replica horloges

Den 16

Po šesti hodinách jízdy vjíždíme do Negomba – naše poslední zastávka na Srí Lance. Tohle místo jsme se rozhodli zařadit až během pobytu tady. Na pobřeží nad Luxury replica watches Colombem totiž žádné jiné dobré letovisko u moře není a navíc to pak odsud máme blízko na letiště, odkud za 3dny letíme do Indie. Takže teď se tu budem během několika následujicích dní válet u moře a psychicky se připravovat na pobyt v jedné z nejtěžších zemí naší cesty – Indii.

Hledáme hotel – tady skoro nadlidský úkol. Negombo je AAA Rolex replica watches snad jediné hnízdiště turistů na Srí Lance. Má to ale i spoustu kladných stránek – množství restaurací, internetových kaváren, suvenýry, půjčovny kdoví čeho všeho atd. Prostě civilizace! Těžké bágly necháváme na Cheap replica watches recepci v jednom z hotelů. Obcházíme 10 cenově dostupných hotelů na pláži – plno. Doprdele práce. V jedenáctém máme štěstí. Krásný pokoj v patře s verandou 20m od pláže. Fajn. Majitel hotelu půjčuje Peťovi kolo, aby mohl zajet pro bágly. To je snad první věc, co tu máme půjčenou zadarmo :)

Vybalujeme plavky a jdeme natěšení na pláž. Myšlenka schladit se v moři se ukazuje jako silně naivní. Voda tu má přibližně stejnou teplotu jako ranní moč. Blbneme ve vlnách a naháníme na Best Rolex Replica Watches Online pobřeží malé kraby. Začíná zapadat slunce. Zatímco mě Peťa obhazuje u vody pískem, k našim věcem přiletělo malé hejno havranů. Jeden sedí na batohu a zvědavě do něj klove, jestli není k jídlu. Hned utíkám schovat chipsy, ale havrani kolem Breitling replica watches mě hladově čekají v zástupu na nějaký ten drobek. Peťa nakonec našel místo, kde se před nimi schovat – viz. foto :)

Po cestě jsme utahaní. Vracíme se na hotel, sprcha, kupujeme na ulici snídani, vybíráme pár fotek na web a jdeme spát.

Den 17

Po snídani se jdeme projít po pláži. Dnes máme v plánu nakoupit pár suvenýrů, poohlédnout se Swiss replica watches po nějakém slušném místě na šnorchlování a nahrát zase něco na web. Po 60 otázkách „Where are you from?“ nebo „How are you?“, jimiž místní obchodníci navazují první kontakt a na něž Peťa už automaticky odpovídá „I am from home“, přicházíme k první internetové kavárně – ceny jsou tu evidentně někde jinde než na ostatích místech. A hele, támhle je luxusní hotel a nabízí free wifi. A jak zkoušíme záhy, síť má nezabezpečenou... proč taky? Kdo by se tam připojoval, když notebook tu nikdo nemá? (Pozn.: Vždycky, když tu někde vytáhneme noťas, srotí se kolem 20ti Srí Lančanů a koukají na nás jako na milionáře. Ti znalejší pokývnou hlavou a zasvěceně pronesou „Laptop“ a hned mají obdiv ostatních. Ono s tou technikou je to tady vůbec na štíru. V Kirindě nás prosil jeden chlapec, jestli bychom ho nevyfotili a neposlali mu tu fotku na mail. Žádnou svojí fotku totiž neměl a ve vesnici neměl nikdo fotoaparát).

Tak je to jasný, Replica Watches až nabijem notebook, uděláme si malou vycházku k onomu hotelu :) Cestou nakupujeme ještě magnetky – nezbytný suvenýr – jak pro nás, tak pro rodiče z obou stran, a dřevěnou, ručně vyřezávanou, malovanou masku – typický suvenýr ze Srí Lanky. Už si plánujeme, jak se bude vyjímat v našem novém domečku :) Snad ji cestou do Nepálu – odkud bychom chtěli poslat domů balík i se suvenýry z Indie – někde nerozbijeme, nevytratíme nebo nám nebude nějakým obratným chmatákem uzmuta.

V restauraci si dáváme oběd. Zaplaťpánbůh za ty dary, že tu mají i něco jiného než Rice and Curry. Dáváme si kuřecí polévku a čínské nudle s masem a krevetami – jsou výborné. Myslím ty krevety. Dary moře tu mají vůbec na jiné chuťové úrovni než u nás v Evropě. Krevety nebo kalamáry jsem tu měla v jídle nejméně pětkrát a pokaždé byly bez chyby. Můžu vřele doporučit.

Dáváme si šlofíka, plaveme v moři. Leháro.

Den 18

Ráno si přivstáváme. Máme v plánu obhlídnout místní rybí trh, který je široko daleko vyhlášený. Z ranní procházky po pláži (směrem k rybímu trhu) se mi dělá trochu šoufl. Po pár set metrech končí hotely=čisté pláže a začíná plnokrevný humus. I u nás na skládce je míň bordela. Je tu plno hoven. Místní chodí kadit na pláž, aby to spláchl ráno příliv. Lidí je tu hodně, takže člověk má co dělat, aby do něčeho nešlápl. Krom toho je tu plno podobných kousků psích, části ryb a kupící se odpadky. Před námi dvě srílančanky bez ostychu přijdou s odpadkáčem a za veselého pozdravu „Hallo“ ho vyklopí na pláž. Nad tím zůstává rozum stát. Je časně. Spousta rybářů, jež se vrátili z nočního rybolovu čistí ryby. Některé části pláže jsou tak poseté hnijícími zbytky ryb, že není možné šlápnout jinam než na ně. Smrad.

Konečně jsme na trhu. Tady naopak není smrad vůbec. Překvapivě. Trh předčil naše očekávání. Nejde o pár stánků, jak jsme si představovali, ale o obrovskou plochu, která zabírá tak půl kilometru pláže a pobřeží. Rybáři sváží své úlovky. Ryby se rozprostírají buď na igelity nebo na tkanou síť na zem a vysušují se – pravděpodobně na export. Nad tím množstvím kroutíme hlavami. A tohle se sem přiveze každý den...  Je tu víc ryb než komárů u nás v pokoji. Mezi rybami, které jsou u nás pravděpodobně označeny značkou nejvyšší kvality, pobíhají psi a kadí na ně havrani. Místní nám ukazuje, co kolik stojí. Kilo sardinek tady vyjde asi na 60Kč, sleďů na 120Kč.  

Přecházíme ke stánkům. Žasnu nad rybami, které jsem nikde jinde neviděla.  Ryba podobná mečounovi alias jednorožec, ryba s okem velkým jako kulečníková koule, pak ryba, co vypadá jako bahno a ryba tvaru kosočtverce, která v člověku asociuuje snad jedinou věc. Krom nich jsou tu metroví rejnoci, kalamáry, sépie, krevety, krabi, jeden prodejce nám ukazuje metr a půl dlouhé barakudy. A ty loví v moři kde se koupeme?! U vedlejšího stánku pán porcuje dva malé žraloky. Jdou na odbyt – když procházíme po 10min. zpátky, už jsou pryč.

Neúspěšně se ptáme po nějakém místě na šnorchlování :( Zklamaně se vracíme a dáváme oběd. Připojují se k nám Markéta a Filip – dva Češi, kteří sem právě přijeli. Vypráví, že autobus, kterým jeli před několika dny, srazil motocyklistu a nemělo to šťastný konec. Žádný div, přitom, jak se tu jezdí... Celkem by mě zajímala celková úmrtnost na zdejších silnicích.

Není tu už moc co dělat a začínáme se decánko nudit. Čas zabíjíme v kavárně vedle hotelu s free wifi a večer na pláži. Po setmění vylézají i větší krabi, takže není problém tu zahlédnout i 20cm velkou potvoru. Na jednoho číhám u jeho díry dokud nevyleze. Nehybně sedím několik minut. Něco mě lechtá na zádech. Doprčic to je další krab!!! Můj křik je slyšet až na rozlehlých pláních afrických.

Krabi pravděpodobně reagují jen na pohyb, když se člověk nehýbe, berou ho jako součást prostředí.

Vracíme se na hotel, dáváme dva díly How I Met Your Mother a jdem spát. Zítra nás čeká veeeeelkáááá nuda :( Ještě, že je to už náš poslední den tady.

Malá rada cestovatelům: Nezůstávejte v Negombu déle jak 2 dny, pokud tedy nejste plážoví povaleči a sběrači slunečních paprsků. A i k těmto činostem jsou asi vhodnější pláže Hikaduwy nebo Tangale na jihu.

Den 19 - Petr

Poslední den na Srí Lance, plán na dnešek žádný. Tedy kromě oběda v naší oblíbené restauraci  Sea-Joy. Pročítáme průvodce LonelyPlanet a vstřebáváme nějaké detailnější informace o Indii. Finance v místní měně nám docházejí, tak raději děláme inventuru a rozpočet. 24Kč na cestu tuk-tukem  na autobusovou zastávku, 8Kč na autobus na letiště. Lenka s radostným křikem vybíhá z koupelny a v ruce drží asi 250rupijí (40Kč), které našla v kalhotech, co zrovna pere.  Paráda, ještě se dneska rozšoupnem v restauraci :)

Poslední den je jako stvořený k bilanci našeho pobytu tady.

Srí Lanka v nás zanechává trochu rozpačité dojmy. Na jedné straně spousta exotických zvířat (někdy blíž, než by si člověk přál), krásná příroda a pláže, skvělé potápění a milí lidé (spíše na jihu země). Na straně druhé je to až nepochopitelně stereotypní strava – rýže a kari – a to 3x denně – to je na posrání, což nemyslím jako metaforu.  Vyjímečně nudle. Když už si dáme rýži s kuřecím masem, většinou donesou mističku s minikouskem tak na jedno sousto. Na to, že jsou tu perfektní podmínky k pěstování kde čeho je to opravdu bída a už po pár dnech nám chybí nějaké pořádné jídlo. Na několika málo místech si ale můžeme dopřát třeba „mixed fried noodles“ (nudle s několika druhy kousíčků masa) a to v porci, které nasytí někdy i více než dva lidi.
Co nám tu vadilo ale asi nejvíc je vládou podporované a řízené ždímání peněz z turistů. Dvojí ceny nejsou v Asii ničím vyjímečným, ale na SríLance je to opravdu až směšné. Ceny na potravinách označené jako „doporučená cena“ platí jen turisté, domorodci platí maximálně bolsos imitacion polovinu. Ceny za taxíky (tuk-tuk) jsou samozřejmě ke smlouvání, ale i dobře usmlouvaná cena je často 5 – 10 krát víc, než platí domorodec. Vrcholem jsou vstupy do národních parků a památek, které se pohybují od 1000-4000rupií. Člověk si řekne, dvě-čtyři stovky vstup (600rupií=100Kč) ale v poměru třeba k ceně jízdenky autobusu, kdy za 30 km dáme asi 12Kč za oba je to slušný rozdíl. Někteří lidé na nás koukají jen jako na chodící peněženky... 

Čechů jsme tu potkali relativně hojně. Nejčastěji, a to v každém, i sebemenším městečku, to byl ale jeden a ten stejný – pan Baťa. Tak se dostal až sem, pacholek!!! :) Našinci, buďte hrdí!!!

Krom pana Baťi tu frčí ve velkém měřítku také firma Singer – šicí stroje a větráky. Vypadá to, že každá rodina má šicí stroj a šije si všechno oblečení i ostatní sama. Často jsme vídali paní za šicím strojem v přístřešku ze třech plechů.

Co říct na závěr ? Srí Lanka má určitě co nabídnout. Zatím tu ale není organizované turistické zázemí, a tak je to země spíše pro cestovatele do nepohody. Za 2-3 roky to už ale bude všechno jinak...