Den 7

Dnes máme na programu prohlídku Sarajeva.

Sarajevo je hlavním městem Bosny a Hercegoviny. Jde panerai replica o poměrně malé hlavní město - má necelých 300tis obyvatel, tedy je asi o 100tis obyvatel menší než Brno :) Taktéž bývá označováno za město, kde začala 1.světová válka.

Rovněž za "jugoslávské" války v letech 1992-1995 bylo celé město silně poškozeno. Válka si podle odhadů vyžádala v Sarajevu 12 000 mrtvých a 50 000 zraněných. Na 100tis lidí uteklo. Dnes tuto dobu připomínají relativně nové hřbitovy, jak křesťanské, tak muslimské. Hřbitovů vůbec najdete v celé Bosně nadstandartně hodně :( Podle mírové smlouvy z roku 1995 bylo rozděleno území Bosny na dvě poloviny - ta východní připadla Srbskému obyvatelstvu, západní půlka, a vlastně i Sarajevo, pak dostali místní Chorvaté a Bosňáci. Ze strachu před možnou odplatou se ze Sarajeva vystěhovaly další tisíce Srbů, kteří dnes žijí ve východní Bosně. Počet srbských obyvatel se snížil ze 157 193 osob na cca 18 000 lidí.Do Sarajeva naopak začali přicházet uprchlíci (především Bosňáci), z východní Bosny. Dnes je Sarajevo multikulturním městem - 86% tvoří bosenští muslimové, dále křesťané a Židé. Best Replica Watches

Dopoledne podnikáme výlet k pramenu řeky Bosny, podle níž se vlastně celá země jmenuje. Kolem pramenu je zbudován pěkný park s rybníčky, dřevěnými můstky, spoustou potoků a potůčků, kachen a labutí. Také velké dětské hřiště. Ideální místo pro rodiny s dětmi. Strávili jsme tu vlastně celé dopoledne. Kluci se tu spřátelili s jedním "labradorem" a spoustu času strávili tím, že mu házeli do řeky šutry a on je lovil. Nadšený tak, jak to umí jen pes :) 

Pak jsme se přesunuli o kousek dál po proudu řeky a navštívili turisty opuštěný, leč krásný Římský most. Je to jeden ze čtyř historických mostů na území Sarajeva. Má sedm oblouků, které se postupně od krajů ke středu zvyšují. Díky tomu tak most získává svoji charakteristickou podobu. Celková délka Římského mostu činí 40 m, šířka pak 4,5 m. Pochází cca z roku 1550. Je tu klid. Nikdo nikde. Jen v řece pod ním se pohybuje tmavý chumel jakéhosi čehosi. Je to velké hejno asi 10centimetrových rybek. Peťa neváhá sundat boty a nahnat je blíž k nám. Idylku nám přerušují dva žebrající puberťáci. Kde se vzali, tu se vzali. Chtějí peníze na jídlo pro svou rodinu. Nabízím jim hrozny, ne příliš ochotně přijímají. Peťa jim chce dát hrst drobných, co měl v kapse. Oni ale odmítají. Je jim to málo. Asi chtějí eura či co. Velké bankovky. Hmm, tak to asi na tom nebudou tak špatně... Tak nic.

Po obědě míříme rovnou do sarajevského centra.

www.trustytimewatch.com

Parkujeme v jakési podzemní garáži, která na mě působí, že byla dříve používána na jatka nebo něco podobného. Jde z ní děs. Původní plán navštívit nějaké známé památky zaníká po prvních 10krocích od podzemních garáží. Je tu tolik kaváren a malých restaurací a tolik lidí, a hlavně - taková pohoda. Daneček se hned za rohem vyvalil do závěsného křesla jedné z kavárniček, a tak si říkám - vlastně proč ne. O chvíli později už se tam válíme všichni, s kávou (2km), několika mléčnými koktejly se šlehačkou (4km/kus) a opravdu lahodnou vodní dýmkou, kam mi ochotně namíchají i směs oblíbených příchutí tabáku (7km). Úžasné :)

Naše další kroky míří na historický trh Baščaršija, kde se nachází i známá dřevěná fontána Sebilj. I tam ale máme problém dojít. Vábí nás postranní uličky plné neuvěřitelných kovových výrobků, jež svítí zlatem do dálky. Cítíme se tu jako na Bazaru v Istanbulu, úplně. Zdobené číše, mísy, lampičky z barevných sklíček. Spousta hraček vyrobených z použitých nábojnic. Samíka nemohu odtrhnout od malé "nábojnicové" stíhačky. Prý si ji bude přát na Vánoce.

Konečně jsme u fontány Sebilj. Je to teda něco netradičního a zároveň jde o symbol Sarajeva. Náměstí, kde stojí, se přezdívá Náměstí holubů a je to tak. Je jich tu plno. A kluci snad poprvé nejsou sami, kdo holuby prohání. Řada dětí je už předběhla. Vříská se tu nadšením a je tu pěkně veselo. Kluci běhají za holuby, my jen tak sedíme, pozorujeme ruch kolem, spoustu různých typů lidí, kteří se tu mísí v jednom davu. Je to slušný mišmaš. Zahraničních turistů je tu jen hrstka... Srbové versus Chorvati versus Bosňáci, Židé versus křesťané versus muslimové, dokonce jeden asijský mnich, ženy skoro nahé versus muslimky zahalené v černé od hlavy až k patě. Řada z nich má na očích navíc tmavé sluneční brýle. Rozesmívá mě, když vidím, jak si dělají selfie u fontány. Stačila by jedna univerzální fotka pro všechny.

V jedné z postanních uliček i večeříme. Půlka kuřete a dvoje hranolky (9km) a jdeme vyzvednout auto z parkoviště (3hodiny/7km). Začíná se stmívat, a tak vyjíždíme na kopec k Žluté pevnosti, abychom se trochu pokochali, jak se bude večer Sarajevo rozsvěcovat. Ha, stejný nápad, zdá se, mělo asi 100dalších lidí. Opět, atmosféra neskutečná.  Kolem žluté pevnosti rozsvěceny šňůry "vánočních" světýlek, lidé posedávají na trávě i na zídkách, popíjejí pivo, užívají. Výhled odtud je prý nejlepší výhled. I nám se moc líbilo. Mezi kopci pod námi i na svazích kolem bylo Sarajevo jako na dlani. Na červánkovém nebi zapadajícího slunce vynikl krásně jediný mrakodrap Sarajeva - Avaz Tower, i pro Sarajevo typický vysílač na jednom z nejvyšších kopců. Romantická podívaná.

Den 8

Dnes dopoledne se chystáme kousek za město na Mount Trebevic. V roce 1984 se v Sarajevu pořádaly zimní olympijské hry a na Mount Trebevic byla vybudována spousta nových sportovišť. Tato i jiná mista však byla během jugoslávské války zničena a bohužel již neobnovena. My jsme se rozhodli projít 3km dlouhou bobovou dráhu, kterou stihl stejný osud. Dnes je z ní (poměrně zachovalá) ruina. Start bobové dráhy začíná kousek pod lanovkou nahoře na kopci (=pěkný výhled na Sarajevo) a vede krásně vonícím borovicovým lesem až dolů k vybombardovanému hledišti. Byl to pro nás neotřelý a opravdu hezký zážitek utíkat bobovou dráhou v serpentinách dolů a představovat si, že ji na bobech opravdu sjíždíme. Bobová dráha navíc poskytla spoustu prostoru pro sprejery a tak se i oko potěšilo. Za celou dobu jsme nepotkali ani živáčka... Smutný osud jedinečného místa.

Máme ještě poměrně dost času a tak jsme se přesunuli na místo zvané War tunnel. Tenhle tunel vybudovala bosenská armáda během války, aby propojila obléhané město s letištěm. Letiště totiž mělo pod kontrolou OSN a dopravovali sem pro hladovící obyvatele jídlo, léky apod.  Taky se tím obcházelo mezinárodní embargo na zbraně a tunelem se do města pašovaly zbraně. Severní východ tunelu byl ukrytý v domě vzdáleném cca 150 metrů od letiště. Za války se tunel neustále používal a denně skrze něj procházely 3 až 4 tisíce lidí. Vojáci i civilisté procházeli přímo pod letištní ranvejí.

Dnes je u War tunelu vybudováno malé muzeum. Můžete zde shlédnout krátký film o válce a budování tunelu, ukázku (snad již nefunkční), jak vypadalo zaminované pole, a také si částí tunelu můžete projít. Jde asi jen o 20metrů z původních 800m. Klukům se ovšem líbilo a tak jsem si to dali vícekrát :) Vstup 4km/dospělý, parkovali jsme zdarma mimo placené parkoviště. My a další 3 české džípy, holt to šetření máme jako národ v krvi :)

Zítra ráno se chystáme na přesun do NP Sutjeska, a tak odpoledne věnujeme organizačním věcem, jako je nákup jídla  (nedoporučuji obchodní domy Bingo, kde neseženete nic čerstvého - maso, zeleninu ani ovoce), výběr peněz z bankomatu, praní špinavých spoďárů a přípravě svačin.

www.helloreplicas.com