Srí Lanka - Dambula & Sigiriya
Den 13
Zatímco se blížíme k Dambule, chroupáme cosi, na čem se nemůžem shodnout, co to vlastně je. Nic neobvyklého. Na první pohled to vyhlíží jako domácí brambůrky oválného tvaru. Solené a s chilli. Takže vlastní chuť není moc rozpoznatelná J Peťa hlasuje pro brambory, já bych řekla, že jde o nějaký druh banánu. Každopádně je to výborné. Příště se zeptám.
Rádi bychom v Dambule nějaké pěkné bydlení, a tak využíváme snad poprvé rady z průvodce Lonely Planet. Za solidní peníz bydlíme pohodlně, čistě a v pěkném prostředí. Tady skoro science-fiction. Naproti přes ulici je výborná restaurace. Na radu kuchaře si dáváme jedno ze zdejších tradčních jídel. Sám nám přinese ke stolu ukázat všechny ingredience, z nichž bude jídlo uděláno a popisuje co je co. Máme to i s výkladem – bomba J Mísa rýže a pak 8 malých mističek dokola – kuře v pikantní omáčce, nasekaná cibule naložená s čímsi, dýňové pyré, nasekaný květ banánu, pak cosi zeleného oválného, co neumíme přeložit, žlutá hrášková kaše (výborně ochucená), chipsy a rajčata s cibulkou. Jsme nacpaní k prasknutí a to jsme měli jen jednu porci jídla. Bez šance to sníst ve dvou, natož pak v jednom. Zítra půjdem zase J
Trochu to vydýcháváme a jdem rovnou k místní proslulé dvojici chrámů – Golden Temple & Rock Temple. Máme to ani ne kilometr. Už z dáli na nás shlíží největší socha Budhy na světě. Golden Temple by se mohl klidně přejměnovat na Monkey Temple, protože kolem je tolik opic, že v počtu trumfnou i počet místních toulavých psů. Co nám bere dech je opice, která evidentně trpí utkvělou představou, že je ryba. Sedí na břehu jezírka vedle chrámu, najednou žbluňk a obratnou šipkou je pod vodou, dá si jedno velmi svižné tempo přes jezírko tam a zpátky, ani ji nestačíme sledovat. Nádech, další tempo, nádech, krátký ponor a hbitým skokem rovnou z vody je na hradbě chrámu. (Asi trénink na letní opičí olympiádu). Dvakrát se otřepe, další šipka a vyskočí na druhé straně. Sranda J
Golden Temple je krásná stavba – tady skoro rarita – zasazená do pěkné přírody. To samé by se dalo říci o Rock Temple vzdáleném několik namáhavých stovek kroků směrem do prudkého kopce. Celá budova chrámu je vytesaná do skály. Monumentální. Jde o pět místností naplněných většími i menšími Budhy, a to ve všech polohách. Je tu Budha stojící, lenivější Budha sedící a největším z nich je - jak by řekl Jára Cimrman - Budha ležící spící. Celý interiér je až do posledního centimetru skály vyzdoben malbami s vyobrazením Budhy. Pro příznivce budhismu to tu musí být ráj na zemi. V každé místnosti stojí lavice, kam se přináší dárky pro Budhu – nejčastěji kytice leknínů – a před ní samozřejmě krabice na příspěvky na údržbu soch. My, co jsme platili 1200rupií za vstup, zatímco domorodci to mají zadarmo, je rozhodně využívat nebudeme J Co stojí ještě za zmínku je famózní výhled od chrámu.
Den 14
Jsme o den před plánem, a tak se rozhodneme ho prolenošit. Ráno snídáme společně se zcestovalým párem šedesátníků ze Švýcarska. Vyklubou se z toho příjemné dvě hodinky. Vypráví kde už všude byli a vypadá to, že všude J My jsme oproti nim žabaři. V Indii prý za mládí strávili celkem tak rok života, rádi posloucháme. Nyní odešli dobrovolně dříve do důchodu a tráví každý rok 2měsíce v zimě a 2 měsíce v létě v cizině. Odtud jedou ještě na měsíc do Thajska, kde mají známé. Živote, sladký živote!!! Ptám se jestli jsou milionáři J Každopádně mají můj upřímný obdiv. Nebo je to závist? J
Petr: Jelikož naše zásoby nekontaminovaného oblečení se tenčí, už nějaký den se poohlížíme po prádelně. Nikde tu ale nevidíme „obvyklý“ nápis Laundry (prádelna) tak se ptám paní domácí, jestli tu v okolí nějaká je. Nechápavě na mě kouká, co to po ní chci. Vysvětluju jí, že je to služba, kdy nám za peníze vyperou prádlo. Pořád na mě kouká tím jejím výrazem a ptá se mě: „vy hledáte někoho kdo za vás vypere?“ J pak ukazuje kamsi za dům, kde u betonového „dřezu“ stojí pár kyblíků. „Tam si to vyperte a tamhle pověste“. Takže odsouváme cestu do města a jdeme s úsměvem na to.
Z Peti by mohla klidně být pradlena J U kýbla pod palmou mu to neobyčejně sekne. Domácí se na nás chodí koukat. To ještě neviděl, bělocha prát u kýblu! Pro všechny jsme tu senzací. Dokonce ani metrový leguán neodolá a přijde se kouknout. Swiss Replica Watches
Jedeme do města na oběd. Restaurací tu nikde moc není a tak hledáme nějakou místní jídelnu. Daří se. Opět máme pozornost všech. Majitel je hrdý a chce na nás udělat dojem. Spešl pro nás vybaluje talíře z igelitu a oplachuje horkou vodou. Pak přinese podšálek, na něm dva ubrousky a na vrchu tři vyřezávaná párátka. Jsme dojatí!
Hledáme internet. Když nám první dotázaný místní říká, že tu není, polije mě horko a zachvátí panika. To si dělá srandu, ne?! Naštěstí se plete, uff. S úlevou si otírám z čela pot. Už abychom byli zas někde v civilizaci.
Kupujem něco na svědění štípanců od komárů a vracíme se na hotel. Po cestě ještě domlouváme tuk-tuka na zítřejší ráno – jedeme ke známe hoře Sigiriya vzdálené asi 25km, úžasné místo, alespoň podle fotek!!!
Den 15
Půl sedmé ráno, zvoní budík. Půl osmé – stojíme před vstupem na Sigiyrii. Kupujeme lístky. Jsme rozhořčeni – loni stál lístek 20$, od minulého léta 25$, od minulého týdne 30$ - samozřejmě místní zadarmo a Indové chodí na dětské lístky za polovic. Nevím, co to je. Odstupňované vstupné podle příslušného národního HDP?! Nebo podle barvy pleti?! Asi nemá smysl se nad tím moc rozčilovat, podobně to funguje i v dalších státech, kam se chystáme...
Náladu nám hned spraví pohled na skálu Sigiriya – majestátně se tyčí na konci upravených sytě zelených vodních zahrad. Jde o obří počin přírody tvaru zubní stoličky. Nyní brzo ráno je vrchol mysticky zahalen v mlze. Nikde žádní turisti.
Tato skála byla osídlena někdy v 5.stol.n.l. a po této civilizaci tu zůstaly krom zmíněných vodních zahrad také jeskyně, malby, sošky atd. a na samém vrcholu i pozůstatky staveb. Dnes je poutním místem a památkou UNESCO. Nahoru vede asi 2500schodů. Slunce začíná pražit, koupeme se ve vlastním potu, Němec za náma má jazyk až na zem a na každém schodu za ním zůstává vypocená louže. Má na sobě dlouhé kalhoty a bundu! Po několika nutných zastávkách jsme tam. Slavnostně vylézám na poslední schod. Nádherný výhled na zahrady dole i do krajiny! Občas je odsuď vidět až do Colomba!
Procházíme ruiny. Muselo to být skvělé místo na bydlení. Ráno vylézt z domu, protáhnout se a se zívnutím obhlídnout jedním pohledem, co se děje na polovině Srí Lanky...
Sestupujeme dolů, ani mě nebolí nohy, to je obvzlášť divný. Všude plno barevných kovově se lesknoucích scinků (=ještěrky) a konečně chládek ve stínu stromů v zahradách. U jedné z vodních nádrží dřepí další ze zdejších metrových leguánů. Není moc plachý, Peťa se k němu přibližuje na metr, pak se teprve nadzvedne na svých silných nohách, několikrát vyplázne jazyk, esovitě prohne své tělo, udělá pár líných kroků a krátkým rychlým během skončí v díře v zemi.
Rychle procházíme ještě zdejší muzeum, kde jsou vystaveny nálezy ze Sigiriye – nádoby, korálky, sošky, náušnice, které by utrhly ucho i slonovi a fresky – na všech vyobrazeny ženy, jež jsou v současnosti ideálem časopisu Playboy - útlý pas a velké... nooo.... hrudník... – kam se hrabe naše věstonická Venuše.
Míříme na autobus zpět do Dambuly. Míjíme pár dalších leguánů, na hlavní silnici si to mezi auty a náklaďáky štráduje slon. Už se ani nedivíme. Máváme na bus a celkem zručně naskakujeme za přibrždění za jízdy. V Dambule si dáváme oběd ve stejné jídelně jako včera a majitel je opět rád, ani párátka nechybí J
Hledáme obchod s nějakýma ťapkama. Na Sigiriy se mi rozlepili mé oblíbené 10let staré a 60x slepované sandály. Dřív než obchod ale míjíme pouliční opravnu obuvi. Tak se těch mých oblíbených sandálů zase nebudu muset zbavit J Za 9Kč mi je pán během 5minut prošije nití skrz podrážku, tak doufám, že aspoň Indii ještě vydrží.
Kupujeme skvělý repelent, který funguje jako lákadlo na komáry, jak zjišťujeme záhy a vracíme se na hotel. Dávám si 2hoďky šlofíka, Peťa objevil nějakou dobrou hru na notebooku J Na večeři si dáváme půlku kuřete s hranolkama!!! Nechci kecat, ale možná je to větší zážitek než Sigiriya. Tolik masa jsme neměli za posledních 14 dní dohromady. No a hranolky... po 14dnech na rýži... zázrak.
Ráno odjezd směr Negombo.
Fotky zde.
