plavci v oranžových záchranných vestách. Na malé vybetonované plošince, která je stranou, stojí 15m dlouhá fronta lidí, kteří si do cenote chtějí z výšky asi 4 metrů skočit z postranních schůdků. Všichni ve vodě podpůrně a s nesmírným nadšením skandují pokaždé, když nějaký skokan zaváhá. No, aspoň atmosféra tu není špatná. Necháváme Peťu si skočit a pak se vydávám s nedočkavým Danečkem do vod cenote. Čtyři žebříky vedoucí dolů jsou doslova obvěšené lidmi a dolů se musí prodrat. Pak už to jde. Voda je osvěžující. Vyměňuji pár slov s nahodile potkanými Čechy u jednoho kraje. Daneček zažíná drkotat. Plaveme na protější břeh, je tam o dost volněji, máme i pár metrů čtverečních i pro sebe :) Paráda. A pak stejný kus zase zpět. Daneček začíná být v té své vestě zdatný plavec!

Cenote je jinak opravdu pěkná. Nachází se snad 30m pod místní úrovní země v jakési „otevřené díře“ a dolů k jejím průzračným vodám visí po celém horním obvodu jeskyně skoro až k hladině liány a zelené popínavé rostliny. I přes ty lidi to bylo docela fajn. Ráno by to bylo třeba méně narvané.

Navečer, na osmou hodinu se znovu vracíme ke Kukulkánově pyramidě v Chichén Itzá a napjatě čekáme na laserovou show (255pesos/dospělý, děti zdarma). Kluci se moc těší na barevné lasery.

Asi dvacetiminutová show je opravdu zdařile zpracovaná. Za doprovodu hudby je přímo na Kukulkánovu pyramidu špičkovými lasery promítán příběh o její historii, restaurování, mýtech. Dočkáváme se i hada plazícího se po úbočí pyramidy, jak to bývá při rovnodennosti, hvězdné oblohy přímo na pyramidě, sypající se hromady lebek na dně Studny obětí. Celá vizualizace je perfektně přizpůsobena tvaru a struktuře pyramidy a ač jsem k této show byla původně dost skeptická, hodně příjemně mě nakonec překvapila  - viz. Foto po příjezdu domů. Kluci byli opravdu nadšení a své nadšení horko těžko skrývali. Spousta lidí pak na půl sledovala laserovou show a na půl (se stejným zalíbením) našeho Danečka.

Večer opět řešíme problém, že v domě neteče voda, chjooo Zapnout čerrpadlo u studny nepomáhá, majitele taky nic nenapadá, tak to tady budeme muset asi holt vydržet do zítřka bez vody. Kupujeme velkej barel vody. To je dobrý vědět, že na umytí nás všech nám stačí pět litrů vody :)

Aby toho vzrůša nebylo dneska málo, rozhodl se naši kuchyň navštívit škorpion.

Nejdřív na něj v pološeru mžourám a volám Peťu, ať se jde kouknout. Prý gekon. No budu mu na to muset asi rozsvítit. Fakt, 10cm velkej škorpion v kuchyňským rohu. Uaaaaa!!! Peťa ho chce hned umlátit, ale nakonec škorpion vyvázne. Na chvíli nachází útočiště na dně kýblu (ale že je to rychlá potvora) a pak venku u cesty. Setřásám husí kůži. Tak teď už snad můžeme jít konečně spát.

Omega Replica Watches https://www.omegaimitation.com/omega-replica-watches/swiss-omega-watches.html

Den 27

Dnes máme v plánu přesun do Rio Lagartos a cestou asi 3 zastávky.

Prvními z nich jsou dvě sousedící cenoty Xkeken a Samula (125pesos/obě/dospělý). Jsme tu hned ráno, asi v 8hodin a u vchodu zatím parkují jen 2 auta. Vidíme jít nějaké lidi k Samule a tak volíme nejdříve Xkeken.

Přicházíme do podzemí do dechberoucí úplně prázdné jeskyně, drsný protiiklad k včerejší Ik Kil. Hned u vchodu nás vítá krápník tak 3x4m, jako obrovský kopec rospouštějící se zmrzliny, za ním další, „hubenější“ sahající až dolů k tyrkysové hladině cenoty a mezi nimi liány. Ve stropě jeskyně jsou dva malé otvory, jimiž sem proniká trochu denního světla, které je ještě doplněné střídmým elektrickým osvětlením. Nikde ani noha. Jen schůdky vybízející ke koupání. Perfektní! Skáču do vody a plavu mezi krápníky kolem dokola celé jeskyně. Druhé kolo už si se mnou dává i Daneček. Pozorujeme sumečky plavoucí všude kolem nás, netopýry, kteří sem občas vlétnout otvorem ve stropě, krápníky. Přichází další pár. Ukončujeme tuhle neskutečnou koupačku a jdeme skouknout ještě vedlejší Samulu.

Samula je taky nádherná, i když Xkeken se mi líbila ještě trochu víc. Taktéž jde o podzemní, dost velkou cenotu, tentokrát s velkým otvorem ve stropě. Jím dovnitř proniká magický sloupec slunečního světla, osvětluje krápníky i hladinu, pohádková scenérie. Uprostřed cenoty je ostrůvek, kam je ale zakázán vstup a tak s Danečkem plaveme kolem dokola. Už druhá skvělá koupačka a to je teprve půl desáté ráno :)

O dvacet minut vystupujeme nasvačení z auta uprostřed města Valladolid. Procházíme pěkné koloniální centrum se španělskými domky, katedrálou a parkem. Kluci hlásí, že tady jsme už byli. Vypadá to tu úplně jako v Meridě nebo v Campeche. Prohlídku centra končíme v Cenote Zaci, která se nachází přímo uprostřed tohoto velkého města.

Zaplatíte 30pesos/osoba, sejdete pár schodů dolů a rázem jste z ruchu města uprostřed oázy klidu a exotiky, v polouzavřené jeskyni obrostlou bujnou zelení s krásnou cenotou na dně. Chodník vede ve stěnách jeskyně kolem dokola. Můžete si tak dopřát opravdu důkladnou prohlídku a klidně se i vykoupat. Lidí jen pár. My jsme to oželeli, vyčvachtaní už dnes jsme a začínáme mít hlad.

Obědváme v nedalekém nákupním centru. Kluci jsou zaujati různými elektrickými houpadly a tak toho využívám a sfouknu i nákup jídla na další dva dny.

A teď už frčíme do Rio Lagartos, zíváme a čučíme na jakýsi dva orli s bílou hlavou kroužící nad námi, ty jsme ještě neviděli. Venku 36 stupňů. Před námi na korbě náklaďáku kůň, hříva mu vlaje. Šla bych spát :)

Ve tři odpoledne již máme kufry na našem hotelovém pokoji a po sprše vyrážíme vstříc našemu programu v Rio Lagartos...