Den 30

Oběd ve městě Chiquilá , odkud vyjíždí trajekt na ostrov Holbox. Auto necháváme na hlídaném parkovišti (100pesos/den). Trajekt na Holbox 150pesos/dospělý/jednosměr, 100pesos/dítě nad 120cm.

Ostrov Holbox mnozí cestovatelé popisují jako nebe na zemi. Nám to ale přišlo spíše jako malé turistické peklíčko. Ale o tom později. 

Na  Holboxu se ocitáme ani ne za půl hodinky plavby a hned na mole domlouváme za 40pesos taxi v podobě golfového vozíku. Na hotel je to sice jen 1km, ale kdo by se tam v tom poledním vedru se všemi zavazadli a dětmi tahal…

 

Z hotelu vyrážíme natěšeně na pláž Playa Holbox. Je vážně moc pěkná. Hlavně je tu mělko až nějak do 50m od břehu, žádné vlny, sem tam nějaký malý píšečný ostrůvek. Voda jako kafe.Kluci si to tu užili moc. Běhali, cachtali, kydali na sebe mokrý písek. Samík je tak roztomilý v tom svém dětském nadšení!!! A navíc v tomhle krásném prostředí a s holým zadkem…  no vypadal jak reklama na štěstí a svobodu dohromady :)

Cha, půjčují tu paddleboardy, to jsem chtěla zkusit už na Bacalaru, ale nějak jsme tam na ně nikde nenarazili… Pak v El Cuyu, ale tam byly velký vlny. Tady se to zdá ideální :) Cena teda i po smlouvání 200pesos/hodina, ale pro jednou…

 

Je to teda skvělý sport, hned mě to chytlo, cosplay v létě vyrazím zas na brněnskou přehradu :) Nejdřív na něm  trochu vozím kluky kolem dokola, Daneček je v euforii z toho, že může pádlovat a tak máme hned kormidelníka. A pak se už vydávám sama podél pobřeží. Nejdřív v kleče na kolenou a po 5 minutách testuju už ve stoje. Paddleboard je hodně stabilní, jde to jedna báseň. Vážně skvělý pocit jen si tak plout sama mořem, krásně si vypádlovat všechny myšlenky z hlavy…

 

Den 31

 

Dnes jsme se hodně rozhodovali, co tu podniknout… Byla tu možnost jet lodí na výlet na 3 okolní ostrůvky – na jednom bylo koupání v cenotě (Yallahau), kterého už jsme si užili už poměrně dost… na tom druhém jsou prý plameňáci (Isla Pajáros), ale jen nějaká malá kolonie, která se nedá srovnat s tou, kterou jsme viděli v Rio Lagartos. No a ten třetí je Isla de la Pasion s pěknou dřevěnou vyhlídkovou věží, kde taktéž hnízdí řada ptáků. Tam bych se i koukla, ale díváme se na mapu a je jen kousíček od břehu, tam se třeba dostanem i nějak jinak. Rozhodně neutratíme 1500pesos/všichni/tento výlet.

 

Best Replica Watches Spíš jsem si říkala, že prozkoumáme Holbox samotný. Oblast, kam vedou cesty, není moc velká, prozkoumat se do za den v pohodě dá. A tak jsme si ráno vypravili na západní cíp ostrova, kde se nachází známá pláž Punta Cocos. Nejdřív jsme si chtěli půjčit kola, ale dětské sedačky tu nevedou… občas se dá v nějaké půjčovně zahlédnout alespoň kolo s nosičem vzadu, ale tam prý dítě vézt nesmíme, asi má malou nosnost…a tak bereme taxíka (golfový vozík) – 120pesos v tuto brzkou ranní dobu a jedem. Punta Cocos je známá díky dřevěným kůlům zapíchnutým v mělké vodě moře, na nichž jsou v řadě za sebou pověšeny hamaky na lenošení. Je tu opravdu krásně. Šnorchluju. Nikde nic. Kluci si hrají ve vodě, my lenošíme na lehátkách než za hodinu přichází jejich majitel a chce peníze (prý 150pesos/2hodiny za jedno plastové lehátko).

 

Přesouváme se pěšky po pobřeží kousek dál  k laguně (ani na googlemapách nemá jméno) a kotvíme tam. Hned za rohem už je Isla de la Pasion. Šla bych se tam podívat, ale kolem laguny dokola by to bylo na dlouho, navíc nevím, zda by to na některých místech bylo vůbec prostupné kvůli mangrovům. Možná by se dalo přejít přes lagunu vodou, jakoby nejkratší cestou vzdušnou čarou, vypadá to tady mělce. A už je tu jeden mladý pár evidentně se stejným nápadem a testují to pro mě. Fakt. Dá se to. Už jsou na druhé straně. Dobrá, jdu taky. Voda je mim nejvíc pod zadek. V klidu přenáším v baťůžku na zádech i zrcadlovku. Od Peti mám jediný úkol – neutopit ji, to by nás fakt už štrejchlo. Na druhé straně jdu chvíli po pláži a za rohem na mě číhá tabule s velkou fotkou krokodýla a nápisem „Rezervace – nekrmte zvířata“. Tak to bych fakt nechtěla – nakrmit krokodýla třeba svojí nohou. Oči mám na štopkách. Je to tu kvůli mangrovům dost nepřehledné. Vlevo je mangrovová říčka a přímo přede mnou stojí obří čáp se zahnutým zobákem. Dobrý, dobrý, být tu krokodýl, tak ho nejspíš sežere, říkám si. Ještě kousek po pobřeží a stojím přímo naproti ostrovu Isla de Passion. Může to být odsud tak 100-200m? Koukám na všechny ty turisty, co se tam prochází a množství loděk kotvící u vyhlídkové věže. Ptáci tu žádní nelétají… to jsme asi o moc nepřišli.

 

Mangrovama se vracím zpět. Na mladých výhoncích jsou tu napíchány stovky kostřiček ostrorepů i mušlí, takové ostrorepí pohřebiště. Je to docela děsivé. Plánuju si přejít lagunu zase stejnou cestou zpět, ale jsem sotva 10m od břehu a vodu už mám nad břicho. To nevypadá dobře. Ale třeba je to jen jedno takové hrubší místo a za chvíli to půjde zase nahoru… Mám vodu nad prsa a pořád přibývá. Držím baťůžek s foťákem za popruh na ruce nad hlavou. Aaa, ups… jeden krok zpět ke břehu a já se bořím do hlubokého bahna na dně laguny. Rychle chytám několika prsty baťůžek za přední kapsu, aby se nenamočil. Za chvíli už na dno nedošáhnu. Jednou rukou se snažím plavat zpět ke břehu, z druhé mi pomalu vyklouzává baťůžek. V hlavě mi hučí Peťova slova „Hlavně neutop zrcadlovku“, která pronášel s širokým úsměvem. No jestli se na mě teď z protějšího břehu dívá, tak už tam ten úšměv určitě nemá… Ještě pár metrů… Ufff… stojím. Úplně se klepu z toho adrenalinu a musím to jít na břeh chvíli vydýchat.

 

Že by příliv? Tak rychle? To se mi nezdá. Druhý pokus o břebrodění laguny nedopadl o moc líp. Nervy mám v kýblu. Kašlu na to. Budu to muset zkuset obejít… Tak to bude tak na hodinu… snad to půjde… Jdu kousek tím směrem a pak se mi zdá, že o kus dál je to (soudě podle odstínu modré v laguně) asi mělčí… Tak ještě poslední pokus… Jsem v půlce a voda je po pás. To vypadá dobře… Jenže nedaleko od protějšího břehu začíná zas voda stoupat. Naštěstí se mi zastaví nad prsy. Chuuuu. Jaká úleva být na druhé straně. Musím si na chvíli sednout.

 

Tak jsem se zas sama sobě postarala o trochu adrenalinu. Co bych dělala, kdybych se neměla. To bych se asi unudila, že? :)

 

Vracíme se na Punta Cocos, chvíli spočneme a rádi bychom si vzali taxíka zpět. Je už 11, čas vrátit se na oběd. Jenže taxík nikde žádný a tak šlapem většinu cesty zpátky pěšky. Závěrečnou třetinu dorazíme konečně taxíkem. Narychlo kuchtím buchtičky s krémem a jdem si lehnout. Usínám i s dětmi, za celou dovolenou vůbec poprvé, jsem hotová.

 

Odpoledne chtějí děti na místní dětské hřiště. Peťa zatím obchází stánky pouličních prodavačů výletů po ostrově a zjišťuje, co se tu dá tak ještě dělat. Nakonec domlouváme večerní výlet na pozorování bioluminiscence.

 

Rolex Replica Watches

 

Bioluminiscence je vyzařování světla některými skupinami organismů, v tomto případě se má jednat o plankton. Celý proces je výsledkem oxidace luciferinu za přítomnosti enzymu luciferázy. Při této reakci se vyzařuje až 96 % světla a jen 4 % tepla, je tedy z hlediska daných organismů velmi efektivní (pro porovnání, u výbojek je jen 10 %)..

 

Cena 700pesos/všichni. Zdá se nám to teda sakra hodně za to, že nás jen někam dovezou, tak budeme hodinu pozorovat tento jev a pak nás zase dovezou zpět. Vzdálenosti na ostrově jsou navíc malé, takže to nebude ani nijak daleko. Škoda, že nevím, kde to tak probíhá, dopravili bychom se tam sami…  Fakt je, že na Holboxu jsou ceny všeho nejvyšší z celého Mexika, i několikanásobně, jsme z toho fakt otrávení. Mango na pláži prý 60pesos!!! Na ulici jinde koupíte tak za 10pesos… Mají tu nastavené ceny pro Američany. Jenže když už jsme tu, přece nebudeme zavření na hotelovém pokoji…

 

Jdeme na pláž. Koupačka. Peťa kdesi ulovil celou pizzu, a tak tu i večeříme a pozorujeme nádherný západ slunce. Ptám se kluků, jestli slyšeli sluníčko zasyčet, když se nořilo do moře. Napjatě chvíli poslouchají a  prý jooo, fakt syčí!

 

Před osmou večer se vydáváme pozorovat slavnou bioluminiscenci.. Naskakujeme do přistaveného taxi a jedem. Taxík nás veze směrem zase na Punta Cocos a těsně před ní zatáčí do leva. Najednou stojíme opět u laguny, kde jsem ráno málem utopila zrcadlovku a vystupujeme. No tak to mě fakt poser. Zase tu?! No sem jsme se mohli dopravit za stovku…  Tak, nedá se nic dělat. Čekáme, až začne ta bioluminiscence. Při prodeji tohohle výletu nám ukazovali fotky celé modře svítící hladiny. Tady je černo-čerrná tma ve vzduchu i ve vodě. S námi tu je další asi stovka turistů.

 

Náš taxikář a průvodce v jednom rukou rozvíří hladinu a ukazuje nám příležitostné malé svítící tečky planktonu. A to je všechno. Čumíme na to, pak na sebe a říkáme si, že tohle za ty peníze nemůže myslet vážně. Ale fakt jo. To je už celý. No všichni si několikrát zkoušíme rozvířit vodu a koukáme na ty „světlušky“. Hmmm. Jdu si tam zaplavat. V některých místech je svítícího planktonu více a jak rozhrnuju hladinu rukama, pěkně září. Peťa s klukama u břehu zatím našli nějakýho mekkýše nebo co to je, který vypustil nějdřív černý inkoust a pak cosi červeno-růžového a pak asi umřel... Nemají na to prý šahat, říká průvodce… možná jedovatý… Balíme to, jedem poměrně naštvaně zase zpátky. Peťa prohlašuje, že na tenhle výlet chce zase hodně rychle zapomenout :)

 

Den 32

 

Ráno jsme za 450pesos/dvě hodiny půjčili golfový vozík a rozhodli se Holbox objet kolem dokola sami. Byla to docela sranda. V řízení jsme se průběžně vystřídali všichni čtyři. Dostali jsme se na opuštěnou pláž na severo-východě ostrova, kde končí cesta a je tu jedna krásná věc – asi 100m od břehu, kde už je celkem dost vody nejednou hladina zase klesá a dostanete se na obrovskou písečnou mělčinu, kde je jen trocha vody. Mělčina se táhne z levého obzoru až k tomu pravému jako nějaká obrovská písečná dálnice s 10cm vody. Je to opravdu krása.

 

Pak jsme obkroužili ostrov  na jihu kolem přístavu a dostali se zase na severní pobřeží. Dozvěděli jsme se jednu věc – nic moc dalšího zajímavého tady fakt není.

 

Závěrem: Holbox asi býval kouzelným místem, dokud ho nezkazil turismus. Teď je to jen spousta hotelů  s potřebným zázemím pro rozmazlené turisty stitched nfl jerseys, jako jsou postele na pláži, bary s houpačkami místo židlí, hamaky na kůlech v moři i na pláži. Pokud vyděláváte potřebný (ne zrovna malý) obnos, můžete si je i dovolit a stylově si tu zalenošit. To je vše.  Snad jedinou věc lze Holboxu (kromě pěkných pláží) přičíst k dobru – to jsou četné úžasné malby/grafiti na stěnách domků, které dohromady vytvářejí jedinečnou atmosféru. Najdete tu různé obličeje od Fridy Kahlo až po děti, různá zvířata i ornamenty, někdy vyvedené tak realisticky až mi padala čelist. Rovněž asi stojí za to navštívit Holbox do března do července, kdy sem připlouvají žraloci velrybí a můžete si s nimi zašnorchlovat. To byl (a stále je) jeden z mých velkých snů. Tak se třeba někdy dočkám :)

 

Balíme kufry a trajektem se vracíme zpět na pevninu. U trajektu se stěhujeme zpět do našeho auta a vyjíždíme na naše poslední stanoviště – do Cancúnu. Zítra večer odtud odlétáme domů…