Mexiko - El Cuyo
Den 28
S malou zastávkou v Tiziminu na oběd a výběr z bankomatu (v Rio Lagartos ani v El Cuyu žádný není) se řítíme do El Cuya.
Pokud přemýšlíte, co je v El Cuyo zajímavého, tak vůbec nic. Našla jsem to jako takovou pěknou klidnou zašívárnu u moře. Další dva dny tu budem jen tak vegetovat :)
El Cuyo je takové palmové městečko na severním pobřeží Yucatánu, postavené na bílém písku. Ani asfaltky tu nejsou, jen měkoučké písečné cesty, podezřele milí obyvatelé a pár milovníků kite-surfingu na moři. Hned jsme se tu do toho zamilovali. V 14:30 jsme sem přijeli a v 14:40 už jsem byla vyprasená na verandě v barevné hamace, houpaje se a tupě pozorujíc palmy kolem. Jak krásně se pohupují ve větru! Ráj.
Před čtvrtou jsme vyrazili na pláž a zůstali až do západu slunce. Moře teploučké, děti nadšené. Jedna přílivová vlnka vynesla až na břeh malou rybku. Peťa hned navigoval Danečka, ať donese do kyblíku z moře vodu a šoupnem ji tam. No než se Daneček stihl s kýblem otočit, Samík ji chytil za ocas a mrsknul jí zpátky do moře. Dlouhou dobu pak byl na to náležitě pyšný, jak ji úžasně zachránil :)
Pak kluci notnou chvíli usilovali o naplnění díry vyhrabané v písku vodou. Možná ani tak nešlo o to ji naplnit jako spíš o to sebou fláknout smykem do moře pokaždé, když pro vodu běželi a patřičně se tomu zařehtat :)
Po večeři se Daneček s Péťou vydali na ryby ne nedaleké molo. V rohu našeho domku totiž Daneček hned po příjezdu objevil rybářský prut a od té chvíle měl o svém programu na dnešní den jasno. Po hodině se vrátili s prázdným kyblíkem avšak plni zážitků a zítra prý zas. Peťa koulí očima a usmívá se.
Tak dnes už máme jen poslední ambici – vyspat se. V našem novém domku to vypadá nadějně. Komáři nejsou, vedro přijatelné, postelí dostatek, dokonce máme i teplou vodu a nesmrdí. Co víc si přát? :)
Den 29
Půl noci sice štěkali toulaví psi (problém celého Mexika), ale jinak jsme se se Samíkem vyspali celkem dobře… Jen Peťa moc ne. Circle Lenses Online Navíc je nějaký nachcípaný… Tak snad to dnes vyleží.
Ráno jsme strávili na pláži, budujíc další z dlouhé série písečných studen. Pár metrů před námi se každou chvíli vrhl střemhlav do moře pelikán, někdy dva a někdy i pět pelikánů najednou. Loví tu ráno rybky. A docela se jim daří. Každou chvíli některý z nich těžce polyká a drzý racek, který si jednomu z pelikánů právě oprskle sedl na hlavu se snaží nějaké to sousto taky urvat. Podívaná, která se nám zatím neokoukala, spíš naopak.
Vařím něco pořádného k jídlu, Peťa odpočívá, kluci na zahradě za domem zapojují jakousi hadici, co našli pod Peťovou postelí. Odpolední spánek.
Pak si Daneček hraje před domem. Po očku ho u psaní článku pozoruju. Lopatkou hrabe v písku jakousi díru. Mračí se. Něco se mu nezdá. Lopatku mrská kamsi za sebe a běží do domu. Vrací se se spokojeným úsměvem a rýčem.
Překvapeně zvedám obočí a ptám se, kde ho vzal? Máme tam jen dva stroze zařízené pokoje, základní vybavení. Prý pod mojí postelí! :) Jo, tak tam jsem se fakt nedívala… Teď už nezbývá než doufat, že se při svém přebytku energie neprokope až do Číny.
Peťa právě zjistil, že mu někdo z karty ukradl 25tis. To se tu v Mexiku stává běžně a ani nám se to tedy nevyhlo :( Kartu už mu banka zablokovala – někdo v Tulumu na něj dnes 5x jaksi vybral hotovost… Tak teď to bude muset ještě u banky vyreklamovat. Snad to nebude problém. Loni se mi v Dominikánské republice stalo, že mi bankomat sice nedal peníze, ale z karty mi je strhl. Banka nakonec peníze vrátila… Stejně tak, když mi někdo zneužil loni kartu při platbě přes PayU…
Jdeme na podvečerní procházku, kolem modro-červeného pruhovaného majáku na molo, kde včera moji chlapi rybařili. Je to tu v El Cuyu takové centrum všeho dění. Lidé se tu navečer schází na kus řeči, děti skáčou z mola do vody a užívají si moře, rybáři tahají jednu rybku za druhou. Pak koutkem oka zahlédnu jakousi ploutev v moři nalevo od mola. Dívám se pozorněji a ty brďo, to jsou delfíni!!! No je jich tu spousta, každých 20vteřin se některý z nich vynoří, v půlkruhu postupně ukáže hřbet a zase zmizí pod vodou. Pár nám jich mává i ocasní ploutví. Skvělýýý!!! Chvíli zvažuju, že bych tam za nima skočila, ale nemám ani plavky a začíná se stmívat… Peťa že prý jakýsi dvě ploutve viděl i včera při tom rybaření, ale že už byla docela tma, tak soudím, že sem delfíni připlouvají pravidelně. A není to rozhodně žádná rychlonávštěva. Sedíme tu asi hodinu a to představení nebere konce, nemůžu se vynadívat, někdy se vynoří jen pár metrů od mola. Kluci dostali od jedné paní pár malých (už leklých) rybek a hážou je do vzduchu rackům. Stěžují si, že jim smrdí prstíky :)
Když odcházíme, ještě se naposled ohlédnu do tmy směrem k moři a zas – dva delfíni!
Procházku zakončujeme na místním náměstíčku dvěma churros – to je takový čerstvě upečený oplatek smotaný do ruličky jak palačinka plněný nutelou a strouhaným sýrem. Říkala jsem si, jak to asi může chutnat a bylo to překvapivě dobrý. Ale sytý. Víc jak půlku jsem do sebe ale nedostala…
Neobejdeme se ani bez návštěvy nedalekého dětského hřiště, a tak domů přicházíme až za černo-černé tmy. Ještě že sebou mám svoji GPS navigaci – Peťu a že náš domek má asi 15m vysokou anténu (bez nadsázky) :)
Den 30
Ráno balím a pak znova přebaluju věci. Dnes se chystáme na 2dny na ostrov Holbox, auto necháme na pevnině u trajektu a s ním i věci, které na ostrově nebudem potřebovat, abychom to nemuseli tahat tam a zpět. Na ostrově jsou totiž jen písečné cesty, stejně jako disfraces cosplay baratos v El Cuyo, auta tu nejezdí, jen kola, motorky a golfové vozíky.
Pak krmíme zbytky z ledničky místní toulavé psi. Pořadí určuji dle stupně vychrtlosti. O půl desáté vyrážíme. Zastavujeme se ještě u místní laguny, která má taktéž narůžovělou barvu, takovou starorůžovou (pánům čtenářům se omlouvám, vím, že tento odstín ve vaší paletě barev nefiguruje). Laguna poměrně zapáchá, ale na pohled je velmi malebná. Takže zadržet dech a kochat se :)
A pak už ujíždíme vstříc všem retardérům a leguánům líně přecházejícím silnici směrem na Holbox…
