Mexiko - Cancún a zpět domů
Den 32
...do Cancúnu přijíždíme kolem třetí odpoledne. Původně jsme se chtěli jet podívat na vyhlášené pláže ve slavné hotelové zóně v Cancúnu, ale jsme už hodně unavení a po měsíci na plackách vyhladovělí. Mnohem zajímavější se nám zdá plán najít nějakou normální restauraci a nacpat se co to půjde.
Cancún je totiž město nekonečných možností.
Historie města je velmi krátká. Bylo založeno 23. ledna 1970 mexickou vládou na místě vyhodnoceném počítačem jako ideální turistické letovisko a také dle představy ideálního turistického letoviska rovnou stavěno. Mexická vláda se rozhodla vytvořit protipól tichomořskému a již poněkud zastaralému Acapulcu. V té době na ostrově žili pouze tři lidé a v nedaleké vesnici Puerto Juárez dalších 117 obyvatel. Od té doby až dodnes prochází město velmi bouřlivým růstem a nyní je městem s největším počtem hotelových pokojů v Mexiku. Velmi oblíbené je hlavně mezi Američany.
Najdete tu úplně vše. Krom nejluxusnějších hotelů také tu nejširší paletu různých restaurací co vypadají třeba jako mayská pyramida nebo pirátská loď, originální vodotrysky, kina, 10metrového Spidermana, obchody v designových dodávkách, aquaparky, delfinárium, akvária, desítky zábavních parků, bary, prostě vše a ještě něco navíc co byste čekali od nejlepšího turistického letoviska.
A tak jsme si vybrali jednu dobře hodnocenou čínskou restauraci a zbytek odpoledne jsme strávili v ní :)
Den 33
Dnes jsme se vydali navštívit vyhlášené pláže v hotelové zóně v oblasti Kukulkam. Nejdřív jsme navštívili jednu na jejím okraji, která ani nestála za řeč a pak další u Hard Rock Café. Tam už to byla trefa do černého. Pobřeží lemované vysokými domy hotelů, před nimi jemňoučký bílý písek jen semtam dramaticky rozrušený nějakým skaliskem a pak lehce rozbouřené tyrkysové moře. Přesně jako z televize :) Parkovné 100pesos/celý den nebo hodina, to je jedno. Lehátko na pláži prý 200pesos/celý den. Chceme se zdržet jen hoďku, ale nechtějí slevit nic. O kus dál se daří usmlouvat 2lehátka+slunečník za 100pesos/hodina. V tom horku je trocha stínu pokladem. Šplhám s klukama na skálu, testuju moře. Jsou tady parádní vlny. O kus dál je i pár sufrařů...
Pak míříme zpátky na ubytko dojíst zbytky od včerejšího Číňana a uložit kluky k odpolednímu spánku. V 21:00 nám to dnes letí domů, tak aby to se silami vydrželi. Já mezitím balím. To je jako vždycky záhada, kde jsme vzali najednou tolik věcí a jak to natlačit všechno do těch dvou kufrů... Musím si dát průběžně dvě sprchy, ale nakonec se daří. Sotva se natáhnu na gauč, Peťa hlásí, že už je půl čtvrté a musíme vyjet... A tak lítám znovu, budím kluky, dávám jim sváču, převlíkám do čistýho na cestu, Peťa nosí kufry do auta. O tři čtvrtě na čtyři vyjíždíme a míříme do Cancúnu do centra všeho dění do Parku Palapas.
Je neděle a Palapas je plný místňáků. Procházíme kolem velkého prostranství po jehož obvodu jsou rozestavěna malá motorová autíčka pro děcka - od jezdícího džípu a růžovýho kabrioletu až po dinosaura - za 20pesos si můžou děti na 10minut zajezdit. Dále je velké dětské hřiště a taky řada bufetových okýnek, kde se dají koupit placky na všechny způsoby a dokonce i hamburgery a párky v rohlíku. A taky moc dobré domácí ovocné milkshaky v litrovém kelímku, to se ani nedá vypít :) Jídlo si můžete sníst u kruhových stolečků a židliček pod pestrobarevnými slunečníky. Chvíli tu zpívá nějaký bubeník, o kus dál začíná hrát hudba z repráku a dospělí si sem přichází zatančit. Je to tu fakt příjemný relax. Nám ale běží čas, a tak svoláváme děti z hřiště a po svezení na malém letadélkovém kolotoči naskakujeme všichni do auta a jedeme vrátit auto do autopůjčovny. Určitě zas budou mít s něčím na autě problém, tak ať máme rezervu.
A taky že jo. Auto je prý moc špinavé a budeme muset zaplatit čištění interiéru - 1400Kč. Cha. Tak to se nám ještě nestalo a to už jsme auto vraceli myslím i v horším stavu... No, popravdě, nevím, co čekali, když jsme měli auto půjčený na víc jak měsíc se dvěma dětma, bez vysavače... Každopádně, nedá se s tím prý nic dělat, zaplatit to musíme a pak máme podat reklamaci. A tak to my zas určitě podáme :)
Před sedmou vystupujeme na letišti a pak už jde vše hladce. Naskakujem do letadla, koukáme na pohádku, u toho dostáváme dobrou večeři, kluci na pár hodin usínají - Samík na dece na zemi pod sedačkama, Daneček na dvou sedadlech. Budí se až ráno/v poledne (+8hod časový posun) před přistáním ve Frankfurtu...
Den 34
Ve Frankfurtu máme sedmihodinovou čekačku. Překvapivě nám to ale utíká jak na běžícím pásu. Mezinárodní frankfurtské letiště je jako stvořené k zabíjení času při dlouhých přestupech. Je tu místnost na jógu, modlící místnosti pro několik náboženství, dětský koutek s malou horolezeckou stěnou, konzole a hraní videoher, lehátka k odpočinku, toalety tak čisté, že jsem chvíli zvažovala, že bych se posadila i na prkýnko...
Po sedmé večer odlétáme malým vrtulovým letadlem pro 60lidí do Prahy. Tak takovým prckem jsme už dlouho neletěli! :) Samík usíná sotva se letadlo začne rozjíždět po dráze a budí se až po přistání, když pilot dobržďuje. Kouká z okna a se zklamaným výrazem pronáší větu "Mami, my jsme ani neletěli... :(" Jojo, říkám si, dobře, že to manévrování před přistáním prospal... S takovýmhle malým letadlem se dají dělat docela kusy, a pilot toho s evidentní potěchou využil... Při těch prudkých náklonech s dělalo lehce šoufl i mě.
Na letišti už nás čeká brácha a přesně o půlnoci nás vykládá před našim domem. Všichni jsme už k smrti unavení. Vidím se v posteli.
Den 35
Je půl jedné ráno a začal nám nový den. Teda aspoň klukům. Hned se natěšeně vrhli na všechny svoje hračky a na spaní úplně zapomněli... Chjooo. V jednu nakonec za breku a slibů, že si přeci můžou hrát celý den zítra, usínají. Zaplaťpánbůh. Všichni spíme jak šutři až do jedné hodiny odpolední... Ale to už je zas jiný příběh :)
