Den 4

Tak to byla zatím nestrašnější noc ze všech. Daneček sice přestal tak hrozitánsky chrápat a chrchlat, za to vykopával nohama celou noc jak fotbalista. Většinou do mě. Ve dvě ráno mi Peťa nabídl, že se se mnou vymění a mohu jít spát k Samíkovi. No ležela jsem asi 5min než jsem dostala kopanec do zad od Samíka. Sem bych chtěla dát do zápisu, že by mělo být dáno zákonem, že postel o šířce 140cm a replique montre méně by neměla být nazývána jako dvoulůžko. No dyť jak se na tom mají dva lidi vyspat? Vrátila jsem se k Danečkovi, otočila ho na posteli napříč a sama si lehla vedle, co nejdál od něj. Nohy od kolen dolů mi sice trčely do luftu, ale i tak jsem se vyspala o něco lépe než tu první půlku noci. Ráno mi Peťa vypil můj šumák na kašel a pečivo určené na snídani se ukázalo jako plesnivé, protože ho "někdo" zapomněl dát do ledničky. Tak to vypadá na další slibný dovolenkový den.

Balíme, nakládáme auto a už dost hladoví míříme směr supermarket. Po 5min se Peťa replique montre breitling vrací ještě pro prádlo zapomenuté na šňůře. A tady se to láme. Zaplaťpánbůh. Nakupujem jídlo na další dny a přesouváme se dále na sever – skrz skalnatou poušť, kolem obří továrny na magnesium – k Mrtvému moři. Zde jsme dnes strávili dokonalý den.

Mrtvé moře je slané jezero, které se rozkládá mezi Izraelem a Jordánskem. Vysoký obsah soli a minerálů z jezera sice činí místo nehostinné pro podvodní život, na druhou stranu jsou jezeru ale díky tomu připisovány léčebné účinky. Mrtvé moře je zároveň nejníže položeným místem na Zemi. Proto tu slunce také méně opaluje a déle trvá se na slunci spálit.

Moment, musím jít udělat Danečkovi pátou večeři. 2dny teď málo jedl a evidentně je třeba to dohnat :)

Tak, kde jsem to skončila...  Ano, u Mrtvého moře… No byla to paráda. Nejdříve jsme si udělali krátkou zastávku kdesi u břehu Mrtvého moře a hned jsem chutnala vodu, která je prý 10x slanější než běžná mořská voda. Ani chuťové buňky takovou koncentraci soli údajně nejsou schopné pobrat a chuť vyhodnocují jako hořkou. A fakt. Prvotní slaná chuť záhy v puse hořkne… Břehy jsou pokryté silnou krustou soli a cokoliv, co je ve vodě od stébel trávy, kamínků po odpadky je solí obaleno. Z vody vyčuhuje pár solných ostrůvků. Opravdu netradiční pohled.

Pak jsme zaparkovali u Ein Bokek beach, která je veřejná a neplacená (u Mrtvého moře skoro rarita). Pláž je suprová, jsou tu mezi kůly natažené bílé trojúhelníkové plachty, které poskytují dostatek stínu. Jsou zde záchody, pitná voda, převlékárny i sprchy, dětské hřiště. Je sem navežen písek, takže ztvrdlá sůl nepíchá do noh. Do vody vede dřevěný chodník, tedy ani tu sůl na dně nepíchá. Jediné co zbývá, je tu zázračnou vodu vyvzkoušet. Zážitek je to jedinečný, který nikde jinde na světě nezakusíte.

Co mě upoutá nejdřív, je olejovitá konzistence vody, jako namočit si ruce do friťáku. Sotva vlezu hlouběji a mám vody po pás, vytlačí mi voda nohy vzhůru a já ležím na hladině a né a né se potopit. Hustota vody to prostě nedovolí. Co víc, nemůžu se skoro ani zpátky postavit. Zkouším se přetočit na břicho, že to prostě zpátky doplavu. Oj, tak to byl fakt blbej nápad, jak se ukazuje záhy. Voda mi vytlačila zadek nad vodní hladinu, což mi zákonitě na druhé straně potopilo hlavu do vody. Tfuj, tfuj. Plná pusa nechutně slané vody a obličej z té soli v jednom ohni. Běžím ke sprchám a dávám to do pořádku.

Vracím se do stínu ke klukům, kteří zatím norují v písku. Hned vedle stojí skupina pěti bábinek a potírají se bahnem z Mrtvého moře, které má prý omlazující a regenerační účinky. Bahno lze získat buď v lázních, kam se platí nekřesťanské vstupné, nebo zakoupit v kyblících na ulici. Peťa se jde optat, kde přesně bahno koupili, že bychom také zkusili. Hned nám přistává ještě z třetiny plný kyblík v náručí, že už jej bábinky nebudou potřebovat. Ochota a srdečnost neuvěřitelná. Stejně jako dnes ráno v supermarketu, kdy jsme se jedné paní ptali, kde vzala ty banány, co má ve vozíku. Ona jen odvětila, že tyhle byly poslední a hned nám je dala, že ona je místní a může si je koupit jinde… Koukali jsme jak puci a jen děkovali.

Tak jsem se namazala bahnem. Od hlavy až k patě. Konečně jsem taky jednou pořádně snědá, chválím si svůj nový look. Když se vrátil Peťa z parkoviště, namazala jsem ho taky, aby mu to nebylo náhodou líto. A pak jsme jen stáli a pozorovali, jak každou minutu mládnem o jeden rok :) Dnes mám 35let a tak je každý rok dolů dobrý, no ne? Po 15minutách mám kůži na obličeji tak napnutou, že nemůžu ani zavřít oči. Nejvyšší čas zajít do sprchy.

A pak jsme se všichni rochnili v Mrtvém moři. Daneček i přes mé varování udělal hned ze startu stejnou chybu s plaváním na břiše jako já, a tak se zas letělo do sprchy a zas do moře, Samík se spokojeně čvachtal na vyhřáté mělčině. Cválal tam v ní jak bájný jednorožec v kouzelném jezeře tam a zpět.

Pak jsme se vydali po dlouhém potopeném dřevěném mole až k takovému přístřešku  rovnou ve vodě. Zábradlí opět obaleno solí, dno pokryto solnými kuličkami o průměru 1-3cm. Notnou chvíli jsme se tam bavili tím, že jsme nohou solné koule lovili, že je přivezem domů jako originální a praktický suvenýr.

A pak nastal čas vyrazit na další ubytování. U Mrtvého moře nebylo totiž k sehnání nic pod 4000Kč na noc a to byl ještě jen nějaký nuzný základ. Je to tu těžké - cenu by jistě srazila větší konkurence hotelů, ovšem nikdo zde nový hotel budovat nechce. Je to neperspektivní. Mrtvé moře se odpařuje tak rychle, že za pár desítek let možná už žádné Mrtvé moře nebude. Holt, když se voda, jež Mrtvé moře napájí, používá na zavlažování, pak někde chybí.

Rozhodli jsme se proto ubytovat půl hodiny cesty odtud v Aradu za poloviční cenu (ale i tak je to sada), za to jde o luxusní dvoupokojový apartmán. Nic levnějšího a horšího nebylo…

A tak teď ležím a jsem spokojená. Dorazili jsme sem v 5 odpoledne, děti si zahráli na elektické piano, pokochali jsme se nádherným výhledem na hory rovnou z obýváku, navařila jsem na zítra, něco jsme vyprali. A to nejlepší? Dnes jsme přes velké protesty uložili kluky do jedné postele spolu, takže hádejte, kdo se dneska vyspí? Tak se mi ty dnešní narozeniny vydařily!

Omega Replica Watches

Den 5

Oooo, to se krásně spalo, bude to dokonalý den :) Včera večer sice začal (jako každý pátek) šabat = rámus půl noci, ale ten se dal vypnout s pomocí špuntů do uší. Zaplaťpánbůh.

Vstáváme brzy a tak už v 8:20 ráno stojíme u pokladny na pevnost Masada. Orange Card nám vzali, paráda. Masada je starověká pevnost z 1stol. př. n.l. na východním okraji Judské pouště a unikátní je na ní (dle mého) především její poloha.

Byla postavena v poušti bez lidského osídlení, na vrcholu příkré skály o rozměrech asi 650 × 300 metrů, jehož jižní polovinu ohraničuje po většinu roku vyschlé řečiště vádí Masada a na severu vádí Ben Jar. Východní strana je vysoká asi 450 metrů, západní asi 150 metrů a asi 100 metrů nad vrcholem původního akvaduktu, přivádějícího vodu do cisteren pevnosti. Prostě obr pevnost na vrcholu vysoké skály, odkud je bombastický výhled na všechny světové strany. Trošku neuvěřitelně zní fakt, že Masada má nadmořskou výšku pouhých 30m n. m. Je to dáno tím, že v okolí se nachází Mrtvé moře, jež leží 450m pod úrovní světového oceánu.

Během první židovské války se Masada stala posledním místem odporu židovských povstalců proti Římanům. Roku 2001 byla lokalita zapsána jako památka na seznam UNESCO.

Dlouho jsem zkoumala, jak se na Masadu dostat – chtěla jsem se vyhnout lanovce, která by nás vyšla asi na 2tis Kč a také dvě turistické stezky vedoucí ze strany od Mrtvého moře nevypadaly moc reálně – sice jen pár km, ale to převýšení vypadalo při cestě s dětmi hrůzostrašně. Nakonec se mi podařilo objevit ještě jednu stezku, ze strany od Aradu, odkud by mělo být z parkoviště převýšení do 100m. A tak jsme vyrazily.

Cesta na Masadu byla to nejhezčí ze všeho. Chodník klikatící se ve skále nabízel neuvěřitelné výhledy do hornaté pouště a zároveň poskytoval v dopoledních hodinách i dostatek stínu. V dalším parném dni k nezaplacení. Pevnost Masadu jsme si nahoře obkroužili, podívali jsme se na modely původní pevnosti i rekonstrukci interiéru a pokochali se výhledy na všechny světové strany. Především na rozeklané kaňony na severo-východě, to byla fakt pecka.

V 10:30 jsme již za sebou měli 4 svačiny a stáli zpět u auta. Luxusní novou asfaltkou, jež se vlnila vertikálně i horizontálně jako horská dráha jsme se řítili zpět skalnatou pouští. Jeden výhled do kraje střídal ještě lepší. Nikde nikdo. Jen pár jakýchsi izraelských koroptví a stádo koz nahoře na kopci. (Doporučuji na motorku). Rozhodli  jsme se zastavit u jedné vesnice (vypadala na kibuc), kde jsme ráno viděli ohradu s velbloudy a strávit tam trochu času, aby si děti prohlédli velbloudy tam, kde jsou doma…

O 10min později jsme si je prohlédli  v ještě přirozenějším prostředí – venku v poušti. Na vedlejší cestě jsem zaregistrovala stádo velbloudů spásajících ojedinělé trsy trávy. Hned jsme k nim zamířili, vystoupili z auta a jen tak pozorovali. Jak se pasou, přechází po hřebeni. Daneček dokonce našel jakési zajímavé uschlé tmavé kuličky a hned jich měl plné hrsti a v očích jiskřičky, jako když objeví poklad. Jiskřičky se pravda trochu vytratily, když zjistil, že je to velbloudí trus…

Dnes vše klape jako na drátkách, Ve 12 už máme po obědě a děti si jdou snad poprvé lehnout i k odpolednímu spánku a ve 2 už vyrážíme znova k Mrtvému moři. Včera se nám tam moc líbilo.

Dnes přidáváme zastávku na další pláži, u kempu a původně plánovaná krátká zastávka se nám trochu natahuje. Je to tu totiž osmý div světa. Soli je tu tolik, že tvoří na mořském dně silnou krustu, někdy až hromady a valy sahající k vodní hladině. Dá se po ní krásně chodit a obdivovat všechny ty solné útvary a solí vytvořené ostrůvky a jezírka přímo v Mrtvém moři. Nemůžu se vynadívat. Solné království jako z pohádky.

Pak se přesouváme na pláž v Ein Bokek, kde jsme byli včera. Kluci chtějí na hřiště na pláži, které jsme včera nestihli. Ale ani dnes jsme se k němu pořádně nedostali. Na tři hodiny jsme zkejsli v té divotvorné vodě, nechali se nadnášet a unášet, Daneček začal s pomocí Mrtvého moře sám poprvé plavat!!! :) Nohama jsme lovili solné koule ze dna a dostalo se i na budování z písku. A najednou koukáme, že slunce už dávno zapadlo, na oblohu se vyhoupl měsíc a pobřeží se pomalu rozsvěcuje. Když už, tak i s večerním koupáním!

Den 6

Dnes jsme toho zažili tolik, že ani nevím, kde začít…

Ráno opouštíme náš apartmán v Aradu a přesouváme se do rezervace Ein Gedi.

Přírodní rezervace Ejn Gedi je známá pro své jeskyně, prameny a bohatou biodiverzitu. O tomto místě lze nalézt hodně zmínek v Bibli. Tento národní park byl založen v roce 1972 a je jedním z nejdůležitějších rezervací v Izraeli. Nachází se při východní hranici Judské pouště u pobřeží Mrtvého moře a rozkládá se na celkové ploše 25 km². Nadmořská výška se pohybuje od úrovně Mrtvého moře (-418 m n. m.) po náhorní plošiny Judské pouště (200 m n. m.).

Nám se v rezervaci líbilo moc. Hned za vchodem mne upoutal jakýsi pohyb ve větvích stromu, no a koukám, on na mne čučí daman. Tak toho jsem ještě v přírodě neviděla. Kdo nezná, jde o zvířátko velikosti kočky, jež se nápadně podobá hlodavci. Nenechte se ale zmást, hlodavec to není, naopak, příbuzensky má nejblíže ke slonům. Kdo by to byl do něj řekl. Na nohou mají malá kopýtka – na ty ale našlapují pouze v běhu, jinak se pohybují po měkkých polštářcích na chodidlech, kam ústí žlázy vylučující lepkavý sekret, který jim umožňuje snadný pohyb po skalách a šplhání.

Koukám lépe a damanů je tu celá smečka. Ještě si je ani nestačím pořádně prohlédnout a už na mě volá Peťa a ukazuje kamsi nahoru, na skalnaté svahy kopců. Kozorožci. Tak to mě poser. Fakt, kozorožci :) Skáču radostí. A fotím. Samozřejmě. To je skoro důležitější než dýchání. Dva kozorožci se spolu zrovna utkávájí v boji. Rohy zaklíněné do sebe. Ani nedutám a tiše pozorujeme. Nejsme sami. Ze svahu nad nimi je takto pozoruje asi dvacet dalších, ležících, kozorožců. Jo když se dva perou…

Rezerací pokračujeme podél říčky Nachal David a přicházíme k prvnímu vodopádu. To jestě netušíme, že jich dneska uvidíme spousty. Snad každých 100m, ani ne… Asi se to v tomto skalnatém, prudce stoupajícím terénu dalo čekat. Jeden vodopád krásnější než druhý. Tvoří nápadný kontrast k vyprahlé krajině kolem. Zeleň se nachází jen pár metrů kolem říčky a pak už jen holá skaliska a kamení. Stále stoupáme a po čtvrtém vodopádu vcházíme do tunelu improvizovaně vzniklého z přerůstajícího a sklánějícího se rákosí. Pecka. Je to asi jen 20m, ale tma jak v pytli. To, že tam někde vevnitř protéká voda, zjišťujeme až podle čvachtavého došlapu. Boty durch. Ale je vedro, tak o nic nejde.

Přicházíme k dalšímu, kaskádovitému vodopádu s tůňkou pod ním. Je kouzelný. To si říká o vykoupání. Ale musíme ještě chvíli vydržet. Nahoru k největšímu Davidově vodopádu nám to zbývá už jen pár kroků. To je naše konečná stanice, takže koupání necháme až na cestu zpátky.

Davidův vodopád padá ze skály z výšky snad 30m (přesně nevím) volně do prostoru, dva větší čurůčky pak stékají i po skále za ním. Zeleň obrůstá otevřenou jeskyni kolem. Skvostné. Připadám si úplně jako v tropech. Děti si hned v mělčině pod vodopádem našli zábavu, a tak konverzujeme s jedním německým turistou. Stěžuje si, kolik jeho žena musí všude udělat fotek. Peťa si s ním hned notuje a vykládá mu, kolik času mi zabere třídění pořízených fotek… Nojo, chlapi, udělají jednou nic moc fotku a pak není ani co dát na facebook :) Rád by odtud vyrazil na další delší trek do rezervace. Darujeme mu naši mapu. Nás už čeká jen stejná cesta zpět, my už nezabloudíme.

Koupeme se pod vodopádem o kus níž a vracíme se zpět na parkoviště k autu. Akorát na oběd. U parkoviště je obrovská rákosová pergola s posezením, ideální.

Poté jedeme dále severně kolem Mrtvého moře. Prolétající vojenské letouny nám napovídají, že jsme již blízko Palestinských hranic. Přejezd samotný byl bezproblémový (kontrola asi minutová) a v jednu hodinu již navštěvujeme naši první palestinskou přírodní rezervaci Enot Tsukim.

Je to příjemná zastávka v tomto parném dni. Enot Tsukim tvoří traviny a mokřady a také několik uměle zbudovaných propojených bazénků sloužících k osvěžení návštěvníků. Přesně to jsme potřebovali. Místo, kde si děti můžou po obědě odpočinout. Vstup zdarma na Orange card.

Relaxujem. Peťa skáče do bazénu. Kluci na spojovacím kanálu mezi dvěma bazény vytrvale staví přehradu, která vypadá ze startu nevinně. Nakonec ale přerůstá v takový rozměr, že nás musí přijít napomenout správce parku a přehrada musí neprodleně pryč. Swiss Replica Watches

Využívám mezičas a procházím celé,  volně přístupné, prostory parku. Je to asi polovina. Druhá je oplocená a vrata jsou zamčená… dá se zřejmě jen s průvodcem a ve stanovené hodiny. Škoda. Slibovaného vlka, dikobraza nebo hyenu jsem nepotkala… taky aby jo, v tuhle ne úplně vhodnou denní dobu. Malou satisfakcí mi byl krásný motýl monarcha stěhovavý a hojně ptactva.

10minut jízdy odtud se nachází známé archeologické naleziště Kumrán, jež ve 2stol. př. n. l. vybudovali Esejci. Toto starobylé sídliště je známé především díky jeskyním ve svém okolí, kterých je snad na 300. V některých z nich byly nalezeny střepy a jiné předměty, no a hlavně světoznámé svitky od Mrtvého moře. Děláme si tedy zastávku i tu, i když s parkováním je to tu katastrofa. Desítky turistických autobusů co chvíli blokují silnici i vjezd na parkoviště a vymotat se chce velkou dávku trpělivosti. Procházíme areál, který není moc velký a už značně unavení se chystáme na dnešní závěrečnou cestu – do Jeruzaléma…  A to ještě netušíme, co všechno nás dnes ještě čeká…