Omega Replica Watches

Den 13

Mostar je páté největší město BiH (Bosny a Hercegoviny). Leží na řece Neretvě a je známo především pro své historické centrum se Starým mostem. Ten je nejen symbolem města, ale také snad nejznámější a nejfotografovanější památkou v BiH.

Je 15:00 a my vystupujeme z auta na chodník, nedaleko Starého mostu. Tedy, rádi bychom vystoupili. Ale venku je v tuto dobu neuvěřitelných 44stupňů a tak zase zalézáme. Sauna zdarma. Takové vedro jsem zatím nezažili, a  to už máme procestován kus světa.

Za chvíli přichází majitel našeho dnešního noclehu, a tak jde Peťa převzít klíče. Všichni se co nejrychlejí přesouváme do malého apartmánu, kde je asi tak o 5 stupńů příznivěji a čekáme, až se aklimatizujeme. A snad i venku bude lépe. Před pátou, vyzbrojeni plným batohem pití, jsme připraveni vyrazit.

Před námi jsou úzké, kameny dlážděné uličky lemované po obou stranách kavárničkami a restauracemi. Stará, velmi pěkná, zástavba. Míříme k řece. Všude kolem nás se z restaurací valí v oblacích vodní tříšť. Tady už je to o level dál. Restaurace mají povětšinou nad stoly nataženy trubky s malými sprškami, které návštěvníky v krátkých intervalech zavlažují. Aby byli schopni tam tu večeři přežít.

U řeky je příjemněji. A co hlavně, je tu výhled právě na Starý most, který je od nás asi 20metrů. Jeho krásu jen podtrhují tyrkysové vody řeky Neretvy. To není žádná ucouraná městská říčka, ale plnohodnotná divoká řeka se silným proudem. Nahoře na mostě stojí vyrýsovaní opálení skokani v plavkách. Jeden má vyrýsovaná žebra, druhý pupek :) Hulákají dolů na všechny a dělají divadlo, ale ze skoku nebylo nakonec nic. Ani se nedivím, je to ukrutná výška. (25.8. se tu koná i "Cliff diving" a bude se z mostu dolů skákat hromadně). Škoda.

Snažíme se přejít most. Dost to klouže. Dlažba je mramorová, ochozená tak, že by se na ní dalo celoročně sáňkovat. Jediné, co nás drží na nohou jsou (asi právě z tohoto důvodu zabudované) pravidelné mramorové výstupky, táhnoucí se přes most jako položený žebřík. Výhled ze starého mostu na obě strany opravdu stojí za to. Máte tu ty největší krásy celého města jako na dlani.

Dole pod námi právě projel motorový člun. Tak sem už to taky dorazilo. Za 5euro za osobu se můžete na člunu nechat vyvézt o 200m výš po proudu řeky a projet se tak pod starým mostem. Nebo se přes řeku můžete svést na kladce. Mostar už je holt turistické letovisko, naše první v BiH.

Na druhé straně mostu procházíme bazar plný tradičních věcí. Nic z toho bych doma nechtěla, ale dívá se na to teda pěkně :) Zaplouváme do mostarského muzea Bosny a Hercegoviny. Zde jsou k vidění tradiční oděvy, i celé domácnosti, jak Srbů, tak Bosňáků i Chorvatů. Tradiční zemědělské nástroje. Modely starých obydlí. Zákopy za války. Film. Film o bosenské válce, o tom, jak byl most za války celý zničen. www.trustytime99.com

Poškození města za války bylo značné a pohybovalo se v řádech desítek procent jednotlivých budov. V západní části města byla poničeno v některých oblastech až polovina všech staveb. Ve východní části historického města to bylo místy až okolo 80 % všech budov. Starý most byl zničen střelbou z chorvatského tanku.Zničen byl i biskupský palác, který vyhořel a spolu s ním i padesát tisíc knih. Místní katedrála byla zničena během velikonoc 1995 po minometné palbě srbských ozbrojenců. Celkové náklady na obnovu historického centra města se pohybují okolo 200 milionů eur.

V roce 1999 byl zahájen plán financovaný Tureckem, Nizozemskem, Itálií, USA a Chorvatskem na znovuvybudování mostu, jenž dal městu jméno. Stavba trvala pět let, během ní museli dělníci vytáhnout zbytky zříceného mostu ze dna řeky a dodržet přesné stavební techniky, jaké znali turečtí stavitelé. V červnu roku 2004 byl pak za účasti světových státníků opět otevřen. Roku 2005byl tak znovu zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Chorvati nad městem, z místa odkud jej ostřelovali, vztyčili velký ocelový kříž jako symbol své víry. To bylo ze strany Bosňáků chápáno částečně i jako provokace, a požadovali proto jeho odstranění. Kříž ovšem stojí dodnes.

Večeříme kebab v jedné zastrčené restauraci a pak bychom se ještě jednou rádi pokochali Starým mostem, nad kávičkou. Nacházíme tedy restauraci přímo u řeky. Od stolu nás ale vyhánějí, že prý se máme přesunout k jinému stolu, že tyto stoly s pěkným výhledem jsou pouze pro ty, co si dají jídlo. Přesouváme se dál. I odtut je výhled pěkný. Sedíme už 15min, ale stále nás nikdo neobsloužil. Za to přichází další pikolík, že se máme zase přesunout, že i tyto stoly jsou pouze jídelní. Koukám kolem sebe na asi 2 plné a 30 prázdných stolů. Opravdu je to takový problém, abychom si tu na půl hoďky dali kafe? Odcházíme. Však o pár kroků dál, s výhledem na celý bazar je kafe taky dobrý, že? :)

Zbytek podvečeru trávíme pod Starým mostem a čekáme až se setmí. Chceme vidět, jak je v noci most hezky nasvícený. Kluci mají plno práce s plnými rukami kamení, jehož osudem je skončit na dně Neretvy. Zůstat tam ještě o hodinu déle, vznikl by na Neretvě nový oblázkový ostrůvek :)

Den 14

Ráno popojíždíme k nechvalně známé Sniper tower. Je to vybombardovaná výšková budova, jež za války sloužila srbským sniperům k ostřelování civilistů. Oficielně je vstup zakázán. Místo je to děsivě skutečné. Stačí projít pár zákoutí a už to máte všechno živě před očima. Na fasádě je asi tak milion ďolíků po kulkách, rovněž domy kolem jsou rozstřílené. V koutě se válí bota. Nahoře, na betonem kryté terase, s výhledem na celé okolí, je nám jasné, že toto bylo pro snipery perfektní místo. A je nám z toho úzko.

Těžko uvěřit, že všechno toto se odehrálo před pouhými 25lety a skoro všichni, co tu teď chodí po ulici, to zažili na vlastní kůži.

Záměr strávit zbytek dopoledne na hřišti nám překazila bouřka. Zahnala nás do nedaleké kavárny na čaj a kávu a taky kus dovolenkové pohody. Pršet má až do odpoledne a tak měníme plány a jedem se ubytovat na další apartmán cca jen hodinu cesty odtud - v Čapljině. Domácí oběd a odpolední spánek nám všem zvedá náladu a odpoledne jsme plně ready vrátit se k Mostaru a navštívit Vrelo Buna.

Jde o nejsilnější vyvěračku pitné vody v Evropě. Za 1 vteřinu se tu do malé jeskyně pod zhruba 100metrovou skálou vyvalí na 43tis litrů vody. Voda je to chutná, sami jsme vyzkoušeli. Zásobuje celý Mostar. Vyvěrá z podzemních jeskynních chodeb, jež jsou dlouhé kolem 20km. Za 5km/dospělý a 2km/dítě vás veme borec na loďce i do té malé jeskyně a poví vám pár zajímavostí. U nás celkem za 10km, Peťa protestoval platit za Samíka, že to není dítě, ale pidi-dítě. Však za těch 10min to bylo peněž až až, že? :)

Místo učarovalo i řádu dervišů, kteří si tu u pramenu postavili kolem roku 1470 svůj klášter Baglaj Tekke.  Pro veřejnost je přístupný pouze dvůr tekije (spolu s malým obchůdkem se suvenýry), duchovní život se odehrává za zavřenými dveřmi kláštera, prý i včetně tajemných pobožností dervišů.

Přesouváme se na místo, které nás zaujalo cestou sem - Bunski kanál. V žádných turistických informacích jsem na něj nenarazila a nebýt té malé cedulky u cesty "Spomienik Prirode", buy contact lenses online asi bychom ho vůbec nezaregistrovali. Věčná škoda by to byla.

Jde o místo, kde se vlévá řeka Buna do tyrkysových vod dravé řeky Neretvy tekoucí z Mostaru. Buna se těsně před soutokem rozlévá do neuvěřitelné šíře, tipla bych to tak na 200-300metrů. O zbytek té nádhery se postaral výškový rozdíl těch dvou řek. Dva až tři metry. Tedy Buna vtéká do Neretvy desítkami různých vodopádků, které neberou konce. 

V totožném místě se na řece Neretvě nachází žlabové kanály - vymletá skaliska, jež jsou plná malých jezírek, hromádek oblázků, řas. Celé je to taková krása. Nechápu, že to není prohlášeno za Národní park, že jsme tu opět na té obrovské ploše sami, že se tu v té nádheře válejí odpadky. A co mě štve ještě víc, že už nebylo světlo, abych to vyfotila tak, abych vystihla vyjímečnost tohoto místa.

Návrhy na zákonnou ochranu tohoto místa už prý ale jsou.